Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Evropští vědci stále aktualizují údaje o kometě, kterou stíhá Rosetta
Vít Straka Vytisknout článek

Evropští vědci stále aktualizují údaje o kometě, kterou stíhá Rosetta

Jádro komety 67P/Č-G 29. července kamerou NAVCAM sondy Rosetta Autor: ESA
Jádro komety 67P/Č-G 29. července kamerou NAVCAM sondy Rosetta
Autor: ESA
Aby řízení letu sondy Rosetta mohlo dobře připravit přílet ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko a přistání modulu Philae na jejím povrchu (i když toto je ještě daleko), musí mít k dispozici detailní data o povrchu komety a okolním prostředí. Počítačové modely dvojitého tělesa jsou již díky přístrojům Rosetty detailní docela dost, přistání na kometě si však ještě vyžádá práce spoustu.

ESA v pondělí zveřejnila nejnovější 3D model cílové komety a její rotace (jádro má průměr asi 4 kilometry a jeden „den“ zde trvá 12,4 hodiny), který vědci poskládali ze snímků, jež Rosetta pořídila mezi 14. a 24. červencem. Jedná se opravdu již o velmi reálný a působivý počin, který nyní poslouží letovým kontrolorům pro navigaci sondy do blízkého sousedství objektu a k přípravám na přistání německého modulu Philae, které je v plánu 11. listopadu.

Nejnovější model komety je zde, pokud máte barevné 3D brýle, rozhodně se mrkněte i tady.

Šestého srpna dorazí Rosetta do bodu 100 kilometrů od komety, vzdálenost by měla před koncem srpna zredukovat na 50 kilometrů, v září dále na 30. Moc zde asi ani nelze hovořit o vstupu na oběžnou dráhu kolem komety, spíše asi o synchronizaci letu obou těles kolem Slunce (ESA doslova uvádí, že Rosetta bude kometu doprovázet, družice navíc bude muset čas od času zapálit motory, aby se příliš nevzdálila z oblasti slabé gravitace komety). Mimochodem: 30. července ve 20 hodin SELČ, kdy vzniká tento článek, Rosettu dělí od cíle 1788 kilometrů.

Přistávací místo pro 100kilogramové zařízení Philae se bude volit až v srpnu, do konce srpna má být známo pět možných míst na povrchu komety. Taková planinka přitom musí splňovat nejedno kritérium: třeba má být během kometárního „dne“ dostatečné množství času osvětlena Sluncem (poněvadž Philae bere energii ze solárních panelů), přistávací místo musí být dobře vidět z mateřské sondy Rosetta (protože Philae přes ni bude posílat data na Zemi), vybrané místo také nesmí přichystat žádné překvapení typu velké balvany či široké praskliny v povrchu.

Přistávací místa vědeckých sond jsou vždy kompromisem mezi techniky a vědci: technici chtějí místo bezpečné (neboli rovnou planinu), aby přístroj nebyl při přistání poškozen, zato vědci chtějí místo zajímavé (neboli rovná planina je nudná).

Každopádně na to je ještě čas. Teprve vzdálenost těch asi 30 kilometrů od jádra komety (v září) slibuje fotky povrchu s rozlišením 55 centimetrů na pixel. Jedno konkrétní přistávací místo má být zvoleno právě asi v polovině září, pak budou zahájeny jeho detailní analýzy a příprava sestupové trajektorie.

Sběr dat o kometě má samozřejmě smysl i teď, pro usnadnění budoucích úkolů mise. Přesný tvar komety a její gravitační charakteristiky již nyní docela známe.

Ještě dodejme, že Philae má po přistání fungovat a zkoumat prostředí kolem sebe minimálně asi 3 dny, spíš ale ESA doufá v průzkum v řádu měsíců. Rosetta nahoře nad Philae má následovat kometu ve vzdálenosti jen několika desítek kilometrů až do konce roku 2015.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »