Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Blízkozemní planetka 2013 MZ5 je číslo 10 000

Blízkozemní planetka 2013 MZ5 je číslo 10 000

Planetka 2013 MZ5. Autor: NEO.
Planetka 2013 MZ5.
Autor: NEO.
Už známe více než 10000 planetek a komet, které mohou proletět v blízkosti Země. Pořadové číslo 10000 patří objektu označenému předběžně jako planetka 2013 MZ5. Jeho první spatření se uskutečnilo v noci 18. června 2013 prostřednictvím dalekohledu Pan-STARRS-1, který je umístěn v nadmořské výšce více než 3 km u kráteru Haleakala na Havaji.

Devadesát osm procent všech blízkozemních objektů, stejně jako zmíněný desetitisící, bylo zachyceno v rámci výzkumných projektů podporovaných NASA. „Nalezení 10000. blízkozemní planetky je bezesporu významným milníkem,“ řekl k tomu Lindley Johnson, vedoucí programu NASA pro vyhledávání blízkozemních těles. „Ale takových těles na podobných drahách je minimálně desetinásobek a my je musíme najít dříve, než by obyvatele Země mohly ohrozit.“

Jako blízkozemní objekty (NEO´s) jsou označovány planetky a komety, jejichž dráha je může přivést blíže k Zemi než přibližně 45 milionů km. A může se jednat o velice rozdílná tělesa. Ta nejmenší mají průměry v řádu metrů a největším je planetka (1036) Ganyméd s průměrem 41 km.

Planetka (2013) MZ5 má průměr přibližně 300 metrů a její oběžnou dráhu již nyní známe natolik dobře, že není považována dlouhodobě za potenciálně riskantní.

První blízkozemní objekt byl objeven už v roce 1898. Za následujících sto let astronomové nalezli dalších asi 500. Ale pak, s příchodem projektu NASA NEO's program v roce 1998, se jejich objevy rozběhly neuvěřitelně rychleji. A s nástupem nových, ještě citlivějších a vyspělejších technologií pokračují objevy NEO´s ještě závratnější rychlostí při objevech drobnějších a drobnějších těles. Astronomové se průběžně dozvídají z jakých oblastí k nám blízkozemní objekty z naší sluneční soustavy mohou přilétat.

Z 10 000 známých objektů NEO je zhruba 10 % větších než jeden kilometr, tedy zhruba velikosti, která už by při srážce se Zemí měla za následek globální důsledky. Nicméně podle našich současných vědomostí nepředstavuje v současné chvíli žádný z těchto objektů reálnou hrozbu. Současně se zdá, že takto velkých těles už zbývá k objevení pouze několik desítek.

Převážná většina NEO´s jsou tělesa menší s tím, že se zmenšováním průměru mají v reálu stále větší zastoupení. Například se očekává, že těles s průměrem kolem velikosti fotbalového stadionu, tedy přibližně 150 m, je kolem 15 tisíc. Ale úlomků o průměru 30 m astronomové očekávají již kolem milionu. Přitom u 150m těles dnes známe dráhy přibližně 30 % z nich a jen pouhé jedno jediné procento jsme zatím odhalili z milionu těch třicetimetrových.

Při spouštění projektu hledání planetek a komet na blízkozemních drahách poskytla NASA podporu projektům LINEAR (Massachusetts Institute of Technology's Lincoln Laboratory); NEAT (Jet Propulsion Laboratory); Spacewatch, a později Catalina Sky Survey (University of Arizona) a LONEOS (Lowell Observatory). Všechny tyto týmy pak zasílají své objevy do centra pro zpracování, kterým je Minor Planet Center, kde jsou neustále aktualizovány došlé informace a tělesům jsou přidělována jednoznačná označení a počítány jejich dráhy.

Když jsem se začínal zabývat v roce 1992 výzkumem asteroidů a komet, bylo nalezení každého nového blízkozemního objektu mimořádnou událostí,“ říká Tim Spahr, současný ředitel Minor Planet Center (Smithsonian Astrophysical Observatory in Cambridge, MA, USA). „V současnosti registrujeme v průměru tři objevy NEO každý den. A každý měsíc naše centrum přijme stovky tisíc pozorování planetek, včetně těch v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem.

Během pouhých deseti let tak program hledání blízkozemních těles dosáhl prvotního cíle objevit 90 % objektů větších než 1 km. V prosinci roku 2005 dostala NASA od Kongresu další úkol, kterým je vyhledat a zkatalogizovat 90 % NEO´s s průměry nad 150 m. Až se podaří splnit i tento cíl omezí se riziko budoucí neočekávané kolize Země s nějakým nebezpečným vesmírným tělesem na pouhé jedno procento stavu před zahájením těchto výzkumů. Výsledkem je větší bezpečnost lidstva před hrozbou srážky Země a následných dopadů pro celou naši civilizaci. Pokud totiž budeme o případné kolizi vědět s dostatečným předstihem, máme již dnes technické prostředky vedoucí k odchýlení tělesa z kolizní dráhy.

V současné době je nejproduktivnějším projektem při objevování blízkozemních planetek projekt Catalina Sky Survey (University of Hawaii) využívající dalekohled Pan-STARRS a projekt LINEAR. Aktuální rychlost objevování NEO´s je přibližně 1000 objektů ročně. Brzy se tedy jistě dočkáme dalších rekordních čísel.

Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech.




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »