Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  CASSINI - novinky od Saturna

CASSINI - novinky od Saturna

Cassini_5.jpg
Již dva dny po navedení kosmické sondy Cassini na oběžnou dráhu kolem Saturnu obdrželi astronomové velice zajímavé vědecké informace, které poněkud jinak než bylo doposud známo, představují nádherný systém planety Saturn.

První zajímavé informace se týkají tzv. Cassiniho dělení - velké mezery mezi prstenci A a B. Zatímco Saturnovy prstence jsou tvořeny téměř výhradně vodním ledem, nová pozorování naznačují, že v oblasti Cassiniho dělení není prázdný prostor, ale že se zde nachází poměrně velké množství částic, avšak podstatně více "špíny" než čistého ledu. Částice, nalezené v prostoru mezi prstenci, vypadají pozoruhodně podobně jako tmavý materiál, který vědci nedávno sledovali na měsíci Phoebe, kolem něhož sonda Cassini prolétla 11. 6. 2004 ve vzdálenosti pouhých 2 068 km. Tyto tmavé částice mohou potvrzovat teorii, že prstence jsou zbytky rozbitých měsíců. Prstenec F je také "kontaminován" velkým množstvím tmavého materiálu. Možným zdrojem tmavého materiálu mohou být i některé další měsíce.

Údaje z vizuálního a infračerveného mapovacího spektrometru na palubě sondy Cassini naznačují, že velikosti částic, které vytvářejí prstence, jsou uspořádány tak, že nejblíže k planetě obíhají menší částice a se zvětšující se vzdáleností od planety vzrůstá i velikost obíhajících částic.

Další přístroj na sondě Cassini detekoval poměrně velké množství kyslíku na vnějším okraji Saturnových prstenců. Vědci se snaží tuto přítomnost kyslíku nějakým způsobem vysvětlit. Jednou z možností je, že k uvolnění kyslíku došlo při srážce ledového tělesa s jinou velkou částicí hmoty. Ke srážce však muselo dojít jen krátce před průletem kosmické sondy.

Nové informace se týkají rovněž samotné planety. Rychlost větru v oblastech kolem rovníku radikálně klesá s výškou nad horní hranicí oblačnosti. Rychlost klesá na 140 m/s ve výšce 300 km v horní stratosféře. Jedná se o první měření rychlosti větru v tak vysokých výškách Saturnovy atmosféry. Více napoví také teplotní mapa, kterou bude sonda pořizovat.

titan_cloud617895.jpg
Sonda Cassini se při prvním průletu kolem největšího měsíce Titanu dne 2. července přiblížila na vzdálenost 339 000 km od jeho povrchu. Během výzkumu Saturna sonda prolétne kolem Titanu ještě minimálně 45krát, přičemž nejmenší vzdálenost od povrchu měsíce bude činit zhruba 950 km. Při prvním průletu se mj. podařilo vyfotografovat v oboru infračerveného záření rozsáhlou oblačnost kolem jižního pólu. V oblasti o průměru asi 450 km je zřetelně vidět oblačnost typu kumulus, která vystupuje do výšky přibližně 15 km. Na snímku lze rozlišit detaily o velikosti 10 km. Oblaka jsou tvořena metanem nebo uhlovodíky.

Převážná část husté atmosféry Titanu je tvořena jakousi neprůhlednou (ve vizuálním oboru) oranžovou mlhou. Na povrch měsíce lze částečně dohlédnout v oboru infračerveného záření. Byly tak zaregistrovány oblasti, které obsahují zvýšené množství uhlovodíků, jiné oblasti povrchu jsou naopak pokryty ledem. Další pozorování jistě přinesou podrobnější informace.

Zdroj: spaceflightnow.com a ESA
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »