Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Asteroid s šesti kometárními ohony

Asteroid s šesti kometárními ohony

HST pořídil snímky zajímavé planetky P/2013 P5  Autor: NASA, ESA, and D. Jewitt (UCLA)
HST pořídil snímky zajímavé planetky P/2013 P5
Autor: NASA, ESA, and D. Jewitt (UCLA)
Astronomové studovali hlavní pás asteroidů ve Sluneční soustavě pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST. Podařilo se jim objevit planetku s šesti „kometárními“ prachovými ohony. Asteroid předběžně pojmenovaný P/2013 P5 se podobá rotujícímu zahradnímu postřikovači.

„Byli jsme doslova jako opaření, když jsme jej uviděli,“ říká vedoucí vědecký pracovník David Jewitt (University of California, Los Angeles). „Ještě více nás udivily dramatické změny struktury jeho ohonů během pouhých 13 dnů, kdy asteroid neustále vyvrhoval prach. To nás rovněž velmi překvapilo. Je těžké uvěřit tomu, že se skutečně jedná o planetku.“

Objekt s označením P/2013 P5 vyvrhuje prach pravidelně přinejmenším posledních pět měsíců. Astronomové se domnívají, že v důsledku rotace asteroidu se pravděpodobně zvětšuje velikost oblasti na jeho povrchu, kde začal prach unikat. Nepředpokládají, že pozorované ohony jsou důsledkem srážky s jiným tělesem, protože nebylo pozorováno velké množství (shluk) prachu vyvrženého najednou do okolního prostoru.

Astronomové použili data z přehlídkového dalekohledu Pan-STARRS na Havaji. Objev zajímavého asteroidu oznámili 27. srpna 2013. Těleso P/2013 P5 se jeví jako neobvykle „rozmazaný“ objekt. Jeho několik ohonů však bylo objeveno až v okamžiku, kdy jej 10. září 2013 detailně vyfotografoval Hubblův kosmický dalekohled.

Když se Hubblův teleskop „podíval“ na asteroid znovu 23. září 2013, jeho vzhled se naprosto změnil. „Byli jsme doslova šokováni,“ dodává David Jewitt.

Pečlivé počítačové modelování, které uskutečnila Jessica Agarwal, členka vědeckého týmu z Max Planck Institute for Solar System Research, Lindau, Německo, ukázalo, že pozorované ohony se mohly vytvořit v důsledku řady jednorázových výronů prachu. Jessica Agarwal vypočítala, že náhodné výrony mohly nastat 15. dubna, 18. a 24. července, 8. a 26. srpna a 4. září 2013. Tlak slunečního záření nasměroval vyvržený prach do podoby „svítících“ paprsků.

HST pořídil snímky zajímavé planetky P/2013 P5 Autor: NASA, ESA, and D. Jewitt (UCLA)
HST pořídil snímky zajímavé planetky P/2013 P5
Autor: NASA, ESA, and D. Jewitt (UCLA)
V důsledku tlaku slunečního záření mohlo dojít k roztočení tělesa P/2013 P5. David Jewitt říká, že rychlost rotace se mohla zvýšit natolik, že slabá gravitace planetky nebyla dostatečná k udržení prachu na povrchu tělesa. Jestliže se to takto stalo, prach mohl klouzat směrem k rovníku planetky, odkud unikal do okolního prostoru a vytvářel pozorované ohony. Doposud mohlo uniknout 100 až 1000 tun prachu, což je jen malá část celkové hmotnosti tělesa P/2013 P5. Samotný asteroid, jehož průměr se odhaduje na 430 metrů, je několik tisíckrát hmotnější, než množství vyvrženého prachu v podobě pozorovaných ohonů.

Astronomové budou pokračovat v pozorování asteroidu P/2013 P5, aby zjistili, zda prach skutečně uniká z planetky v oblasti jejího rovníku. Pokud tomu tak bude, bude to jasný důkaz, že prach uniká v důsledku vysoké rotace. Tato interpretace předpokládá, že se musí jednat o běžné jevy v oblasti hlavního pásu asteroidů mezi drahami planet Mars a Jupiter.

David Jewitt předpokládá, že asteroid P/2013 P5 je úlomkem většího tělesa, které se rozpadlo při srážce s jiným tělesem zhruba před 200 milióny roků. Mělo by tedy existovat mnoho fragmentů na podobných drahách, po jaké krouží kolem Slunce asteroid P/2013 P5. Nalezené meteority z těchto těles poskytly důkazy, že byly při kolizi vystaveny teplotám přes 800 °C. To znamená, že asteroidy jsou pravděpodobně složeny z metamorfovaných hornin a tudíž neobsahují vodu jako komety.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »