Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Deset nejméně očekávaných objevů na Plutu

Deset nejméně očekávaných objevů na Plutu

Modrá obloha trpasličí planety Pluto
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI

Alan Stern, hlavní vedoucí vědeckého týmu sondy New Horizons informoval na stránkách astronomického časopisu Sky & Telescope o deseti nejméně očekávaných objevech, které uskutečnila sonda během průletu soustavou trpasličí planety Pluto v červenci 2015.

1) Prvním neočekávaným „objevem“ je podle astronoma Alana Sterna fakt, že se přístrojům na palubě sondy nepodařilo objevit žádné další měsíce Pluta, kromě doposud pěti známých měsíců objevených především pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, což jsou Charon, Nix, Hydra, Styx a Kerberos. „Stále jsem udiven tím, že sonda s citlivostí 20 až 30krát vyšší než HST neobjevila nic“, říká Alan Stern.

2) Druhou „kosmickou“ zvláštností Pluta, která překvapila a dokonce potěšila Alana Sterna, souvisí s tím, že Pluto má větší průměr než trpasličí planeta Eris, druhý uchazeč o post největšího tělesa v oblasti Kuiperova pásu. Eris byla dlouhou dobu pokládána za favorita v tomto „závodě“, avšak pozorování ze sondy New Horizons prokázala, že průměr Pluta je o 34 kilometry větší než u Eris – bohyně sváru.

3) Jak vzpomíná astronom Alan Stern, už první fotografie, které byly předány na Zemi sondou New Horizons po průletu kolem Pluta, způsobily u členů vědeckého týmu, že jim doslova „spadla čelist“ – natolik neobyčejné a různorodé byly snímky povrchu Pluta a jeho největšího měsíce Charona.

4) Podle slov Alana Sterna, vědecký tým neočekával, že spatří na tak malé, studené, a jak se předpokládalo dříve, „mrtvé“ planetě jako Pluto, plnohodnotná pohoří o výšce tři až čtyři kilometry, které však nejsou složeny z kamene, ale z vodního ledu. Nic podobného nezaregistrovala sonda Voyager na Tritonu, měsíci planety Neptun.

V okolí těchto hor se nacházející „písečné duny“ tvořené zmrzlými uhlovodíky rovněž překvapily vědce. Poskytly jim informace o tom, že atmosféra Pluta byla kdysi mnohem hustější a že se po jeho povrchu proháněly větry přenášející částice z místa na místo.

5) Když sonda proletěla kolem trpasličí planety a začala snímkovat jeho temnou polokouli, čekal na vědce pátý „div“ Pluta – modrá obloha a jasný mlžný opar obklopující siluetu planety, vyvolaný tenkou vrstvou uhlovodíků v atmosféře Pluta.

Sputnik Planum a ledovce na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
Sputnik Planum a ledovce na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
6) Potom, co vědci získali první vědecká data, uvědomili si, že Pluto není ve skutečnosti „Triton na steroidech“ podle vyjádření Alana Sterna, s poměrně jednoduchou geologickou strukturou a složením, ale spíše „druhým Marsem (na steroidech)“. Podle názoru Alana Sterna, ani on, ani jeho kolegové neočekávali, že povrch Pluta bude natolik rozmanitý, obarvený do tak různorodých barevných odstínů a neobyčejný ve svém vzhledu.

7) Sedmým „divem Pluta“, i když s malým znaménkem mínus, se stalo to, že se sondě New Horizons nepodařilo zaznamenat stopy gejzírů a dalších forem nynější geologické aktivity, kterou očekával Alan Stern a doufal, že ji spatří. Avšak na druhou stranu vědce skutečně překvapila planina Sputnik – hladká rovina o šířce tisíce kilometrů, na níž nejsou známky kráterů a která se vytvořila docela nedávno, přibližně před 100 milióny roků.

8) Tato planina je levou polovinou osmého překvapení – obrovské struktury, která obdržela neoficiální označení „srdce Pluta“ a zatím neoficiální pojmenování Region Tombaugh. Překvapením podle vyjádření Alana Sterna nebylo její odhalení, ale to, nakolik toto kosmické srdce sjednotilo a přitáhlo pozornost lidí, kteří se obvykle o planetologii nezajímají.

Charon – největší měsíc Pluta Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
Charon – největší měsíc Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
9) Rovněž neočekávaný a zajímavý byl objev toho, že Charon je uspořádán mnohem složitěji, než veškeré měsíce Uranu a Neptunu, a také to, že na jeho povrchu se nacházejí gigantické trhliny hluboké několik kilometrů a dlouhé až stovky kilometrů. Dále byly objeveny obří kamenné „hrady“ s příkopy a další podivné útvary reliéfu.

10) A nakonec, poslední věcí, která značně překvapila skupinu vědců kolem sondy New Horizons, byly řeky dusíkových ledovců, pohybujících se z oblasti planiny Sputnik a zaplňující krátery obklopující její hranice. Proslulá fotografie Alana Sterna se „spadnutou čelistí“, jak přiznal vědec, byla zhotovena právě v tomto okamžiku, kdy poprvé spatřil tyto ledové řeky.

Podle vyjádření Alana Sterna bude tato „desítka“ v nejbližší době rozšířena a doplněna, protože sonda ještě neukončila přenos získaných informací, což potrvá ještě zhruba deset měsíců. Alan Stern očekává, že nové fotografie a pořízená vědecká data poskytnou vědcům ještě mnoho příčin žasnout nad bohatstvím a různorodostí tváře Pluta a jeho měsíců.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] novosti-kosmonavtiki.ru
[2] skyandtelescope.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: New horizons, Trpasličí planeta Pluto


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »