Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Hlášení bolidů pro nejširší veřejnost

Hlášení bolidů pro nejširší veřejnost

Bolid
Autor: ITMN

Spatřili jste velmi jasný meteor, jinak též bolid, podobně jako 9. 12. 2014? Pak je tu pro vás velmi jednoduchý a intuitivní způsob pro nahlášení této události, který vznikl v kooperaci AMS (American Meteor Society), IMO (International Meteor Organization) a sítě EDMONd. Tento článek je průvodcem, který vám ukáže, jak se může i hlášení laické veřejnosti bez širších astronomických znalostí, stát velmi cenným pro studium těchto výjimečných úkazů.

Úvod

Projekt hlášení bolidů vznikl z iniciativy AMS, tvůrcem projektu je Mike Hankey a kol. z American Meteor Society. V kooperaci s IMO pak dostal projekt nový, celosvětový rozměr. V současné době jsou k dispozici jazykové mutace tohoto hlášení, od původní angličtiny přes například francouzštinu, dánštinu, němčinu, češtinu, chorvatštinu až po arabštinu a japonštinu. Databáze si klade za cíl přehledné shromáždění vizuálních hlášení o jasných bolidech z celého světa s možností jejich třídění podle času, místa, případně podle průvodních jevů (doprovodný zvuk, rozpad).

Základní údaje hlášení

Po vstupu na úvodní stránku hlášení (viz. odkaz níže) se základními pokyny, musí pozorovatel zadat přesné umístění stanoviště, na kterém spatřil úkaz. Má dvě možnosti, jak tento údaj zadat do hlášení. První z nich je přesná adresa místa pozorování, druhou pak výběr pozice z portálu Google maps. V případě využití první možnosti dostane pak pozorovatel možnost upřesnit místo pozorování v grafickém rozhraní, opět na portálu Google maps.

1.Úvodní pokyny 2.Zadání místa pozorování - adresa

3.Zadání místa pozorování - mapa 4.Zadání místa pozorování - upřesnění

Po zadání pozice pozorovacího stanoviště přichází na řadu další, neméně důležitý údaj. Jedná se o čas pozorování (v místním čase, pro ČR tedy SEČ nebo SELČ) a také o délku trvání úkazu, kterou je možné zadat jak v předdefinovaném rozmezí, tak také přímo v sekundách.

5.Zadání času pozorování 6.Opakované potvrzení času pozorování

Určení směru letu bolidu

Důležitými údaji hlášení o pozorování bolidu jsou údaje o pozici začátku a konce dráhy bolidu. Okna pro zadání těchto parametrů jsou přizpůsobena laické veřejnosti, není tedy nutné zadávat azimutální souřadnice, ale je možné tyto údaje zadat graficky (posuvníkem). Pro zkušenější pozorovatele samozřejmě zůstává možnost zadat azimut i výšku začátku a konce úkazu pomocí obloukové míry (stupňů). Azimut je počítán běžným způsobem od severu přes východ na jih (sever = 0°, východ = 90°, jih = 180°, západ = 270°), výška pak také běžným způsobem (obzor = 0°, nadhlavník = 90°). Veškeré údaje je tedy možné zadat ve vztahu k pozemním objektům, např. k budovám nebo stromům, a to s pomocí rozhraní portálu Google maps.

7.Zadání směru letu 8.Směr pohledu pozorovatele 9.Směr pohledu pozorovatele - mapa

10.Určení azimutu počátku 11.Určení azimutu počátku - mapa

12.Určení výšky počátku 13.Určení výšky počátku - posuvník 14.Určení výšky počátku - rekapitulace

15.Určení azimutu konce 16.Určení azimutu konce - mapa

17.Určení výšky konce 18.Určení výšky konce - posuvník

Upřesňující údaje o bolidu

Po zadání základních údajů o dráze letu bolidu je nutné vyplnit podrobnější popis jevu. V prvním okně je možné zadat jasnost bolidu, přičemž není nutné znát magnitudovou škálu, ale je možné vyjít z pomocných symbolů některých jasných těles naší Sluneční soustavy (Měsíc, Slunce). Zároveň je možná definovat (převládající) barvu bolidu, případně popsat změnu barev v průběhu letu. Ve druhém okně je k dispozici popis zvukových efektů během jevu a po skončení jevu, případně je možné dopsat podrobný popis zvukových efektů (dunění, vysokofrekvenční zvuk, atd.). Poslední okno vám umožní popsat stopu po průletu bolidu (pokud se vyskytla), včetně délky v úhlové míře a doby trvání a také koncovou explozi a případně také fragmentaci (rozpad) bolidu během letu.

19.Jasnost a barva bolidu 20.Doprovodné zvukové efekty 21.Stopa, fragmentace, exploze

Identifikační údaje pozorovatele

Posledními údaji, které je nutné vyplnit, jsou kontaktní údaje na pozorovatele a také subjektivní ohodnocení pozorovacích zkušeností. Databáze vás následně informuje o uložení všech údajů do databáze a vy si následně můžete prohlédnout např. další hlášení o úkazu, který jste sami pozorovali.

22.Identifikační údaje pozorovatele 23.Oznámení o uložení údajů do databáze

24.Souhrn hlášení úkazu 25.Detail hlášení v databázi 26.Přehled jednotlivých úkazů a počet hlášení

Realizační tým projektu vám přeje mnoho štěstí a mnoho jasných bolidů!

Formulář hlášení:

Nahlásit bolid

Odkazy:

AMS

IMO

EDMOND




O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: Hlášení bolidu


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »