Ruská ponorka u severního pólu

Velitel mise, ruský vědec a politik Artur Čilingarov (předseda ruské Asociace polárníků a místopředseda dolní komory ruského parlamentu) pro Itar-Tass řekl: „Přistání MIR I na mořském dnu bylo hladké. Kolem nás byla žluto, žádné obyvatele moře jsme neviděli.“

Za nejnebezpečnější část cesty je považován návrat ponorek MIR I a MIR II z mořského dna na hladinu. Musí připlout do místa, kde jejich expedice začala a najít mezi pohybujícími se krami místo k vynoření. Jinak hrozí, že pod arktickým ledem zůstane i s tříčlennou posádkou uvězněna. Členy druhé ponorky MIR II je ruský vědec, australský polárník a švédský milionář, který za účast zaplatil tři miliony dolarů.

Miniponorka MIR I strávila pod vodou 8:40 hodin a čtyřicet minut, než byla úspěšně vytažena na palubu doprovodné lodě. Cestu prorážel atomový ledoborec Akademik Fjodorov. „Posledních 40 minut MIR I driftoval pod ledem v hloubce 15 metrů. Mezi tím pro něj bylo připravováno místo, kde má vyplout na hladinu,“ řekl Vladimír Strugackij (viceprezident asociace polárníků).

Atomový ledoborec a výzkumná loď se dvěma speciálními atomovými ponorkami MIR I a MIR II vyplula minulý týden z přístavu Murmansk. Cílem je geologický průzkum dna oceánu v oblasti severního pólu. Expedice hledající důkazy, že toto území patří Rusku, odebírá vzorky mořského dna, flory i fauny.

Moskva již v roce 2001 argumentovala v OSN, že podmořský šelf (1,191 miliónů km²) je ve skutečnosti pouze pokračováním ruské pevniny. Tvrzení, založené na charakteristice podmořského Lomonosova prahu, bylo zamítnuto. Proto Rusko hledá další, přesvědčivější důkazy.

Tání polárního led vede ke konkurenčním požadavkům o přístup k arktickým zdrojům, především fosilních paliv. Podle Ruska jsou pod mořským dnem obrovské zásoby ropy, plynu a nerostných surovin. Soupeření o teritoriální hranice v Arktidě zesílilo po odtávání polárního ledu, což umožňuje nové plavební trasy v této oblasti. Prezident Vladimír Putin dokonce vyslovil naléhavou potřebu Ruska zabezpečit „strategické, hospodářské, vědecké a obranné zájmy“ v Arktidě.

Z politického hlediska je Arktida definována jako oblast ležící na území 8 arktických států: Norska, Finska, Ruska, USA, Kanady, Islandu, Grónska (Dánska), včetně Laponska. Mapy arktického mořského dna jsou neúplné (zejména geologické), proto jsou hranice sporné a na arktický šelf si kromě Ruska činí nárok i další státy (např. USA a Kanada již chystají náročné expedice).

Mezinárodní úmluva z roku 1982 o mořských teritoriích stanovuje 12 mílovou zónu teritoriální příslušnosti k přilehlé souši a 200 mílovou ekonomickou zónu, ve které má příslušný stát výhradní těžební práva. Tato zóna může být rozšířena v případě, že se na základě geologického průzkumu prokáže příslušnost k dané zemi.

Severní pól v současnosti nepatří k teritoriu žádného (jednoho) státu, proto je toto území spravováno mezivládní organizací OSN - Mezinárodním úřadem pro mořské dno (International Seabed Authority).

Mapa:
1) Severní pól (North Pole): zde Rusko zanechalo vlajku
2) Lomonosovův práh (Lomonosov Ridge): území, kde Rusko hledá důkazy pro vlastnictví podmořského šelfu
3) 200 mílová ekonomická zóna (200-mile line): „rozšířené“ území příslušného státu
4) „Ruské“ území (Russian claimed territory): sporné území, které si Rusko nárokuje

Zdroj: BBS
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí