Triedr - nejjednodušší dalekohled I

Snad nejvděčnějším cílem je Měsíc. Snadno se hledá a i ten nejjednodušší triedr, pokud možno upevněný na stativu, vám na jeho povrchu ukáže více detailů než spatřil Galileo Galilei na počátku sedmnáctého století. Především na terminátoru - rozhraní světla a stínu - najednou vystoupí nepřeberné množství kráterů a rozmanitě tvarovaných pohoří. Všechny tyto jemné detaily navíc s postupnou změnou osvětlení, den za dnem, změní i podobu.

Dobrým cílem, který se snado hledá, je i Slunce. Projekcí se můžete podívat na řadu větších či menších skvrn a můžete také sledovat, jak ze dne na den mění polohu ale i podobu. Pozor! V žádném případě se ale na Slunce nedívejte přímo! Můžete si poškodit zrak!

U ostatních těles Sluneční soustavy už to tak slavné není. Na světlé večerní nebo ranní obloze vám triedr pomůže nalézt planetu Merkur, která se nikdy příliš nevzdaluje od Slunce. Venuše je sice nepřehlédnutelná i bez dalekohledu, ale na druhou stranu vám kvalitní přístroj na stativu ukáže, jak v průběhu týdnů mění úhlovou velikost a fázi. Bez zajímavosti není ani fakt, že právě tato pozorování přivedla Galilea Galileiho k přesvědčení, že Země skutečně obíhá kolem Slunce. (Po pravdě řečeno, tyto změny vysvětloval i jiný, tzv. Tychonův model, ve kterém byla naše planeta stále centrem vesmíru.)

Zatímco Mars v triedrech vypadá jenom jako naoranžovělá hvězda, při sledování Jupiteru snadno v přilehlém okolí naleznete hned čtyři jasné měsíce: Ió, Európu, Ganymed a Kallistó (v pořadí od planety). Obzvlášť snadné je zahlédnout poslední dva satelity. Naopak Ió a Európa se mohou často ukrývat v záři oslnivé planety - v jejich případě proto vyčkejte na dobu, kdy se dostanou úhlově dále od planety. Tuhle informaci vám prozradí třeba Hvězdářská ročenka či některý z běžně dostupných astronomických programů.

Spatřit Saturnův prstenec není vůbec jednoduché. Na subtilní ozdobu druhé největší planety musíte použít dalekohled na stativu, jenž zvětšuje alespoň 20x až 30x. Můžete ale zkusit zahlédnout měsíc Titan. Vypadá jako hvězdička osmé velikosti, která Saturn oběhne jednou za šestnáct dní. Od Saturnu se vzdaluje až na tři úhlové minuty.

Většího zvětšení (vhodného právě pro pozorování planet) lze u triedru dosáhnout tak, že za stávající okulár (za jeden nebo za oba) přidáte další okulár, astronomický nebo i z mikroskopu, upevněný v trubičce (je třeba experimentovat, ne vždy to vede k úspěchu).

V dosahu menšího triedru je i Uran, Neptun a zhruba desítka nejjasnějších planetek, jež se toulají mezi dráhou Marsu a Jupiteru. Abyste měli při jejich identifikaci patřičnou jistotu, bude nejlepší, když si nakreslíte skicu těsného okolí možné planety či planetky a z noci na noc budete sledovat, jak se těleso pohybuje vůči vzdáleným hvězdám.

Pokud máte možnost pozorovat tmavou oblohu daleko od pouličního osvětlení, ukáže vám triedr 7x50 či 10x50 stálice slabé až devět magnitud. Do zorného pole se vám tehdy dostane několik desítek dalších objektů.

Začneme-li podzimní oblohou, je na místě jmenovat zajímavé a pro triedr vhodné objekty jako Galaxii v Andromedě (M 31), o něco slabší galaxii M 33 v Trojúhelníku, dvojici otevřených hvězdokup chí a h v Perseovi či skupinu hvězd kolem Mirfaku - alfa Persei. Na zimní obloze jsou vděčným cílem Plejády a Hyády z Býka, Mlhovina v Orionu M 42 a Jesličky (M 44) v Rakovi. Z jarní oblohy lze vybrat otevřenou hvězdokupu M 48 v Hydře a kulovou hvězdokupu M 13 v Herkulovi.

Mnoha nádhernými zákoutími kypí především letní nebe. Nezapomenutelné je toulání Mléčnou dráhou, jen tak nazdařbůh. Zahlédnout zde můžete nejrůznější více či méně náhodná nakupení stálic, často podivuhodných tvarů, barevné hvězdy, temné zálivy. Krásná je Laguna (M 8) ve Střelci a nedaleko i otevřená hvězdokupa M 25 či hvězdokupa kulová M 22. Jako drobná mlhavá skvrnka, která ve větších dalekohledech připomíná ohryzek, vypadá planetární mlhovina M 27 v Lištičce. Na západním okraji stejného souhvězdí zase leží Ramínko na šaty - hříčkou náhody zajímavě vytvarovaná skupina různě vzdálených stálic.

Poblíž Denebu, nejjasnější hvězdy z Labutě, narazíte nejen na jemnou mlhovinu Severní Amerika (na ní je triedr obzvlášť vhodným přístrojem), ale i otevřenou hvězdokupu M 39. A pokud byste chtěli spatřit zbytek po supernově, podívejte se pod hvězdu epsílon Cygni, kde leží Řasy - cáry dávno zaniklé hvězdy.

Dobře, triedr je skutečný hvězdářský dalekohled. Jenže po kterém z typů sáhnout? Situace na trhu je více než pestrá a rozhodně neplatí úměra, že pokud stojí nějaký přístroj dvacetkrát víc, lze s ním také dvacetkrát víc vidět.

Převzato: Astronomický deník