Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  CASSINI odhaluje krásu Saturnových prstenců

CASSINI odhaluje krásu Saturnových prstenců

saturnrings_1.jpg
Americká kosmická sonda CASSINI (start 15. 10. 1997) byla 1. 7. 2004 navedena na oběžnou dráhu kolem planety Saturn. Zde ji čeká základní mise výzkumu Saturna v trvání 4 roků; předpokládá se však, že výzkum druhé největší planety ve sluneční soustavě bude prodloužen. Kromě samotné planety bude velká pozornost věnována výzkumu početné rodiny měsíců, a také Saturnových prstenců. Během dosavadního výzkumu bylo již předáno na Zemi velké množství zajímavých informací, a také zajímavých fotografií.

Publikovaná fotografie byla pořízena 27. 10. 2004 ve viditelném světle pomocí širokoúhlé kamery, ze vzdálenosti 757 000 km od Saturna. V době pořizování snímku se sonda nacházela nad neosvětlenou polokoulí planety. V té době se poprvé přiblížila k Saturnu od navedení na eliptickou oběžnou dráhu. Kromě prstenců lze na fotografii spatřit i 3 měsíce Saturna: Mimas o průměru 398 km (nejjasnější objekt), Janus o průměru 181 km (druhý nejjasnější objekt) a Prometheus o průměru 102 km.

Za normálních okolností jasný prstenec B se na této fotografii jeví velmi tmavý. Je to proto, že se sonda "dívala" proti Slunci a tento Saturnův prstenec je velmi hustý. Naopak oblasti s malou koncentrací částic, jako je například Cassiniho dělení (na obrázku jasná oblast zhruba uprostřed), propouštějí hodně slunečního světla, a proto jsou velmi jasné.

saturnrings_2.jpg

Naopak druhá fotografie zachycuje osvětlenou stranu prstenců. Snímek byl pořízen 29. 10. 2004 ze vzdálenosti 836 000 km přes infračervený filtr (vlnová délka 742 nm). Části prstenců na horním okraji obrázku jsou blíže k sondě, oblasti ve spodní části fotografie jsou naopak od sondy více vzdáleny.

Na této druhé fotografii je zachycena kompletní soustava Saturnových prstenců - od tenkého vnějšího prstence F až po slabý prstenec D nejblíže k povrchu planety. Oblasti s odlišnou jasností prozrazují proměnnou koncentraci částic, vytvářejících jednotlivé části prstenců.

Další zajímavé fotografie Saturnových prstenců naleznete na zdrojové internetové adrese.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »