Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  CASSINI: další blízký průlet kolem měsíce Titan

CASSINI: další blízký průlet kolem měsíce Titan

Cassini_Titan.jpg
Americká kosmická sonda CASSINI (start 15. 10. 1997) krouží kolem planety Saturn od 1. 7. 2004. Zaměřuje se na výzkum samotné planety, jejího prstence a magnetosféry, a také některých měsíců, kolem nichž prolétává v menší či větší vzdálenosti. Často zkoumaným měsícem je Titan, největší měsíc planety Saturn. Naposled kolem něj sonda Cassini prolétla 16. 4. 2005.

Výše publikovaná trojice obrázků měsíce Titan názorně ilustruje, jak odlišné mohou být pohledy na stejný objekt, pozorujeme-li jej na různých vlnových délkách elektromagnetického spektra (přes různé filtry). Kamera na sondě Cassini je vybavena několika filtry, které umožňují odhalit charakteristické rysy prostředí nad i pod hustým závojem Titanovy atmosféry, která je pro viditelné světlo zcela neproniknutelná.

První obrázek (vlevo) v "přírodních" barvách vznikl kombinací snímků, pořízených přes filtry, které jsou citlivé na červené, zelené a fialové světlo. Podobně bychom uviděli Titana při pohledu vlastním okem: zamlžený oranžový objekt obklopený tenkou namodralou září. Oranžová barva přísluší částicím uhlovodíků, které vytvářejí hustou atmosférickou mlhu (hustota zdejší atmosféry 1,6krát převyšuje hustotu zemského ovzduší). Tato "zatemňující" mlha byla mimořádně frustrující pro vědce NASA při sledování měsíce Titan sondami Voyager v letech 1980 a 1981. Naštěstí sonda Cassini je schopna proniknout tímto hustým závojem při detekci infračerveného záření.

Druhý (prostřední) monochromatický obrázek ukazuje Titana na vlnové délce 938 nm, tj. v oblasti blízkého infračerveného záření, které umožňuje sondě Cassini proniknout přes vrstvu atmosférické mlhy a vyfotografovat skutečný povrch měsíce. Fotografie vznikla složením tří snímků za účelem zlepšení rozlišitelnosti charakteristických rysů na povrchu Titanu.

Třetí obrázek v tzv. falešných barvách vznikl kombinací dvou snímků, pořízených v infračerveném oboru záření (889 a 938 nm) se snímkem ve viditelném světle (420 nm). Zelená barva představuje oblasti, kde byla sonda Cassini schopna dohlédnout až na povrch měsíce Titan. Červená barva (po obvodu snímku) zviditelňuje oblasti vysoké atmosféry, tzv. stratosféry, kde atmosférický metan absorbuje sluneční světlo. Namodralá záře kolem vnějšího okraje měsíce Titan představuje fialovou část viditelného světla ve vysokých vrstvách atmosféry, která je v kontrastu s oranžovou mlhou dobře pozorovatelná.

Podobné snímky ve falešných barvách, zachycující opačnou polokouli měsíce, byly pořízeny při průletu sondy Cassini v říjnu 2004. Tehdy viditelná rozsáhlá oblačnost poblíž jižního pólu měsíce však na nedávných fotografiích již pozorovatelná není.

Všechny výše popisové fotografie byly pořízeny 16. 4. 2005 kamerou sondy Cassini ze vzdálenosti mezi 173 000 až 168 200 km od povrchu Titanu při fázovém úhlu 56°. Rozlišení jednotlivých snímků dosahuje přibližně 10 km/pixel.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »