Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Horký jižní pól Saturnova měsíce Enceladus

Horký jižní pól Saturnova měsíce Enceladus

Teplotní mapa okolí jižního pólu měsíce Enceladus
Teplotní mapa okolí jižního pólu měsíce Enceladus
Kosmická sonda Cassini, zkoumající planetu Saturn a její soustavu prstenců a měsíců, se v uplynulých letech věnovala i studiu měsíce Enceladus (průměr 504 km). Tento ledový objekt je zajímavý mj. tím, že jeho jižní pól je nejteplejším místem na povrchu měsíce, navíc z objevených prasklin tryskají gejzíry vodní páry, ledových krystalků a dalších sloučenin. Předpokládá se, že se pod ledovým povrchem nacházejí zásoby kapalné vody.

V pravé části připojeného obrázku jsou barevně zvýrazněna místa, odkud uniká tepelná energie z prasklin, nacházejících se v okolí jižního pólu měsíce Enceladus. Snímek byl pořízen sondou Cassini během průletu kolem měsíce 21. 11. 2009. Trhlina pojmenovaná Baghdad Sulcus je jedním ze čtyř tzv. tygřích škrábanců, což jsou oblasti, kde již při dřívějších průletech sonda zaznamenala výtrysky vodní páry a ledových krystalků. Zmiňovaná prasklina Baghdad Sulcus se táhne z levého horního do pravého dolního rohu obrázku.

"Barevný" levý obrázek, který má 10krát menší rozlišení, představuje infračervenou mapu okolí jižního pólu Encelada, která byla zhotovena na základě dat z infračerveného spektrometru na palubě kosmické sondy. Tato mapa byla získána v březnu 2008.

Nová data ukazují, že široké pruhy vyšších teplot, dříve zaznamenané na kompozitní mapě z infračerveného spektrometru, jsou především soustředěny do úzkých oblastí o šířce maximálně jednoho kilometru po celé délce praskliny. Z měření v oboru infračerveného záření vyplývá, že v oblasti Baghdad Sulcus dosahuje teplota hodnot kolem -93 °C. Teploty na většině povrchu se pohybují kolem -180 °C. Některé malé oblasti v okolí jižního pólu jsou teplejší (-116 °C).

Intenzita tepelného vyzařování je znázorněna odlišnými barvami. Fialová barva znázorňuje studený povrch, červená, oranžová a žlutá barva představuje oblasti o vyšších teplotách. Barevné odstíny obou mapek vzájemně zcela neodpovídají, neboť byly pořízeny v rozdílných obdobích a s rozdílným rozlišením.

Detailní pohled na oblast v okolí jižního pólu měsíce Enceladus
Detailní pohled na oblast v okolí jižního pólu měsíce Enceladus
Na detailním snímku s vysokým rozlišením, který byl získán sondou Cassini ze vzdálenosti 2000 km, je zachycena část praskliny Baghdad Sulcus v délce 40 km. Do černobílé fotografie jsou vkopírována data z infračerveného spektrometru. Jednotlivé barevné odstíny, jak bylo uvedeno výše, odpovídají různým teplotám (žlutá barva představuje nejteplejší povrch). Pozorované údolí s profilem písmene "V" je hluboké 500 m, široké 2 km a po obou stranách lemované svahy o výšce 100 m, tvořené usazeninami vyvrženého materiálu. Prasklina Baghdad Sulcus dosahuje celkové délky 175 km a je nejdelším údolím na měsíci Enceladus v oblasti jižního pólu. Na originálním snímku lze rozlišit detaily o velikosti 12 m/pixel.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »