Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Další astronomická výstava míří do nemocnic

Další astronomická výstava míří do nemocnic

Výstava Mojí milenkou je vesmír
Autor: Marcel Bělík

Před dvěma lety zamířila první výstava astronomických fotografií fotoambasadora ESO a člena východočeské pobočky České astronomické společnosti Zdenka Bardona k pacientům i lékařům do nemocnic pardubického a královéhradeckého kraje. Je zamluvena na dlouhou dobu dopředu. V roce 2023 se Hvězdárně v Úpici podařilo získat dotaci na pořízení další astronomické výstavy od Evropské jižní observatoře (ESO).

Na začátku roku 2024 byla výstava fotografií Zdenka Bardona “Mojí milenkou je vesmír - z malé hvězdárny k největším dalekohledům Evropské jižní observatoře“ zrealizována.
Vernisáž výstavy proběhla 2. dubna 2024 v konferenčním sále společnosti klinické onkologie Multiscan s.r.o. v areálu nemocnice v Pardubicích. Zde je možno ji shlédnout až do konce června 2024.

Výstava Mojí milenkou je vesmír Autor: Jan Ptáček
Výstava Mojí milenkou je vesmír
Autor: Jan Ptáček

Prostředí nemocnic, i přes modernizace a postupné vylepšování jejich vzhledu, není pro většinu návštěvníků asi vždy příjemné. Přicházejí sem se svými zdravotními problémy a v čekárnách je řeší a přemýšlejí o nich. Naším cílem bylo samozřejmě zpopularizovat astronomii a Evropskou jižní observatoř, ale také přinést lidem neotřelé pohledy do hlubin vesmíru a zpříjemnit zejména pacientům pobyt v nemocnici.

Celá výstava obsahuje 11 panelů zaměřených na několik astronomických oblastí. Zmiňme třeba panely Komety, Zodiakální světlo, Hvězdný prach, Jižní hvězdné nebe a další, které jsou naplněny originálními snímky Zdenka Bardona, pořízené jednak přímo pod chilským nebem na observatořích ESO, jednak na jeho „astronomické cestě“.

Úvodní panel pak stručně popisuje cestu astrofotografa jako člena astronomického kroužku malé hvězdárny v Jaroměři přes účasti na astronomických táborech na Hvězdárně v Úpici až do nitra největších teleskopů Evropské jižní observatoře. A samozřejmě i pod světelným znečištěním málo poničenou oblohu těchto observatoří.

Výstava Mojí milenkou je vesmír Autor: Jan Ptáček
Výstava Mojí milenkou je vesmír
Autor: Jan Ptáček

Vlastní vernisáž odpoledne 2. dubna proběhla v areálu Nemocnice v Pardubicích a navštívilo ji více než 30 zaměstnanců nejen onkologického centra Multiscan. Úvodní slovo pronesla výkonná ředitelka Multiscan Ing. Mgr.Martina Kulštejnová. Následovala astronomicko-medicínskou glosou zpříjemněná promluva vedoucího lékaře střediska prof. MUDr. Karla Odrážky, Ph.D.

Výstava se v Pardubicích dlouho neohřeje a již v průběhu července 2024 se přestěhuje na Rehabilitační kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Na závěr bychom rádi poděkovali Evropské jižní observatoři, kolektivu ESON a všem kdo se na přípravě i realizaci výstavy podíleli. Doufejme, že podobně jako výstava předchozí, i tato potěší oko znalce i astronomického laika.

 




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Výstava


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »