Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Bizarní Jupiterův měsíc Io zapáchá

Bizarní Jupiterův měsíc Io zapáchá

Různé pohledy na Jupiterův měsíc Io
Různé pohledy na Jupiterův měsíc Io
Jupiterův měsíc Io je jedním z nejpodivnějších těles v naší Sluneční soustavě. Na jeho povrchu najdeme vysoká pohoří, jeho řídká atmosféra obsahuje páchnoucí plyny a neuvěřitelně bohatá vulkanická činnost neustále mění vzhled jeho povrchu.

Nejnovější výzkumy přítomnosti některých chemických sloučenin v atmosféře tohoto Jupiterova měsíce odhalily nové podrobnosti o tomto podivném světě.

"Je to vzrušující místo," říká vědecká pracovnice Arielle Moulletová (Harvard Smithsonian Center for Astrophysics). "Jedná se o těleso s nejvyšší vulkanickou aktivitou ve Sluneční soustavě, jakou vůbec ve vesmíru známe. To je jedinečné."

Arielle Moulletová využila se svými spolupracovníky radioteleskop SMA (Submillimeter Array) v oblasti Mauna Kea na Havajských ostrovech ke zjištění přítomnosti některých chemických prvků v atmosféře měsíce Io, jako je například oxid siřičitý či chlorid sodný. "Tyto druhy páchnoucích plynů byly lokalizovány velice blízko hlavních vulkanických center, což může naznačovat, že jsou skutečně produkovány vulkanickými procesy," říká Moulletová. Proto připouští, že tento měsíc vůbec není příjemným místem ve vesmíru, protože jako "shnilé vejce" doslova zapáchá sirnými plyny.

Plynotvorný měsíc

Ve skutečnosti je úchvatné, že na tomto Jupiterově měsíci tyto řídké plyny mohou vůbec přetrvávat.

"Co je zvláštní na měsíci Io, je to, že se jedná o půvabný malý objekt, který si překvapivě může udržet byť poměrně řídkou atmosféru," říká Moulletová. "Io je velký jako náš Měsíc, proto astronomové zjišťují, co je hlavním zdrojem těchto plynů."

Vědci si myslí, že atmosféra Io je svázána s intenzivní vulkanickou aktivitou měsíce, která je "poháněna" relativně malou vzdáleností Io od planety Jupiter - obě tělesa jsou od sebe vzdálena 420 000 km - a obrovskou hmotností Jupiteru. Slapové (gravitační) síly Jupiteru působí na Io mnohem více, než Země působí na náš Měsíc a obráceně. Jupiter mnohem více přitahuje přivrácenou stranu měsíce Io než stranu odvrácenou.

Slapové síly způsobují, že se podpovrchové vrstvy měsíce pohybují a drhnou jedna o druhou, čímž se uvolňuje teplo, které zahřívá tyto vrstvy a vytváří tekuté magma, které uniká při sopečných erupcích. Sopky chrlí materiál, který rychle zamrzá po dosažení povrchu měsíce Io, protože jeho teplota může klesnout na více než -183 °C. Postupem doby vrstvy sirného ledu sublimují (přímo se přeměňují na plyny), čímž vytvářejí pozorovanou řídkou atmosféru měsíce.

Vysoké hory na Io

Intenzivní geologická aktivita na měsíci Io je rovněž zodpovědná za vznik vysokých pohoří včetně některých horských masívů vyšších než Mount Everest.

Astronomové doufají, že toto záhadné těleso vydá ještě mnohem více tajemství v budoucnu, kdy bude dostupná mnohem výkonnější a dokonalejší pozorovací technika. Například na srpen roku 2011 je naplánován start americké sondy JUNO k planetě Jupiter. A na období kolem roku 2020 připravuje NASA a Evropská kosmická agentura ESA společný projekt k výzkumu planety Jupiter pod názvem Europa Jupiter System Mission, který nevynechá ani výzkum měsíce Io.

Zdroj: www.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »