Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  ALMA a Slunce v Praze

ALMA a Slunce v Praze

Radioteleskopy ALMA Autor: ESO
Radioteleskopy ALMA
Autor: ESO
Od pondělí 24. do soboty 29. června probíhá v Praze mezinárodní astronomická konference CESRA 2013. CESRA znamená Community of European Solar Radio Astronomers, takže hlavním tématem konference je pozorování Slunce v rádiovém oboru.

Slunce je v radiovém oboru pozorováno na mnoha observatořích po celém světě. Nejedná se samozřejmě o běžné dalekohledy, ale o radioteleskopy mnoha velikostí a různého technického provedení. V současné době je dokončena nová síť radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter Array), kterou vybudovala Evropská jižní observatoř v Chile. Do tohoto projektu je významně zapojena i Česká republika. Konferenci organizuje Astronomický ústav Akademie věd a jeden z organizátorů konference doc. Marian Karlický, je zároveň vedoucím českého uzlu projektu ALMA, který se specializuje právě na Slunce.

Marian Karlický ke konferenci říká: „Když jsme přišli s myšlenkou zorganizovat konferenci CESRA v Praze, odhadovali jsme počet účastníků tak na 60. Zájem kolegů nás ale příjemně překvapil, dorazil dvojnásobný počet lidí. Přestože jde primárně o evropské setkání, díky speciální podpoře se zúčastnilo také hodně astronomů z Číny a Ruska.“

Síť radioteleskopů ALMA byla slavnostně inaugurována letos v březnu a od té doby začínají probíhat prví pozorování. Když přišli čeští vědci v roce 2009 s tím, že by ALMA mohla sledovat také nejbližší hvězdu Slunce, nebyli si ostatní vědci jistí, do jaké míry to bude možné. Dnes je situace jiná, jak přibližuje Marian Karlický: „Ondřejovský uzel projektu ALMA je jediným v Evropě, který je zaměřený na Slunce, takže v tomto směru je velmi významný. V současné době ještě ALMA Slunce dlouhodobě nepozoruje, probíhá pouze testování. Samozřejmě ALMA je zaměřená především na galaxie a jiné astronomické objekty, Slunce je takový vedlejší pozorovací program. Proto potrvá ještě několik měsíců možná i půlrok nebo rok, než bude ALMA v plném provozu, co se týká pozorování Slunce. Technicky jde o velice náročné pozorování. Nám nestačí udělat jeden snímek během dne, my potřebujeme, aby ALMA sledovala Slunce nepřetržitě po dlouhou dobu a s kadencí třeba několika sekund. To je pro nás klíčové.

Radioteleskopy ALMA Autor: ESO
Radioteleskopy ALMA
Autor: ESO
ALMA byla budována mnoho let, ale trpělivost se určitě vyplatí. Jde o jeden z největších a také nejnáročnějších astronomických přístrojů vůbec. Skládá se z 66 antén o průměru 7 a 12 metrů. Podstatné je, že všechny antény dokáží pozorovat současně stejný kosmický objekt. Říká se tomu interferometrie, tedy skládání signálu. Roman Brajša z observatoře na chorvatském ostrově Hvar říká: „ALMA je detektor pro sledování radiového záření na krátkých vlnových délkách. Toto záření bohužel zemskou atmosférou neproniká tak snadno, jako delší vlnové délky, především vodní pára je problémem. Na světě je jen málo míst, kde mohla být ALMA postavena, a nakonec byla zvolena náhorní plošina v chilské poušti Atacama, kde je nesmírně suché prostředí.

Roman Brajša spolupracuje s Astronomickým ústavem AV už desítky let a díky přístroji ALMA se spolupráce ještě prohloubila. ALMA je mezinárodním projektem především z oblastí Evropy, severní Ameriky a východní Asie. „Je paradoxní, že pozorování Slunce není pro radioteleskopy ALMA vůbec snadné“, dodává Brajša. V noci ALMA sleduje slabě zářící a vzdálené vesmírné objekty a ve dne ji nutíme sledovat to nejjasnější, co na obloze máme. Znamená to z technického hlediska úplně jiný přístup. Proto ještě v současné chvíli ALMA Slunce rutinně nepozoruje. Upřímně ale můžu říct, že všichni účastníci současné konference v Praze se velmi těší, až se to stane. Ukazuje se, že ALMA je pro pozorování Slunce velice dobrým instrumentem, který jistě dosáhne většího rozlišení, než dalekohledy v optickém oboru.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Astronomický ústav AV ČR, Alma, Slunce


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »