Ondřejovský Frič a jevanský Fanta

Obce nemají společnou katastrální hranici, ale přes nádherné lesy, Voděradské bučiny a Karkošku, se z jednoho místa do druhého můžete dostat, aniž byste narazili na civilizaci. Krásu obou obcí tvoří nejen zmíněné lesy, ondřejovské výhledy na pětinu republiky a díky hvězdárně i do vesmíru, jevanské rybníky, lesní hřbitov Aldašín či další především přírodní zajímavosti, ale je to i genius loci, který jak Ondřejov tak Jevany mají. Je to duch noblesy a solidnosti starých časů, duch cílevědomosti a píle osobností, které tento kraj kultivovaly. O dvou z nich, kteří od přelomu 19. a 20. století spojují Ondřejov a Jevany, a jsou postavami ondřejovské hvězdárny, se chce tento článek zmínit.

Josef Fanta a Josef Frič byli spolu s Františkem Nušlem, Bohuslavem Maškem, Emanuelem Málkem a některými dalšími osobnostmi stojícími u zrodu ondřejovské hvězdárny, součástí generace nové, moderní české národní elity. Byli to především technicky a přírodovědně zaměření lidé, ale jakožto opravdoví vzdělanci hovořili několika jazyky, muzicírovali a zajímali se o literaturu a historii. Znali a přátelili se s mnohými dalšími významnými osobnostmi své doby, včetně T.G. Masaryka. Například F. Nušl, ač matematik a astronom, se účastnil s T.G.M. a J. Gebauerem polemik o Rukopisech. Fantu s T.G.M. pojil později i vztah jeho dcery Marie s Janem Masarykem. U Fantů v Jevanech se scházeli nejen architekti jako byl Dušan Jurkovič, ale hlavně lidé z literárního prostředí jako Zdenka Braunerová nebo Gabriela Preisová. Josef Frič, který se narodil ve Francii jako syn revolucionáře z roku 1848 a kterému kmotrem byl Jan Neruda, přiváděl do společnosti další okruh zajímavých přátel.

Fanta byl architekt a astronomie ho pouze fascinovala. Svou dlouhou a úspěšnou dráhu architekta začínal v ateliéru J. Zítka s profesorem J. Schulzem na Národním divadle. Fričovi, Nušlovi a dalším se stala astronomie životním posláním. Frič s bratrem založili v Praze roku 1883 dílnu na výrobu astronomických, geodetických a měřicích zařízení a amatérsky se zabývali pozorováním. Josef Fanta považoval Josefa Friče za svého nejstaršího a nejlepšího přítele a tak se samozřejmě účastnil příprav jeho nové observatoře.

Kdo z těch dvou do zdejšího kraje přišel první, se už asi nedá zjistit. Fanta již snad v osmdesátých létech 19. století jezdil do Jevan, kde pak na doporučení sochaře Maudera zakoupil bývalý hostinec U kamenného sklepa. Fričova matka byla z rodu sázavských sklářů Kavalírů a tak jistě Frič Sázavu navštěvoval od dětství, respektive od návratu z Francie. Ondřejovský kopec Mandu, jako místo pro zamýšlenou observatoř, mu prý vybral Vladimír Kavalír. Jindy se uvádí, že Mandu doporučil Emanuel Málek, o kterém se Fantova dcera Marie zmiňuje jako o člověku zamilovanému do astronomie, kvůli které se ani neoženil. Možná, že Ondřejov znal sám Frič, možná Fanta. Jisté je, že když v roce 1898 Frič koupil pozemky, začal s Fantou přemýšlet o budovách. Fanta sdílel jeho nadšení a návrhy budov a autorské dozory staveb svému příteli prováděl zdarma. Většinou pěší komunikace mezi Jevanami a Ondřejovem, po cestičkách Bučin a Karkošky, byla v té době čilá. Fanta docházel na stavbu do Ondřejova, Frič na porady nad plány do Jevan. I v pozdějších letech se o nedělích obě rodiny vzájemně navštěvovaly. Marie Fantová vzpomínala, jak se vždy po bouřlivém uvítání Fantových čtyř dětí s Pepíkem a Ankou Fričovic a dvěma Nušlovými kluky objevila paní Fričová. Nesla obrovskou mísu a protože se vše na Ondřejově řídilo astronomií, bylo na té míse astronomické množství švestkových knedlíků. Mezi Ondřejovem a Jevanami ovšem neputovali jen lidé, ale celé domy. Přesněji jedna malá dřevěná chaloupka, kterou Frič zakoupil na národopisné výstavě a měl ji v areálu hvězdárny. Při nějaké příležitosti ji daroval Fantově dceři Evě a chaloupka putovala do zahrady Fantova domu v Jevanech, kde je dodnes.

Oba přátelé se scházeli i na sklonku svých životů, kdy zůstali věrni svým Jevanům a Ondřejovu. Frič, který se narodil v roce 1861 se dočkal konce druhé světové války a navrácení observatoře československému státu, kterému ji v roce 1928 daroval. Zemřel v roce 1945 ve věku 84 let. Autorem pomníku na jeho hrobě na vyšehradském hřbitově je samozřejmě Josef Fanta. Ten se dožil požehnaného věku 98. let, narodil se v roce 1856 a zemřel v roce 1954. Starší Jevaňáci ho ještě pamatují jak už téměř slepý na zápraží neustále něco vyřezával a tvořil. Jistě by ho z dětských let pamatoval i Vladimír Padevět. V té době jako malý chlapec pozoroval od rybníka oblohu nad Bučinami a snil o práci hvězdáře. Po studiích se RNDr. Padevět stal další osobností spojující Jevany a Ondřejov. Na hvězdárně se zabýval fyzikou meteorů. Bohužel tragicky zahynul. Při výčtu ondřejovských i jevanských osobností se na něho často neprávem zapomíná.

Frič pro Ondřejov a Fanta pro Jevany jsou bezpochyby osobnostmi z nejvýznamnějších. Právem nese jedna ondřejovská ulice jméno Josefa Friče. A konečně i v Jevanech byla nedávno pojmenována ulice po Josefu Fantovi.