Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Blízkozemní planetka 2013 MZ5 je číslo 10 000

Blízkozemní planetka 2013 MZ5 je číslo 10 000

Planetka 2013 MZ5. Autor: NEO.
Planetka 2013 MZ5.
Autor: NEO.
Už známe více než 10000 planetek a komet, které mohou proletět v blízkosti Země. Pořadové číslo 10000 patří objektu označenému předběžně jako planetka 2013 MZ5. Jeho první spatření se uskutečnilo v noci 18. června 2013 prostřednictvím dalekohledu Pan-STARRS-1, který je umístěn v nadmořské výšce více než 3 km u kráteru Haleakala na Havaji.

Devadesát osm procent všech blízkozemních objektů, stejně jako zmíněný desetitisící, bylo zachyceno v rámci výzkumných projektů podporovaných NASA. „Nalezení 10000. blízkozemní planetky je bezesporu významným milníkem,“ řekl k tomu Lindley Johnson, vedoucí programu NASA pro vyhledávání blízkozemních těles. „Ale takových těles na podobných drahách je minimálně desetinásobek a my je musíme najít dříve, než by obyvatele Země mohly ohrozit.“

Jako blízkozemní objekty (NEO´s) jsou označovány planetky a komety, jejichž dráha je může přivést blíže k Zemi než přibližně 45 milionů km. A může se jednat o velice rozdílná tělesa. Ta nejmenší mají průměry v řádu metrů a největším je planetka (1036) Ganyméd s průměrem 41 km.

Planetka (2013) MZ5 má průměr přibližně 300 metrů a její oběžnou dráhu již nyní známe natolik dobře, že není považována dlouhodobě za potenciálně riskantní.

První blízkozemní objekt byl objeven už v roce 1898. Za následujících sto let astronomové nalezli dalších asi 500. Ale pak, s příchodem projektu NASA NEO's program v roce 1998, se jejich objevy rozběhly neuvěřitelně rychleji. A s nástupem nových, ještě citlivějších a vyspělejších technologií pokračují objevy NEO´s ještě závratnější rychlostí při objevech drobnějších a drobnějších těles. Astronomové se průběžně dozvídají z jakých oblastí k nám blízkozemní objekty z naší sluneční soustavy mohou přilétat.

Z 10 000 známých objektů NEO je zhruba 10 % větších než jeden kilometr, tedy zhruba velikosti, která už by při srážce se Zemí měla za následek globální důsledky. Nicméně podle našich současných vědomostí nepředstavuje v současné chvíli žádný z těchto objektů reálnou hrozbu. Současně se zdá, že takto velkých těles už zbývá k objevení pouze několik desítek.

Převážná většina NEO´s jsou tělesa menší s tím, že se zmenšováním průměru mají v reálu stále větší zastoupení. Například se očekává, že těles s průměrem kolem velikosti fotbalového stadionu, tedy přibližně 150 m, je kolem 15 tisíc. Ale úlomků o průměru 30 m astronomové očekávají již kolem milionu. Přitom u 150m těles dnes známe dráhy přibližně 30 % z nich a jen pouhé jedno jediné procento jsme zatím odhalili z milionu těch třicetimetrových.

Při spouštění projektu hledání planetek a komet na blízkozemních drahách poskytla NASA podporu projektům LINEAR (Massachusetts Institute of Technology's Lincoln Laboratory); NEAT (Jet Propulsion Laboratory); Spacewatch, a později Catalina Sky Survey (University of Arizona) a LONEOS (Lowell Observatory). Všechny tyto týmy pak zasílají své objevy do centra pro zpracování, kterým je Minor Planet Center, kde jsou neustále aktualizovány došlé informace a tělesům jsou přidělována jednoznačná označení a počítány jejich dráhy.

Když jsem se začínal zabývat v roce 1992 výzkumem asteroidů a komet, bylo nalezení každého nového blízkozemního objektu mimořádnou událostí,“ říká Tim Spahr, současný ředitel Minor Planet Center (Smithsonian Astrophysical Observatory in Cambridge, MA, USA). „V současnosti registrujeme v průměru tři objevy NEO každý den. A každý měsíc naše centrum přijme stovky tisíc pozorování planetek, včetně těch v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem.

Během pouhých deseti let tak program hledání blízkozemních těles dosáhl prvotního cíle objevit 90 % objektů větších než 1 km. V prosinci roku 2005 dostala NASA od Kongresu další úkol, kterým je vyhledat a zkatalogizovat 90 % NEO´s s průměry nad 150 m. Až se podaří splnit i tento cíl omezí se riziko budoucí neočekávané kolize Země s nějakým nebezpečným vesmírným tělesem na pouhé jedno procento stavu před zahájením těchto výzkumů. Výsledkem je větší bezpečnost lidstva před hrozbou srážky Země a následných dopadů pro celou naši civilizaci. Pokud totiž budeme o případné kolizi vědět s dostatečným předstihem, máme již dnes technické prostředky vedoucí k odchýlení tělesa z kolizní dráhy.

V současné době je nejproduktivnějším projektem při objevování blízkozemních planetek projekt Catalina Sky Survey (University of Hawaii) využívající dalekohled Pan-STARRS a projekt LINEAR. Aktuální rychlost objevování NEO´s je přibližně 1000 objektů ročně. Brzy se tedy jistě dočkáme dalších rekordních čísel.

Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech.




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »