Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Asteroid 2024 YR4 nakonec do Měsíce nenarazí

Asteroid 2024 YR4 nakonec do Měsíce nenarazí

Slabá tečka na snímku Webbova teleskopu z 18. 2. 2026 je malá blízkozemní planetka 2024 YR4, která se přiblíží Zemi a Měsíci na velmi malou vzdálenost 22. 12. 2032
Autor: NASA, ESA, CSA, STScI, M. Micheli (ESA NEOCC)

V loňském roce upoutal pozornost celého světa objekt o velikosti přibližně 60 metrů, který se přiblížil k Zemi. Na krátkou dobu se asteroid 2024 YR4 stal nejnebezpečnějším asteroidem objeveným za posledních 20 let. Ačkoli bylo brzy vyloučeno, že by mohl dopadnout na Zemi, opustil nás v temnotách vesmíru s výhledem, že by mohl se 4% pravděpodobností 22. prosince 2032 zasáhnout Měsíc.

Do hry nyní vstoupil nejdokonalejší astronomický dalekohled, který v kosmickém prostoru máme. Dalekohled Jamese Webba (JWST). Otevřelo se krátké okno, ve kterém se mohl bezpečně zahledět směrem k planetce, která by pro nás jinak byla nyní nepozorovatelná. Jeho kamera NIRCam, pracující v blízkém infračerveném oboru, planetku zachytila a tím mohlo být riziko srážky s Měsícem definitivně vyloučeno. 

Pro pozorovatele Měsíce je to škoda, byl by to jistě krásný pohled na explozi v podobě zjasnění na přivrácené polokouli a na vznik nového kráteru. Nová data z tohoto pozorování upřesnila dráhu planetky tak hodně, že nyní by měla Měsíc bezpečně minout ve vzdálenosti nejméně 20 000 km.

Když se asteroid 2024 YR4 na jaře loňského roku vzdálil od Země a zmizel z dohledu, všeobecně se předpokládalo, že nebude viditelný až do roku 2028. Mezinárodní tým astronomů však identifikoval dvě úzké příležitosti v únoru 2026, kdy by podle nich mohl Webb detekovat slabou tečku na hvězdném pozadí. A tyto hvězdy zde ležící dříve podrobně měřila evropská mise Gaia, takže jejich polohy jsou velmi dobře známy. 

Vypadá to jednoduše, ale byla to celkem výzva. Namířit jeden z nejsložitějších přístrojů, jaký lidstvo kdy sestrojilo na téměř neviditelný objekt vzdálený mnoho milionů kilometrů – a poté přesně předpovědět jeho polohu téměř sedm let do budoucnosti.

Ukázka zpřesnění pravděpodobnosti výskytu planetky 2024 YR4 v bízkosti Měsíce 22. 12. 2032 Autor: NASA/JPL Center for Near-Earth Object Studies
Ukázka zpřesnění pravděpodobnosti výskytu planetky 2024 YR4 v bízkosti Měsíce 22. 12. 2032
Autor: NASA/JPL Center for Near-Earth Object Studies

Webbův teleskop byl navržen především ke studiu atmosfér planet u jiných hvězd a ke studiu galaxií a dalších rozsáhlých kosmických struktur vzdálených miliardy světelných let. Zorné pole dalekohledu je velmi malé a detekce jednoho z nejslabších asteroidů, na který se kdy zaměřil, vyžadovala mimořádnou přesnost. Pečlivé plánování a analýza pozorování byly koordinovány v úzké spolupráci mezi Koordinačním centrem pro blízkozemní planetky ESA, Centrem pro studium blízkozemních objektů NASA a operátory Webbova teleskopu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA Planetary Defense
[2] NASA Blog



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: 2024 YR4


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »