Baptistina může za vyhynutí dinosaurů

Českoamerický tým působí na Southwest Research Institute (Boulder, Colorado): William F. Bottke (SwRI), David Vokrouhlický (Astronomický ústav UK, Praha) a David Nesvorný (SwRI). Podle nich vše nasvědčuje tomu, že planetka (298) Baptistina byla po srážce s další planetkou rozbita na velký počet fragmentů, z nichž později jeden vytvořil kráter Chicxulub na poloostrově Yucatán (Mexický záliv), další pak velmi nápadný kráter Tycho na Měsíci. Aby prozkoumali planetku Baptistina a následky srážky, zkombinovali astronomická pozorování s několika různými počítačovými modely. Ve středu jejich zájmu byl vliv fragmentů Baptistiny na Zem a na Měsíc.

Ke srážce došlo asi před 160 milióny lety v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Jedno těleso mělo průměr asi 170 km a složení mělo podobné jako uhlíkaté chondrity některých meteoritů. Průměr mateřského tělesa Baptistiny se před srážkou odhaduje asi na 60 km.

Tato katastrofická srážka „vyprodukovala“ tělesa, která nyní známe jako „Baptistina rodina planetek“ – skupina planetkových fragmentů s podobnými oběžnými dráhami. Původní „rodina“ zahrnovala asi 300 těles větších než 10 km a 140.000 těles větších než 1 km.

Vytvořené fragmenty absorbovaly sluneční záření, měnily ho v teplo a to vedlo ke změnám oběžných drah a většímu rozptylu těles. „Pečlivým modelováním těchto efektů, velikostí fragmentů, vzdáleností od místa srážky jsme určili, že k rozbití Baptistiny došlo před 160 milióny let,“ řekl Bottke.

Postupně se mnoho fragmentů větších než 1 km (asi 20 %) začalo pohybovat po „dálnici“, která vede mimo hlavní pás planetek a kříží dráhu Země. A asi 2 % se skutečně se Zemí, popř. Měsícem srazilo. Tyto závěry podporuje i zvýšený počet kráterů v minulosti Země a Měsíce – zdvojnásobení počtu impaktních kráterů v posledních 100 až 150 miliónech letech.

Tým zkoumal 180km kráter Chicxulub, jehož vznik se spojuje s vyhynutím dinosaurů před 65 miliónem let. Studie vzorků sedimentů z kráteru Chicxulub a meteoritů z té doby ukazuje, že těleso, které kráter vytvořilo, musel být uhlíkatý chondrit. Stejné složení má i známý meteorit Murchison (dopadl 28. 11. 1969, Austrálie). Toto složení vyloučilo různé kandidáty, ale ty z Baptistiny rodiny ne. Když tuto informaci použili v počítačovém modelu, s 90 % pravděpodobností objevili objekt, který vytvořil kráter Chicxulub - uprchlíka z Baptistiny rodiny.

Také se ukázalo, že existuje 70 % pravděpodobnost, že Baptistin fragment před 108 milióny let vytvořil i 85km měsíční kráter Tycho. Je významný nejen svou velikostí, ale zejména tím, že je mladý a jeho nápadné, světlé paprsky se od Tycha rozbíhají přes celou jižní polokouli do vzdálenosti až 1.500 km (interaktivní atlas). „Pravděpodobnost je menší než v případě kráteru Chicxulub, protože zatím ještě nevíme nic o povaze Tychova impaktoru,“ říká Okrouhlický.

Tato studie ukazuje, že srážky a dynamický vývoj v hlavním pásu planetek jsou důležité pro pochopení geologické a biologické minulosti Země. Bottke dodává: „Je pravděpodobné, že větší počet srážek v pásu planetek je spojeno s některými událostmi na Zemi, Měsíci ale i na dalších planetách. Lov je zahájen!"

Článek „An asteroid breakup 160 Myr ago as the probable source of the K/T impactor“ byl zveřejněn 6. září v Nature.

Zdroj: www.astronomy.com