Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Úspěch českých studentů v celosvětové astronomické soutěži
Jan Palouš Vytisknout článek

Úspěch českých studentů v celosvětové astronomické soutěži

Chyť hvězdu je mezinárodní soutěž pro studenty z celého světa organizovaná Evropskou jižní observatoří (ESO - evropská organizace pro astronomický výzkum na jižní polokouli) a Evropskou asociací pro vzdělávání v astronomii (EAAE). Letošní ročník je pátý.

Dne 13. dubna 2007 oznámila Evropská jižní observatoř vítěze. Ze 100 prací od studentů z 22 zemí se na prvním místě umístili studenti Jan Měšťan a Jan Kotek pod vedením učitele Marka Tyle z Gymnázia Písek, kteří zpracovali práci na téma Výzkum a pozorování zatmění Slunce.

Cílem je povzbudit studenty k tomu, aby pracovali společně, poznávali astronomii a objevovali nové poznatky. Každý si může najít něco, co mu je blízké a zapojit se tak do této soutěže. Týmy až do tří studentů mohou napsat projekt o vybraném tématu v astronomii. Ve zvoleném tématu zohledňují také to, jak velké dalekohledy, jaké např. používá ESO, mohou hrát úlohu ve výzkumu zvoleného tématu. Soutěž obsahuje i uměleckou část, ta např. nezbytně nevyžaduje znalost angličtiny. Snahou je podpořit zájem o vědu a astronomii s důrazem na vlastní přínos řešitelů a kolektivní práci. Každý si zde může najít svůj zájem a úroveň. Nejlepší práce posuzuje a vybírá mezinárodní porota.

Dne 13. dubna 2007 oznámila Evropská jižní observatoř vítěze. Ze 100 prací od studentů z 22 zemí se na prvním místě umístili studenti Jan Měšťan a Jan Kotek pod vedením učitele Marka Tyle z Gymnázia Písek, kteří zpracovali práci na téma Výzkum a pozorování zatmění Slunce. Na 19 stránkách jejich práce je vidět, že práce nevznikla od „zeleného stolu“, ale že se tématem probrali od historie přes teorii až po skutečné pozorování u nich ve škole. Vítězný tým si bude moci užít ceny pro vítěze. Tou je cesta na nejvýkonnější hvězdárnu světa – hvězdárnu Evropské jižní observatoře v Chile na Mount Paranalu. Vítězové na pozvání Evropské jižní observatoře absolvují týdenní cestu - poletí na jižní polokouli, kde stráví pozorovací noc u nejvýkonnějšího dalekohledu světa.

Jméno Jana Měšťana není neznámé. V roce 2004 se spolu se svojí sestrou probojoval s videonahrávkou o pozorování přechodu Venuše před Sluncem až do první dvanáctky nejlepších prací a v rámci evropského vzdělávacího projektu Venus Transit 2004 převzali v Paříži cenu poroty. Jan Měšťan se účastní také Astronomické olympiády pořádané Českou astronomickou společností a především pozoruje vlastním dalekohledem. Odkaz na jeho webové stránky je na konci tiskové zprávy.

Zpráva o úspěchu českých studentů přichází shodou okolností v době, kdy senát parlamentu České republiky projednává přístup České republiky do Evropské jižní observatoře (ESO). Poslanecká sněmovna PČR vyslovila svůj souhlas již 21. března 2007. ESO se zabývá výzkumem vesmíru dalekohledy na jižní polokouli. V chilské poušti zde stojí nejvýkonnější astronomická observatoř na světě. Pro Českou republiku to je nejenom vstupenka do prvotřídní a zcela unikátní kvality astronomického výzkumu na světě, ale také příležitost pro české firmy. Na červen tohoto roku ESO připravuje do Prahy tzv. Industry day, tedy setkání zástupců Evropské jižní observatoře s českými firmami. České firmy získají přehled o možnostech ucházet se o zakázky spojené s náročnými technologiemi.

Neuvěřitelnou shodou okolností se tak sešel úspěch České republiky v podobě prvního postkomunistického státu, který vstupuje do Evropské jižní observatoře, s úspěchem českých studentů, které v soutěži Evropské jižní observatoře vybrala mezinárodní porota jako nejlepší.

Odkazy

Jan Měšťan (oceněný student)
Gymnázium Písek
Evropská jižní observatoř
Stránky soutěže Chyť hvězdu
Mezinárodní asociace pro vzdělávání v astronomii
Astronomický ústav Akademie věd České republiky
Astronomická olympiáda




O autorovi



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »