Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Diamantové moře na Neptunu

Diamantové moře na Neptunu

Neptun na snímku ze sondy Voyager
Neptun na snímku ze sondy Voyager
Většina přírodních diamantů na Zemi vznikla za vysokých tlaků a teplot, tedy za podmínek, které panují v zemském plášti, v hloubkách 140 až 200 km pod povrchem. Minerály obsahující uhlík poskytly zdroje pro vznik diamantů, který probíhal v období 1 až 3,3 miliardy po vzniku Země (tj. v období 25 až 75 % věku planety).

Výzkumníci prováděli detailní měření bodu tání diamantu. Když diamant přechází do tekutého stavu, chová se podobně jako zmrzlá voda během tání, kdy kousky ledu plavou na hladině již vytvořené kapaliny. Diamant je velice tvrdý materiál, který je obtížné roztavit. Rovněž určení bodu tání diamantu je velmi problematické, protože když jej zahříváte na vysokou teplotu, diamant se mění na grafit.

Protože to je pak již grafit a ne diamant, který se mění v kapalinu, vědci stáli před problémem, jak roztavit diamant bez toho, aby se přeměnil na grafit.

Mohli se vyhnout tomuto problému vystavením diamantu extrémně vysokým tlakům, a to ostřelováním pomocí laseru. Nové výzkumy byly provedeny v laboratořích Lawrence Livermore National Laboratory pomocí laseru Janus a pomocí laseru Omega z University of Rochester. Zjistili při tom, že diamant zkapalněl při tlaku 40miliónkrát vyšším, než panuje na zemském povrchu. Když byla hodnota tlaku snížena na úroveň 11miliónkrát vyšší než na povrchu Země a teplota poklesla na zhruba 50 000 °C, objevily se znovu kousky pevného diamantu.

Při těchto experimentech vědci objevili něco, co vůbec neočekávali. Když snižovali teplotu a tlak, objevily se znovu kousky pevného diamantu, které neklesaly ke dnu, nýbrž stále plavaly na hladině tekutého diamantu jako ledovce na mořské hladině. Jak tlak dále klesal, diamantových "ker" stále přibývalo. Teplota diamantu přitom zůstávala stále stejná.

Takovéto extrémně vysoké teploty a tlaky s vysokou pravděpodobností existují uvnitř obřích planet, jako jsou Uran a Neptun. Astronomové se domnívají, že tyto plynné planety jsou tvořeny z 10 procent uhlíkem. Velký oceán kapalných diamantů mohl vychýlit a posunout dipólové magnetické pole vůči rotační ose planety jak u Uranu, tak i u Neptunu.

Kosmická sonda Voyager 2 zjistila, že dipólové magnetické pole Uranu je skloněno o úhel 59° vůči rotační ose planety. Navíc jeho osa je posunuta mimo střed planety směrem k jižnímu pólu, a to asi o jednu třetinu poloměru. Podobné charakteristiky magnetického pole byly zjištěny i u Neptunu. Sonda Voyager 2 detekovala dipólové magnetické pole, které je skloněno o úhel 47° vzhledem k rotační ose planety a osa dipólu je posunutá od středu o 0,55 poloměru planety (přibližně o 13 500 km). Předpokládá se, že vznik magnetického pole je spojen s pohybem vodivého materiálu ve středních vrstvách planety.

Astronomové znají jediný způsob, jak s jistotou zjistit, zda na těchto planetách existují tekuté diamanty: buď k planetám vyslat kosmickou sondu nebo simulovat tyto podmínky na Zemi. Obě metody jsou velmi nákladné a vyžádají si několik let příprav.

Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »