Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Gejzíry na Enceladu – nové informace

Gejzíry na Enceladu – nové informace

Znázornění oblasti výtrysků na Saturnově měsíci Enceladus.
Znázornění oblasti výtrysků na Saturnově měsíci Enceladus.
Americká kosmická sonda Cassini „ochutnávala“ 12. 3. 2008 během těsného průletu sondy vzorky překvapivých organických látek, vyvržených při explozích podobných gejzírům na Saturnově měsíci Enceladus. Astronomové byli ohromeni, že tak malý měsíc může být tak aktivní a „horký“ a může vyvrhovat směs vody a organických látek.

Nové teplotní mapy povrchu ukazují vyšší teploty, než byly doposud známy, v oblastech kolem jižního pólu měsíce Enceladus s horkými skvrnami, které se táhnou podél obrovských prasklin. Dodatečně vědci oznámili, že zde objevili podobné organické látky jako v kometách. Samotné výtrysky neškodně doslova zasypaly sondu Cassini, jejíž nepatrné změny polohy poskytly nepřímá data o hustotě výtrysku.

„Zcela neočekávané překvapení je v tom, že chemické látky, unikající z nitra Enceladu, se podobají těm, které známe u komet,“ říká Hunter Waite (Southwest Research Institute, San Antonio), hlavní vědecký pracovník spektrometru Ion and Neutral Mass Spectrometer. „Zaregistrovali jsme prvotní materiál, unikající z nitra Saturnova měsíce, který vyvolává mnoho otázek kolem vzniku Saturnova systému.“

„Enceladus určitě není kometa. Komety mají ohon a obíhají kolem Slunce. Aktivita měsíce Enceladus je poháněna vnitřním teplem, zatímco u komet je zdrojem jejich aktivity sluneční záření,“ dodává Waite.

Ion and Neutral Mass Spectrometer zaregistroval mnohem vyšší hustotu těkavých látek, vodní páry, metanu, oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého, stejně tak jako jednoduchých i složitějších organických látek, ve zhruba 20krát vyšší hustotě, než bylo očekáváno. Toto výrazné zvýšení hustoty bylo patrné, když sonda prolétávala nad oblastí pozorovaných výtrysků.

Zvýrazněné oblasti s vyšší teplotou v okolí jižního pólu měsíce Enceladus.
Zvýrazněné oblasti s vyšší teplotou v okolí jižního pólu měsíce Enceladus.

Nové teplotní mapy okolí jižního pólu měsíce s vysokým rozlišením, pořízené na základě dat ze spektrometru CIS (Composite Infrared Spectrometer) ukazují, že tzv. tygří škrábance, obří praskliny, které jsou zdrojem pozorovaných gejzírů, jsou zahřáté podél téměř celé své délky. Sonda odhalila další teplé sousední praskliny. Tato nová přesnější měření zjistila teploty -93 °C. To je o 17 stupňů více než dříve naměřené hodnoty. Tyto oblasti jsou také o 93 °C teplejší než ostatní části povrchu měsíce. Nejteplejší oblasti podél Tygřích škrábanců souhlasí s polohami dvou výtrysků, objevených na snímcích ze sondy Cassini.

„Tato senzační nová data nám pomohou pochopit, odkud berou pozorované výtrysky potřebnou energii. Nečekaně vysoké teploty jsou pravděpodobnější, když se kapalná voda nachází nepříliš hluboko pod povrchem,“ říká John Spencer (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado). Předcházející ultrafialová pozorování ukázala zdroje čtyř výtrysků, odpovídající polohám výtrysků, spatřených na dřívějších snímcích. To signalizuje, že plyny ve výtryscích unikají z povrchu do okolního prostředí a vytvářejí velké gejzíry.

Fotografie z dřívějších pozorování zachycují jednotlivé výtrysky a označují místa, ze kterých plyny unikají. Nové fotografie dokazují, že horké skvrny kolem prasklin mají vztah k dalším povrchovým útvarům. Astronomové doufají, že při následujícím snímkování spatří jednotlivá zdrojová místa výtrysků a budou moci studovat odlišnosti mezi jednotlivými prasklinami.

„Enceladus má teplo, vodu a organické látky – některé ze základních stavebních bloků, potřebných pro život,“ říká Dennis Matson (Jet Propulsion Laboratory, NASA). „Musíme ještě hledat rozhodující složku – kapalnou vodu, avšak Enceladus povzbuzuje naši naději ještě více.“

V okamžiku nejtěsnějšího průletu se sonda Cassini přiblížila k povrchu měsíce Enceladus na vzdálenost 50 km. Když prolétala výtrysky materiálu, nacházela se ve vzdálenosti 190 km od jeho povrchu. K dalším těsným průletům sondy Cassini kolem měsíce Enceladus dojde 11. srpna 2008, 9. a 31. října 2008. Pokud bude mise sondy Cassini prodloužena i na další období, prolétne kolem tohoto zajímavého měsíce ještě čtyřikrát.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »