Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Gejzíry na Enceladu – nové informace

Gejzíry na Enceladu – nové informace

Znázornění oblasti výtrysků na Saturnově měsíci Enceladus.
Znázornění oblasti výtrysků na Saturnově měsíci Enceladus.
Americká kosmická sonda Cassini „ochutnávala“ 12. 3. 2008 během těsného průletu sondy vzorky překvapivých organických látek, vyvržených při explozích podobných gejzírům na Saturnově měsíci Enceladus. Astronomové byli ohromeni, že tak malý měsíc může být tak aktivní a „horký“ a může vyvrhovat směs vody a organických látek.

Nové teplotní mapy povrchu ukazují vyšší teploty, než byly doposud známy, v oblastech kolem jižního pólu měsíce Enceladus s horkými skvrnami, které se táhnou podél obrovských prasklin. Dodatečně vědci oznámili, že zde objevili podobné organické látky jako v kometách. Samotné výtrysky neškodně doslova zasypaly sondu Cassini, jejíž nepatrné změny polohy poskytly nepřímá data o hustotě výtrysku.

„Zcela neočekávané překvapení je v tom, že chemické látky, unikající z nitra Enceladu, se podobají těm, které známe u komet,“ říká Hunter Waite (Southwest Research Institute, San Antonio), hlavní vědecký pracovník spektrometru Ion and Neutral Mass Spectrometer. „Zaregistrovali jsme prvotní materiál, unikající z nitra Saturnova měsíce, který vyvolává mnoho otázek kolem vzniku Saturnova systému.“

„Enceladus určitě není kometa. Komety mají ohon a obíhají kolem Slunce. Aktivita měsíce Enceladus je poháněna vnitřním teplem, zatímco u komet je zdrojem jejich aktivity sluneční záření,“ dodává Waite.

Ion and Neutral Mass Spectrometer zaregistroval mnohem vyšší hustotu těkavých látek, vodní páry, metanu, oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého, stejně tak jako jednoduchých i složitějších organických látek, ve zhruba 20krát vyšší hustotě, než bylo očekáváno. Toto výrazné zvýšení hustoty bylo patrné, když sonda prolétávala nad oblastí pozorovaných výtrysků.

Zvýrazněné oblasti s vyšší teplotou v okolí jižního pólu měsíce Enceladus.
Zvýrazněné oblasti s vyšší teplotou v okolí jižního pólu měsíce Enceladus.

Nové teplotní mapy okolí jižního pólu měsíce s vysokým rozlišením, pořízené na základě dat ze spektrometru CIS (Composite Infrared Spectrometer) ukazují, že tzv. tygří škrábance, obří praskliny, které jsou zdrojem pozorovaných gejzírů, jsou zahřáté podél téměř celé své délky. Sonda odhalila další teplé sousední praskliny. Tato nová přesnější měření zjistila teploty -93 °C. To je o 17 stupňů více než dříve naměřené hodnoty. Tyto oblasti jsou také o 93 °C teplejší než ostatní části povrchu měsíce. Nejteplejší oblasti podél Tygřích škrábanců souhlasí s polohami dvou výtrysků, objevených na snímcích ze sondy Cassini.

„Tato senzační nová data nám pomohou pochopit, odkud berou pozorované výtrysky potřebnou energii. Nečekaně vysoké teploty jsou pravděpodobnější, když se kapalná voda nachází nepříliš hluboko pod povrchem,“ říká John Spencer (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado). Předcházející ultrafialová pozorování ukázala zdroje čtyř výtrysků, odpovídající polohám výtrysků, spatřených na dřívějších snímcích. To signalizuje, že plyny ve výtryscích unikají z povrchu do okolního prostředí a vytvářejí velké gejzíry.

Fotografie z dřívějších pozorování zachycují jednotlivé výtrysky a označují místa, ze kterých plyny unikají. Nové fotografie dokazují, že horké skvrny kolem prasklin mají vztah k dalším povrchovým útvarům. Astronomové doufají, že při následujícím snímkování spatří jednotlivá zdrojová místa výtrysků a budou moci studovat odlišnosti mezi jednotlivými prasklinami.

„Enceladus má teplo, vodu a organické látky – některé ze základních stavebních bloků, potřebných pro život,“ říká Dennis Matson (Jet Propulsion Laboratory, NASA). „Musíme ještě hledat rozhodující složku – kapalnou vodu, avšak Enceladus povzbuzuje naši naději ještě více.“

V okamžiku nejtěsnějšího průletu se sonda Cassini přiblížila k povrchu měsíce Enceladus na vzdálenost 50 km. Když prolétala výtrysky materiálu, nacházela se ve vzdálenosti 190 km od jeho povrchu. K dalším těsným průletům sondy Cassini kolem měsíce Enceladus dojde 11. srpna 2008, 9. a 31. října 2008. Pokud bude mise sondy Cassini prodloužena i na další období, prolétne kolem tohoto zajímavého měsíce ještě čtyřikrát.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »