Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Solarografie - fotografie nonstop

Solarografie - fotografie nonstop

Solarografie, výstava Macieje Zapiora

Dovolujeme si Vás pozvat v úterý 10. 9. od 17 hodin na vernisáž výstavy Solarografie - fotografie nonstop autora Macieje Łukasze Zapióra. Událost proběhne ve veřejném prostoru v Galerii Nonstrop v ulici Malá Lazebnická v Jihlavě. Výstava potrvá do konce října. Solarografie je fotografická technika, která používá extrémně dlouhé expoziční doby. Tyto časy se mohou pohybovat v rozmezí od několika dnů do několika měsíců či let. Solarografie je variantou fotografie tzv. dírkovou komorou (angl. „Pinhole photography“), přičemž jako fotocitlivý materiál používá černobílý fotografický papír, který se poté neustaluje, ale většinou rovnou skenuje do počítače, což zachová zajímavé barevné podání snímku.

Výstava fotografií astronoma Macieje Łukasze Zapióra díky Solarogafické technice mapuje cestu Slunce a vizualizuje součet času. Pohrává si s naším lineárním vnímáním času, může být kaluží, či světelným mostem. Autor je astronom, vědec, který jako umělec bádá nad podstatou reality. Máme v minulosti řadu osobností, které v umění využívaly vědecké metody, vzpomeneme na Leonarda, Michelangela, či Bohumila Kubištu, který matematicky kalkuloval obrazové kompozice, či si vzpomeneme na průnik Mandelbrotových fraktálových vzorců na stěny galerií, generující zdánlivě podobnou vizualitu, důvěrně známou, pokaždé odlišnou. Solarografie generuje s tvůrčí proměnou podobný fotografický obraz, pokaždé odlišný.

Technika solarografie byla vynalezena a po světě rozšířena třemi umělci Diegem Lópezem Calvínem (Španělsko), Pawłem Kulou a Sławomirem Decykem (Polsko) v rámci projektu Solaris 2000. Účelem projektu bylo nepřerušené a současné pozorování trajektorií Slunce po obloze v různých částech světa pomocí podomácku vyrobených kamer. Kamery si vetšinou vyrábí z hliníkových plechovek od nápojů.

Na každém solarografickém snímku se objeví více či méně zakřivených, kontinuálních nebo přerušovaných čar. Jsou to denní dráhy Slunce po obloze přerušované obdobími oblačnosti. V případě, že expozice probíhají od jednoho slunovratu do druhého, na obrazu se zaznamenají všechny možné polohy Slunce. Více informaci česky nebo podrobněji o technice včetně filmů: http://analemma.pl/solarygrafia---solargraphy

Výstava v Malé Lazebnické v Jihlavě potrvá do konce října 2019.

---

Galerie Nonstrop je ale otevřený venkovní prostor ve středu historického města Jihlavy, v němž představy o umění nenarážejí na strop, ale dějí se ve vztahu k místně specifickým podmínkám. 

Galerie je situována v ulici Malá Lazebnická, která je charakteristická velmi úzkým půdorysem středověké soutky a členitými fasádami okolních domů. Ulička vede z dolní části hlavního náměstí k hradebnímu prostoru u farního kostela sv. Jakuba, v blízkosti památného vzrostlého buku. Prozatím je galerii vymezena asi třetinová část uličky, ústící ke kostelu. 

Pozvánka do Galerie Nonstrop v Jihlavě
Pozvánka do Galerie Nonstrop v Jihlavě

Galerie je zaměřena na prezentaci současného umění ve venkovním veřejném prostoru, je výzvou pro umělecké projekty, které bezprostředně reagují na genius loci tohoto místa a na otevřené povětrnostní podmínky. Galerie Nonstrop otevírá cestu k diskuzi o veřejném prostoru ve vztahu k současnému umění, v širším chápání o funkci umění ve veřejném prostředí. Pravidelnými výstavami chceme vnášet nové podněty do společnosti a podnítit nové úvahy veřejnosti nad sousobým uměleckým projevem.

Svojí činnost zahajuje první výstavou v březnu 2017. Provozovatelem celoročního provozu Galerie Nonstrop je statutární město Jihlava.




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Maciej Zapiór, Výstava, Solarografie


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »