Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vzpomínka na polární záři nad pevnostním městem Josefov

Vzpomínka na polární záři nad pevnostním městem Josefov

Polární záře nad Josefovem
Autor: Zdeněk Bardon

Polární záře je v našich zeměpisných šířkách spíše vzácným astronomicko-atmosferickým jevem. Ovšem „čas od času“, v intervalu přibližně 11 let, nastává období takzvaného maxima sluneční činnosti, kdy je můžeme vidět i u nás častěji. Samozřejmě spatření takové události je podmíněno několika souběžnými podmínkami. I když, jak uvidíme dále v textu, některé splněny být nemusí. A nebo ano, jen o tom nevíme. Zatím. A to je opravdu ten krásný příběh zatím tajemných míst astronomie, která překvapí i zkušené pozorovatele naší oblohy. Budiž těmto tajemstvím stále chvála...

Kometa 12P/Pons-Brooks Autor: Zdeněk Bardon
Kometa 12P/Pons-Brooks
Autor: Zdeněk Bardon

Astrofotograf Zdeněk Bardon, člen Východočeské pobočky České astronomické společnosti (ČAS), fotoambasador Evropské jižní observatoře (ESO), byl tentokrát téměř ve správný čas na správném místě. Nebyla to observatoř ESO na La Silla, ale východočeské město Jaroměř, respektive Josefov. Hlavním cílem fotografické mini-mise 3. března 2024 na poli za pevnostním městem Josefov byla sice kometa 12P/Pons-Brooks, ale sled úplně jiných událostí přispěl k jinému překvapivému cíli – nečekané fotografii polární záře.

Jak autor sám popisuje, stal se v podstatě, obětí náhody: „Nedělní odpoledne 3. března slibovalo jasnou bezměsíčnou noc, a tím pádem i reálnou šanci na zachycení zjasňující se komety. V šest hodin navečer jsem byl na svém místě na nedaleké louce s dobrým výhledem a připravoval si techniku včetně zaměření a identifikace komety.

Polární záře Autor: Zdeněk Bardon
Polární záře
Autor: Zdeněk Bardon

Těsně před sedmou večer se ovšem na severozápadním obzoru změnila obloha na světle červenou. Ano, během dne zprávy aplikace Space Weather upozorňovaly na možnost zvýšené aktivity geomagnetických bouří, ale to se děje relativně často. V žádném případě jsem nechtěl „rozházet“ pečlivě ustavenou techniku. V tom zapískal telefon, kde stálo – prahová hodnota Kp dosažena. Bylo rozhodnuto. Přehodil jsem objektiv za širokoúhlý a velice světelný. Už první kontrolní náhled prozradil, že načervenalý obzor skutečně představuje polární zář. Následovala série snímků s různým nastavením, protože město Jaroměř produkuje dosti značné světelné znečištění, a tak je zde nutno hodně experimentovat. Do všeho zasáhla i příroda, a to hlavně řeka Labe, která protéká městem a od pozorovacího stanoviště se nacházela vzdušnou čarou přibližně dva kilometry. Voda teplejší než vzduch totiž vyprodukuje „válec“ mlhy, ve kterém rozptýlené světlo tvořené městem znemožnila viditelnost až k obzoru. Polární záře naštěstí tančila o poznání výše. Celá událost trvala pouhých deset, možná patnáct minut. Jako mávnutím kouzelného proutku to byl děj, který jak rychle začal, tak i skončil. Kdy se stane, aby začátkem měsíce března byla jasná obloha, bezměsíčná noc a do toho se rozzářila polární záře? A vy jste ve správný čas na správném místě? Tato situace nastala pro autora po neuvěřitelných 33 letech. Prostě neuvěřitelná náhoda!

Hvězdárna Jaroměř Autor: Josef Bušek
Hvězdárna Jaroměř
Autor: Josef Bušek

Shodou okolností je to už padesát let, kdy Zdeněk, tehdy třináctiletý kluk, poprvé přišel na hvězdárnu v Jaroměři. Tehdy platilo, že nejaktivnější mladí astronomové byli odměněni dnes již naprosto nepochopitelnou poctou. Byli vyslanci své mateřské hvězdárny na Astronomické expedici v Úpici. Hvězdárna v Jaroměři bohužel před mnoha lety zanikla a zůstaly jen vzpomínky na opravdové srdcaře, kteří ji s láskou vybudovali. Třeba je to tak, že právě polární záře nad jeho rodnou hvězdárnou oslavila Zdeňkových aktivních padesát let pod noční oblohou a jak sám říká – i lovem teček.  Ale kdo ví, jak je to doopravdy.

Ostatně, ani tato polární záře nebyla úplně typická. Většinou jejich lovce v našich zeměpisných šířkách zvedne ze židle mohutná erupce. Ideálně nějaká rentgenovská typu X, nebo alespoň M. Ale několik málo erupcí v maximu sluneční činnosti prakticky nezajímavé intenzity C? Ovšem jedna z nich vybudila magnetický filament z aktivní oblasti AR3592, který vyslal směrem k Zemi výron koronální hmoty. A nečekaný zážitek byl na světě.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Polární záře


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »