Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Deset nejméně očekávaných objevů na Plutu

Deset nejméně očekávaných objevů na Plutu

Modrá obloha trpasličí planety Pluto
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI

Alan Stern, hlavní vedoucí vědeckého týmu sondy New Horizons informoval na stránkách astronomického časopisu Sky & Telescope o deseti nejméně očekávaných objevech, které uskutečnila sonda během průletu soustavou trpasličí planety Pluto v červenci 2015.

1) Prvním neočekávaným „objevem“ je podle astronoma Alana Sterna fakt, že se přístrojům na palubě sondy nepodařilo objevit žádné další měsíce Pluta, kromě doposud pěti známých měsíců objevených především pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, což jsou Charon, Nix, Hydra, Styx a Kerberos. „Stále jsem udiven tím, že sonda s citlivostí 20 až 30krát vyšší než HST neobjevila nic“, říká Alan Stern.

2) Druhou „kosmickou“ zvláštností Pluta, která překvapila a dokonce potěšila Alana Sterna, souvisí s tím, že Pluto má větší průměr než trpasličí planeta Eris, druhý uchazeč o post největšího tělesa v oblasti Kuiperova pásu. Eris byla dlouhou dobu pokládána za favorita v tomto „závodě“, avšak pozorování ze sondy New Horizons prokázala, že průměr Pluta je o 34 kilometry větší než u Eris – bohyně sváru.

3) Jak vzpomíná astronom Alan Stern, už první fotografie, které byly předány na Zemi sondou New Horizons po průletu kolem Pluta, způsobily u členů vědeckého týmu, že jim doslova „spadla čelist“ – natolik neobyčejné a různorodé byly snímky povrchu Pluta a jeho největšího měsíce Charona.

4) Podle slov Alana Sterna, vědecký tým neočekával, že spatří na tak malé, studené, a jak se předpokládalo dříve, „mrtvé“ planetě jako Pluto, plnohodnotná pohoří o výšce tři až čtyři kilometry, které však nejsou složeny z kamene, ale z vodního ledu. Nic podobného nezaregistrovala sonda Voyager na Tritonu, měsíci planety Neptun.

V okolí těchto hor se nacházející „písečné duny“ tvořené zmrzlými uhlovodíky rovněž překvapily vědce. Poskytly jim informace o tom, že atmosféra Pluta byla kdysi mnohem hustější a že se po jeho povrchu proháněly větry přenášející částice z místa na místo.

5) Když sonda proletěla kolem trpasličí planety a začala snímkovat jeho temnou polokouli, čekal na vědce pátý „div“ Pluta – modrá obloha a jasný mlžný opar obklopující siluetu planety, vyvolaný tenkou vrstvou uhlovodíků v atmosféře Pluta.

Sputnik Planum a ledovce na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
Sputnik Planum a ledovce na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
6) Potom, co vědci získali první vědecká data, uvědomili si, že Pluto není ve skutečnosti „Triton na steroidech“ podle vyjádření Alana Sterna, s poměrně jednoduchou geologickou strukturou a složením, ale spíše „druhým Marsem (na steroidech)“. Podle názoru Alana Sterna, ani on, ani jeho kolegové neočekávali, že povrch Pluta bude natolik rozmanitý, obarvený do tak různorodých barevných odstínů a neobyčejný ve svém vzhledu.

7) Sedmým „divem Pluta“, i když s malým znaménkem mínus, se stalo to, že se sondě New Horizons nepodařilo zaznamenat stopy gejzírů a dalších forem nynější geologické aktivity, kterou očekával Alan Stern a doufal, že ji spatří. Avšak na druhou stranu vědce skutečně překvapila planina Sputnik – hladká rovina o šířce tisíce kilometrů, na níž nejsou známky kráterů a která se vytvořila docela nedávno, přibližně před 100 milióny roků.

8) Tato planina je levou polovinou osmého překvapení – obrovské struktury, která obdržela neoficiální označení „srdce Pluta“ a zatím neoficiální pojmenování Region Tombaugh. Překvapením podle vyjádření Alana Sterna nebylo její odhalení, ale to, nakolik toto kosmické srdce sjednotilo a přitáhlo pozornost lidí, kteří se obvykle o planetologii nezajímají.

Charon – největší měsíc Pluta Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
Charon – největší měsíc Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI
9) Rovněž neočekávaný a zajímavý byl objev toho, že Charon je uspořádán mnohem složitěji, než veškeré měsíce Uranu a Neptunu, a také to, že na jeho povrchu se nacházejí gigantické trhliny hluboké několik kilometrů a dlouhé až stovky kilometrů. Dále byly objeveny obří kamenné „hrady“ s příkopy a další podivné útvary reliéfu.

10) A nakonec, poslední věcí, která značně překvapila skupinu vědců kolem sondy New Horizons, byly řeky dusíkových ledovců, pohybujících se z oblasti planiny Sputnik a zaplňující krátery obklopující její hranice. Proslulá fotografie Alana Sterna se „spadnutou čelistí“, jak přiznal vědec, byla zhotovena právě v tomto okamžiku, kdy poprvé spatřil tyto ledové řeky.

Podle vyjádření Alana Sterna bude tato „desítka“ v nejbližší době rozšířena a doplněna, protože sonda ještě neukončila přenos získaných informací, což potrvá ještě zhruba deset měsíců. Alan Stern očekává, že nové fotografie a pořízená vědecká data poskytnou vědcům ještě mnoho příčin žasnout nad bohatstvím a různorodostí tváře Pluta a jeho měsíců.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] novosti-kosmonavtiki.ru
[2] skyandtelescope.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: New horizons, Trpasličí planeta Pluto


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »