Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Gejzíry na Enceladu – nové informace

Gejzíry na Enceladu – nové informace

Znázornění oblasti výtrysků na Saturnově měsíci Enceladus.
Znázornění oblasti výtrysků na Saturnově měsíci Enceladus.
Americká kosmická sonda Cassini „ochutnávala“ 12. 3. 2008 během těsného průletu sondy vzorky překvapivých organických látek, vyvržených při explozích podobných gejzírům na Saturnově měsíci Enceladus. Astronomové byli ohromeni, že tak malý měsíc může být tak aktivní a „horký“ a může vyvrhovat směs vody a organických látek.

Nové teplotní mapy povrchu ukazují vyšší teploty, než byly doposud známy, v oblastech kolem jižního pólu měsíce Enceladus s horkými skvrnami, které se táhnou podél obrovských prasklin. Dodatečně vědci oznámili, že zde objevili podobné organické látky jako v kometách. Samotné výtrysky neškodně doslova zasypaly sondu Cassini, jejíž nepatrné změny polohy poskytly nepřímá data o hustotě výtrysku.

„Zcela neočekávané překvapení je v tom, že chemické látky, unikající z nitra Enceladu, se podobají těm, které známe u komet,“ říká Hunter Waite (Southwest Research Institute, San Antonio), hlavní vědecký pracovník spektrometru Ion and Neutral Mass Spectrometer. „Zaregistrovali jsme prvotní materiál, unikající z nitra Saturnova měsíce, který vyvolává mnoho otázek kolem vzniku Saturnova systému.“

„Enceladus určitě není kometa. Komety mají ohon a obíhají kolem Slunce. Aktivita měsíce Enceladus je poháněna vnitřním teplem, zatímco u komet je zdrojem jejich aktivity sluneční záření,“ dodává Waite.

Ion and Neutral Mass Spectrometer zaregistroval mnohem vyšší hustotu těkavých látek, vodní páry, metanu, oxidu uhličitého a oxidu uhelnatého, stejně tak jako jednoduchých i složitějších organických látek, ve zhruba 20krát vyšší hustotě, než bylo očekáváno. Toto výrazné zvýšení hustoty bylo patrné, když sonda prolétávala nad oblastí pozorovaných výtrysků.

Zvýrazněné oblasti s vyšší teplotou v okolí jižního pólu měsíce Enceladus.
Zvýrazněné oblasti s vyšší teplotou v okolí jižního pólu měsíce Enceladus.

Nové teplotní mapy okolí jižního pólu měsíce s vysokým rozlišením, pořízené na základě dat ze spektrometru CIS (Composite Infrared Spectrometer) ukazují, že tzv. tygří škrábance, obří praskliny, které jsou zdrojem pozorovaných gejzírů, jsou zahřáté podél téměř celé své délky. Sonda odhalila další teplé sousední praskliny. Tato nová přesnější měření zjistila teploty -93 °C. To je o 17 stupňů více než dříve naměřené hodnoty. Tyto oblasti jsou také o 93 °C teplejší než ostatní části povrchu měsíce. Nejteplejší oblasti podél Tygřích škrábanců souhlasí s polohami dvou výtrysků, objevených na snímcích ze sondy Cassini.

„Tato senzační nová data nám pomohou pochopit, odkud berou pozorované výtrysky potřebnou energii. Nečekaně vysoké teploty jsou pravděpodobnější, když se kapalná voda nachází nepříliš hluboko pod povrchem,“ říká John Spencer (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado). Předcházející ultrafialová pozorování ukázala zdroje čtyř výtrysků, odpovídající polohám výtrysků, spatřených na dřívějších snímcích. To signalizuje, že plyny ve výtryscích unikají z povrchu do okolního prostředí a vytvářejí velké gejzíry.

Fotografie z dřívějších pozorování zachycují jednotlivé výtrysky a označují místa, ze kterých plyny unikají. Nové fotografie dokazují, že horké skvrny kolem prasklin mají vztah k dalším povrchovým útvarům. Astronomové doufají, že při následujícím snímkování spatří jednotlivá zdrojová místa výtrysků a budou moci studovat odlišnosti mezi jednotlivými prasklinami.

„Enceladus má teplo, vodu a organické látky – některé ze základních stavebních bloků, potřebných pro život,“ říká Dennis Matson (Jet Propulsion Laboratory, NASA). „Musíme ještě hledat rozhodující složku – kapalnou vodu, avšak Enceladus povzbuzuje naši naději ještě více.“

V okamžiku nejtěsnějšího průletu se sonda Cassini přiblížila k povrchu měsíce Enceladus na vzdálenost 50 km. Když prolétala výtrysky materiálu, nacházela se ve vzdálenosti 190 km od jeho povrchu. K dalším těsným průletům sondy Cassini kolem měsíce Enceladus dojde 11. srpna 2008, 9. a 31. října 2008. Pokud bude mise sondy Cassini prodloužena i na další období, prolétne kolem tohoto zajímavého měsíce ještě čtyřikrát.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »