Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Cena Ladislava Schmieda

Cena Ladislava Schmieda

Zlatá varianta medaile Ceny Ladislava Schmieda
Autor: Hvězdárna Františka Pešty v Sezimově Ústí.

Hvězdárna Františka Pešty a Sluneční sekce ČAS budou od letošního roku udělovat Cenu Ladislava Schmieda. Cena má být poděkováním všem, kteří poctivě kreslí sluneční fotosféru a dodávají nám tolik ceněná data. Od chvíle, co vyletěla sonda SOHO, se kresba sluneční fotosféry stala pro mnohé zbytečným přežitkem. Vždyť na co potřebujeme kresby, když máme každý den fotografie ve výborné kvalitě bez vlivu zemské atmosféry... Ale opak je pravdou.  

Družice, které nám přinášejí sluneční data, nám pokrývají zhruba 26 let. Ačkoli je to pro mnohé výzkumy více než dostačující, pro studium cyklů je to jen nepatrná doba. Zahrnují totiž pouze dva cykly. S kresbami se dostáváme 400 let zpátky. Data z kreseb jsou velmi důležitá pro výzkum slunečních cyklů a čím déle budeme data dostávat, tím kvalitnější výsledky z nich vytěžíme. Proto jsme se rozhodli ocenit všechny, kteří ze svého volného času trochu ukrojí pro pozorovatelskou práci. Oceňujeme též hvězdárny, které podporují tento způsob pozorování, ačkoli v současné době není příliš populární a ne vždy je atraktivní pro veřejnost.

Dříve se systematické pozorování Slunce oceňovalo poděkováním v podobě dopisu. Několik jsme jich našli a jistě je brzy uveřejníme. Potřeba ocenit naše pozorovatele tedy není žádná novinka.

Proč zrovna oceňujeme kresby a proč Ladislav Schmied?

Kresba sluneční fotosféry z 21. 9. 1956 Autor: Ladislav Schmied
Kresba sluneční fotosféry z 21. 9. 1956
Autor: Ladislav Schmied

Před 98 lety vznikla Sekce pro pozorování Slunce, přičemž jedním z prvních projektů bylo vytvoření pozorovatelské sítě kreseb sluneční fotosféry. Pod vedením Vladimíra Gutha (který tehdy ještě nebyl profesorem) začala fungovat síť, ze které byly data posílána do Curychu – mezinárodní databáze relativního čísla. Z těchto dat také byly každé čtvrtletí psané přehledy do časopisu Říše hvězd, a také až do II. světové války i příloha ve Hvězdářské ročence.

Za těch téměř sto let se sběr kreseb a dat z nich měnil (dopisy, fax, e-mail), měnil se způsob zpracování (klasifikace skvrn, hodnocení seeingu...), a dokonce i podoba celé sítě. Zpočátku putovala relativní čísla z pozorování na Štefánikovu hvězdárnu na Petříně, v šedesátých letech se stal z projektu celostátní úkol a centrum sítě se přestěhovalo do Valašského Meziříčí. Zdejší hvězdárna se sice věnuje dlouhodobě pozorování Slunce, nikdy se tam ovšem nekreslila sluneční fotosféra, proto byl pro konečné zpracování kontaktován jeden z „kreslířů“, Ladislav Schmied.

Ladislav Schmied pozoroval Slunce metodou projekce od roku 1947 do roku 2012 (66 let). Slunce miloval a jeho studiu se věnoval až do konce svého života. Řadu let psal bulletiny pro síť Sluneční sekce a poté, co Hvězdárna ve Valašském Meziříčí projekt opustila (2006), pokračoval chvíli sám.

Tehdy to již byl pán v letech a všechna data si poctivě vedl na papírech, vytvářel grafy na milimetrových arších a kreslil ručně synoptické mapy. V roce 2010 se zapojil do projektu Vlastislav Feik a po smrti pana Schmieda v práci pokračuje.

Cena se tak jmenuje po člověku, který pozoroval v Československu nejdéle (a není vyloučeno, že na světě) a věnoval tomu svůj volný čas. I přesto, že se tím neživil, byl jasný profesionál, i když ne po definici toho slova. Práce na statistických datech z kreseb je kolektivní záležitost. V jednom grafu relativního čísla je ukrytá spousta životů, zážitků, času a energie, smíchu i vzteku nad počasím, fascinace nad skvrnami...

Je na čase vrátit se k ocenění vaší mravenčí práce. Proto letos Sluneční sekce poprvé udělí Cenu Ladislava Schmieda. Cena se bude udělovat na Otevřeném setkání Sluneční sekce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Definice a statut ceny

Převzato: Článek převzat ze stránek Sluneční sekce



O autorovi

Martina Pavelková

Narodila se v roce 1990 v Chodově. Už od útlého věku se významným způsobem zasazovala do dění za Hvězdárně v Karlových Varech, kde později působila i jako vedoucí astronomických táborů. Od roku 2013 do roku 2017 byla zaměstnankyní Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde působila jako astronomka, popularizároka astronomie a jako odborná pracovnice. Od roku 2017 se věnuje především systematickému pozorování slunečních protuberancí a erupcí v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově.

Štítky: Kresba sluneční fotosféry, Cena Ladislava Schmieda, Ladislav Schmied, Sluneční sekce


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »