Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  První světlo pro dalekohled Gran Telescopio CANARIAS

První světlo pro dalekohled Gran Telescopio CANARIAS

Kresba dalekohledu Gran Telescopio Canarias (GTC).
Kresba dalekohledu Gran Telescopio Canarias (GTC).
Na Kanárských ostrovech brzy zahájí zkušební pozorování nový velký dalekohled Gran Telescopio Canarias (GTC). Příprava projektu dalekohledu byla zahájena před 17 lety a celkové finanční náklady na jeho realizaci dosáhnou 175 miliónů amerických dolarů. Jak je v poslední době zvykem, na výstavbě dalekohledu se podílí hned několik organizací. Hlavním investorem je Španělsko, na realizaci se podílejí také některé zahraniční vědecké společnosti. Především je to University of Florida a dvě mexické společnosti. Pozorovací čas bude rozdělen úměrně vloženým finančním prostředkům. Například na americkou univerzitu, která se podílela 5 % nákladů, připadne ročně 20 dnů pozorovacího času (jen aby zrovna bylo jasno).

Zatím bylo namontováno 12 ze 36 jednotlivých segmentů, které budou tvořit hlavní zrcadlo dalekohledu. To znamená, že dalekohled může již být použit ke zkušebním pozorováním. Vždyť se jedná o jednu třetinu objektivu, což se rovná docela velkému teleskopu. První astronomické snímky by měly být pořízeny již tento pátek, tj. 13. 7. 2007 (jak vidět, zdejší astronomové netrpí žádnými předsudky).

Zbývající segmenty budou nainstalovány v průběhu roku 2007, čímž se dalekohled stane jedním z největších optických dalekohledů světa. Oficiální uvedení dalekohledu do provozu je naplánováno na letní období roku 2008. Pozorování se pak rozběhnou na „plné obrátky“.

GTC bude klasickým reflektorem v konfiguraci Ritchey-Chrétien. Světlo vzdálených vesmírných objektů bude soustředěno primárním zrcadlem (M 1) a nasměrováno do ohniska. Zde bude zachyceno sekundárním zrcadlem (M 2) a přesměrováno do Cassegrainova ohniska, eventuelně terciální zrcadlo nasměruje paprsky do Nasmythova ohniska, případně k jiným detektorům dle potřeby.

Hlavní (primární) zrcadlo bude složeno z 36 nezávislých hexagonálních zrcadel o velikosti strany 936 mm. Mezi jednotlivými segmenty bude konstrukční mezera 3 mm. Celková sběrná plocha objektivu dosáhne průměru 10,4 m. Zrcadlo bude vybaveno systémem aktivní optiky, který bude vyrovnávat odchylky od ideální optické plochy, vzniklé deformacemi při změnách polohy. Sekundární zrcadlo bude mít průměr 1176 mm, terciální zrcadlo bude eliptické o rozměrech 1511 x 1063 mm. Celý dalekohled bude rovněž vybaven systémem adaptivní optiky – na základě sledování změn umělé hvězdy v důsledku atmosférických vlivů bude upravován výsledný obraz.

Avšak astronomové plánují mnohem větší dalekohledy. Evropská jižní observatoř ESO (European South Observatory) zahájila přípravu technického zadání projektu dalekohledu nové generace. Dalekohled ponese označení EELT (European Extremely Large Telescope). Evropská jižní observatoř (jejímž členem je od počátku letošního roku i Česká republika) provozuje zatím čtveřici dalekohledů o průměru 8,2 m. Jejich souhrnný název je VLT (Very Large Telescope – velmi velký dalekohled). Jedná se o jeden z vědecky nejúspěšnějších astronomických přístrojů na naší planetě. Nový dalekohled, který má být dokončen kolem roku 2017, jej však ve všech parametrech doslova přeskočí.

„Předpokládáme, že hlavní zrcadlo bude mít průměr 42 m,“ prohlásil zástupce ESO. Definitivní koncepce dalekohledu by měla být představena do konce tohoto roku. Astronom se prořekl, že jedním z důvodů pro tak velký průměr objektivu je i konkurenční projekt amerických astronomů, kteří pracují na dalekohledu o průměru 30 m. „My chceme realizovat dalekohled o něco málo větší,“ dodal skromně zástupce Evropské jižní observatoře.

Zdroj: spacenews.ru a www.gtc
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »