Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Rozhovor: Maciej Zapiór - Sluneční protuberance

Rozhovor: Maciej Zapiór - Sluneční protuberance

Erupce na Slunci
Erupce na Slunci
Sluneční protuberance jsou bouřlivé jevy na Slunci. Některé jsou krátkodobé a malé, jiné dokážou vyvrhnout plazma až k Zemi a vyvolat polární záři. Obrovské smyčky plazmatu u slunečního disku známe asi všichni z mnoha fotografií. Jejich výzkumem se zabývá také Maciej Zapiór, student doktorského studia z polské Wroclavy, který právě ukončil svůj roční pobyt v Astronomickém ústavu AV ČR.

Co jsou to protuberance?
Sluneční protuberance jsou jevy nad povrchem Slunce, které vznikají, když hmota odstartuje z povrchu a pohybuje se v atmosféře. Mohou dosáhnout velkých rychlostí a doputovat do velkých vzdáleností jako výrony koronální hmoty. Některé se dostanou až do vzdálenosti Země.

Když se podíváme dalekohledem na Slunce nebo když si ho promítneme na papír, protuberance nevidíme. Jakým způsobem je tedy vědci pozorují?
Hlavními přístroji na pozorování slunečních protuberancí jsou sluneční spektrografy, které používají speciální H-alfa filtr. Ten odstraní všechno silnější světlo od Slunce a ponechá pouze světlo pocházející od protuberancí. Na snímcích ze spektrografu tedy protuberance můžeme pozorovat.

Dá se říct, jak dlouho trvá taková typická protuberance?
To se nedá říct, protože pojem protuberance zahrnuje větší počet dosti různých jevů. Protuberancí, jak vyplývá z anglického pojmu "prominence", jednoduše rozumíme všechno, co se děje nad povrchem Slunce. Nejrychlejší z nich trvají jenom pár minut. Jsou to velice dynamické a rychlé jevy. Na druhém konci seznamu by pak byly velice klidné protuberance, které mohou přetrvávat i několik měsíců.

Dá se předpovídat kde a kdy se objeví protuberance na Slunci?
To se předpovídat nedá, pouze můžeme předpokládat větší pravděpodobnost výskytu protuberancí v období vyšší sluneční aktivity.

Dají se protuberance pozorovat po celém slunečním disku? Vědci mají nejradši, když je vidí na okraji disku. Z jakého důvodu?
Když se vytvoří protuberance před slunečním diskem, tak za ní velice jasně svítí nejjasnější vrstva sluneční atmosféry - fotosféra, a ta výrazně snižuje kontrast. Když ale protuberanci pozorujeme na okraji disku, je za ní pouze tmavý prostor a žádné světlo, které by nás v pozorování rušilo. Pak se protuberance jeví jako svítící útvar na tmavém pozadí, což se pozoruje velice dobře.

Když se v určitou chvíli podíváme na Slunce, kolik protuberancí bychom na něm průměrně napočítali?
To souvisí s tím, jakou fází cyklu Slunce momentálně prochází. V minimu se nemusí objevit vůbec žádná. V průběhu posledního cyklu jsme dokonce několik měsíců neviděli nad povrchem Slunce žádnou protuberanci. Na druhé straně v období silné sluneční aktivity to mohou být desítky protuberancí za den jakéhokoliv druhu: krátkodobých eruptivních i dlouhodobých a klidných.

Jaké nejmenší detaily na protuberancích je současná technika schopna rozlišit?
Družicová pozorování mají velikou výhodu, že se provádějí nad povrchem Země a neruší je zemská atmosféra. Obraz je tedy klidný a postrádá vlivy turbulence vzduchu. Díky tomu můžeme na Slunci pozorovat detaily na úrovni stovek kilometrů. V porovnání s pozorováním ze zemského povrchu je to asi desetkrát lepší. Vliv chvění atmosféry nás nepustí pod hranici tisíce kilometrů.

Čím vás zaujali na Slunci právě protuberance, že jste si je vybral jako svůj hlavní vědecký obor?
Zajímavé je to, že protuberance mohou velmi rychle měnit svůj tvar. Při pozorování dalekohledem si změnu všimneme klidně i během pěti minut. To nám dovoluje pozorovat celou evoluci těchto jevů v relativně krátkém časovém intervalu. Mnohé jevy ve vesmíru jsou dlouhodobé a až při soustavném monitorování po nějaké době dostáváme výsledky. V případě protuberancí se ale všechno děje přímo před našima očima. Navíc mám také velice kladný vztah k fotografování a právě sluneční spektrografie je práce se snímky.

V České republice jste působil téměř jeden rok. V rámci jakého programu jste se sem dostal na studijní pobyt?
Pocházím z polské Wroclavy, kde studuji astronomii na doktorském stupni studia. Dostal jsem se sem díky programu Erazmus, což je celoevropský program umožňující výměnné pobyty studentů. Všem studentům, kteří mají takovou možnost, bych jenom doporučil ji využít. Je velmi dobré zkusit pracovat v jiném vědeckém ústavu, poznat nové spolupracovníky a nabrat zkušenosti k další činnosti.

Rozhovor vznikl na základě přednášky Macieje Zapióra na pravidelném semináři Astronomického ústavu AV ČR. Semináře se konají zpravidla každé první pondělí v měsíci na pracovišti v Ondřejově. Převzato z - www.asu.cas.cz.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Maciej Zapiór, Osobnost


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »