Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  CASSINI: další blízký průlet kolem měsíce Titan

CASSINI: další blízký průlet kolem měsíce Titan

Cassini_Titan.jpg
Americká kosmická sonda CASSINI (start 15. 10. 1997) krouží kolem planety Saturn od 1. 7. 2004. Zaměřuje se na výzkum samotné planety, jejího prstence a magnetosféry, a také některých měsíců, kolem nichž prolétává v menší či větší vzdálenosti. Často zkoumaným měsícem je Titan, největší měsíc planety Saturn. Naposled kolem něj sonda Cassini prolétla 16. 4. 2005.

Výše publikovaná trojice obrázků měsíce Titan názorně ilustruje, jak odlišné mohou být pohledy na stejný objekt, pozorujeme-li jej na různých vlnových délkách elektromagnetického spektra (přes různé filtry). Kamera na sondě Cassini je vybavena několika filtry, které umožňují odhalit charakteristické rysy prostředí nad i pod hustým závojem Titanovy atmosféry, která je pro viditelné světlo zcela neproniknutelná.

První obrázek (vlevo) v "přírodních" barvách vznikl kombinací snímků, pořízených přes filtry, které jsou citlivé na červené, zelené a fialové světlo. Podobně bychom uviděli Titana při pohledu vlastním okem: zamlžený oranžový objekt obklopený tenkou namodralou září. Oranžová barva přísluší částicím uhlovodíků, které vytvářejí hustou atmosférickou mlhu (hustota zdejší atmosféry 1,6krát převyšuje hustotu zemského ovzduší). Tato "zatemňující" mlha byla mimořádně frustrující pro vědce NASA při sledování měsíce Titan sondami Voyager v letech 1980 a 1981. Naštěstí sonda Cassini je schopna proniknout tímto hustým závojem při detekci infračerveného záření.

Druhý (prostřední) monochromatický obrázek ukazuje Titana na vlnové délce 938 nm, tj. v oblasti blízkého infračerveného záření, které umožňuje sondě Cassini proniknout přes vrstvu atmosférické mlhy a vyfotografovat skutečný povrch měsíce. Fotografie vznikla složením tří snímků za účelem zlepšení rozlišitelnosti charakteristických rysů na povrchu Titanu.

Třetí obrázek v tzv. falešných barvách vznikl kombinací dvou snímků, pořízených v infračerveném oboru záření (889 a 938 nm) se snímkem ve viditelném světle (420 nm). Zelená barva představuje oblasti, kde byla sonda Cassini schopna dohlédnout až na povrch měsíce Titan. Červená barva (po obvodu snímku) zviditelňuje oblasti vysoké atmosféry, tzv. stratosféry, kde atmosférický metan absorbuje sluneční světlo. Namodralá záře kolem vnějšího okraje měsíce Titan představuje fialovou část viditelného světla ve vysokých vrstvách atmosféry, která je v kontrastu s oranžovou mlhou dobře pozorovatelná.

Podobné snímky ve falešných barvách, zachycující opačnou polokouli měsíce, byly pořízeny při průletu sondy Cassini v říjnu 2004. Tehdy viditelná rozsáhlá oblačnost poblíž jižního pólu měsíce však na nedávných fotografiích již pozorovatelná není.

Všechny výše popisové fotografie byly pořízeny 16. 4. 2005 kamerou sondy Cassini ze vzdálenosti mezi 173 000 až 168 200 km od povrchu Titanu při fázovém úhlu 56°. Rozlišení jednotlivých snímků dosahuje přibližně 10 km/pixel.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »