První nositel „Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii roku“
Libor Richter. Autor: Archiv ČAM.Soutěž Česká astrofotografie měsíce, pořádaná Českou astronomickou společností, nás doprovází již osmým rokem, nepočítáme-li předkolo v roce 2005. Za tu dobu porota, nyní třináctičlenná, ocenila 85 astrofotografií měsíce a 6 titulů „Astrofotograf roku“.
Porota ČAM při volbě prvního nositele ceny J. Zemana. Autor: ČAM.
V roce 2012 však došlo k významné změně. Česká astronomická společnost zavedla novou cenu – „Cenu Jindřicha Zemana za astrofotografii roku“, která nahradila dříve udělované ocenění „Astrofotograf roku“. Poslední lednový den roku 2013 tak porota ČAM na svém setkání poprvé měla tu čest volit jejího prvního nositele.
Zasedání poroty se jako již tradičně konalo na Slunečním oddělení Ondřejovské observatoře a jako již tradičně bylo velmi inspirativní. Na rozdíl od volby astrofotografie měsíce, která se koná po elektronických linkách e-mailu, předchází volbě nejvyššího ročního ocenění osobní diskuse, spojená s objasňováním různých postojů členů poroty.
Tentokrát se z tohoto téměř alchymistického tyglíku, plného vzrušených debat nad jednotlivými fotografiemi a jejich autory, vylouplo jméno, které astrofotografické obci není úplně neznámé.
Nositelem ceny se stal pan Libor Richter, v astrofotografické komunitě známý spíše pod přezdívkou Bíba.
Logo ČAM. Autor: ČAS.
I když si více o nositeli si můžete přečíst například na jeho profilu na stránkách ČAM, nebo na autorových vlastních stránkách autorových vlastních stránkách, přeci jen si dovolíme pár poznámek. Pan Libor Richter je typickým příkladem astrofotografa jednoduchých prostředků. Nespoléhaje se na poslední výkřiky moderní techniky vytváří astronomické snímky, které „berou dech“. Jeho obrázky komet, galaxií i vodíkových mlhovin skutečně zaujmou každého milovníka oblohy.
Galaxie NGC 7497. Autor: Libor Richter.
Pověstnou třešničkou na dortu astronomických snímků Libora Richtera jsou obrázky temných prachových mlhovin. Tato prezentace zviditelnění neviditelného, kterou završil právě v astrofotografii měsíce za prosinec 2012 plně přesvědčila porotu ČAM, že mu „Cena Jindřicha Zemana“ za rok 2012 náleží plným právem.
K předání ceny dojde během sjezdu České astronomické společnosti 23. března 2013 v prostorách Hvězdárny a planetária Brno.
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4