HST: nová mapa povrchu planety Pluto
Mapa, zahrnující celou severní a část jižní polokoule planety, zachycuje oblast pokrytou pravděpodobně metanovým ledem či jinovatkou, jasné skvrny na povrchu snad mohou být tvořeny zmrzlým oxidem uhelnatým.
Další tým astronomů získal doposud nejpřesnější údaje o velikosti měsíce Charona - jediného známého měsíce planety Pluto - a to zpracováním dat, získaných při pozorování zákrytu hvězdy 2UCAC 2625 7135. 
Americká kosmická sonda New Horizons se vydá k planetě Pluto v lednu 2006, kolem níž prolétne v roce 2015. Astronomové tak získají první detailní informace nejen o povrchu Pluta a jejím měsíci, ale i o velmi řídké atmosféře planety.
Nejnovější mapa povrchu planety Pluto byla vypracována na základě fotografií, pořízených kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST. Snímky byly průběžně pořizovány v období mezi červencem 2002 a červnem 2003. Perioda rotace planety Pluto kolem vlastní osy je 6,39 dne. Kosmický dalekohled HST pozoroval planetu Pluto na 12 obězích kolem Země přes dva různé filtry. Zhotovení mapy si vyžádalo dva roky počítačového zpracování získaných dat.
Skupina astronomů, jejichž vedoucím je Dr. Marc W. Buie (Lowell Observatory), objevila na povrchu Pluta tmavé oblasti, o nichž předpokládá, že se jedná o špinavý vodní led. Jasné skvrny na povrchu mohou být tvořeny zmrzlým dusíkem. Červeně zbarvené oblasti signalizují přítomnost metanového ledu, a snad i dalších organických látek (například molekul na bázi uhlíku)."Metanová jinovatka, jak se zdá, je všude, najdeme ji na tmavých i světlých oblastech povrchu planety Pluto," říká Dr. Buie. Mimořádně jasná skvrna poblíž středu mapy povrchu Pluta může naznačovat přítomnost oxidu uhelnatého.
Přesné určení poloměru Charona, měsíce planety Pluto, a rovněž určení jeho hustoty, bylo provedeno na základě dat z pozorovaného průběhu zákrytu hvězdy měsícem dne 11. 7. 2005. Bruno Sicardy z pařížské univerzity určil se svými spolupracovníky poloměr měsíce Charon na (602,5 +/- 1) km. Z této hodnoty a známé celkové hmotnosti měsíce Charon vychází jeho průměrná hustota (1,73 +/- 0,08) g/cm3.
Ještě dlouho po objevu v roce 1930 (prakticky až do dnešních dnů) bylo Pluto považováno za planetu. Dnes ji však stále více astronomů pokládá spíše za největší (?) těleso tzv. Kuiperova pásu, který se rozkládá za drahou planety Neptun, kde je známo několik stovek objektů. Dr. Buie se domnívá, že Pluto může být velice podobné Tritonu - měsíci Neptuna - který rovněž mohl původně patřit do Kuiperova pásu, a který mohl být zachycen gravitací planety Neptun.
Zdroj: news.bbc
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
