Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST studoval atmosféru Země během úplného zatmění Měsíce

HST studoval atmosféru Země během úplného zatmění Měsíce

Umělecké ztvárnění HST pozorujícího úplné zatmění Měsíce
Autor: NASA/ESA/Hubble/M. Kornmesser

Za účelem využití úplného zatmění Měsíce v lednu 2019 použili astronomové Hubbleův kosmický teleskop HST k měření množství ozónu v atmosféře naší planety. Tato metoda slouží jako zkušební model pro to, jak pozorovat exoplanety podobné Zemi přecházející před jejich mateřskými hvězdami při pátrání po mimozemském životě.

HST nepozoroval Zemi přímo. Místo toho astronomové využili Měsíc jako zrcadlo k odrazu slunečního světla, které procházelo skrz zemskou atmosféru a následně se odrazilo zpět směrem k vesmírnému teleskopu.

Využití Hubbleova kosmického dalekohledu pro pozorování zatmění napodobuje podmínky, za kterých budou budoucí teleskopy studovat atmosféry tranzitujících exoplanet. Tyto atmosféry mohou obsahovat chemikálie zajímající astrobiology při studiu a pátrání po životě.

Ačkoliv již dříve bylo uskutečněno množství pozemních pozorování tohoto druhu, toto je vůbec první úplné zatmění Měsíce, které bylo pozorováno v oboru ultrafialového záření a zachyceno detektory vesmírného teleskopu. HST detekoval silné spektrální čáry ozónu, který absorboval sluneční záření na určitých vlnových délkách.

Fotosyntéza probíhající na Zemi miliardy roků je zodpovědná za vysokou hladinu kyslíku a silnou vrstvu ozónu na naší planetě. To je jeden z důvodů, proč se astronomové domnívají, že ozón nebo kyslík mohou být signálem přítomného života i na jiných planetách a upozorňují je tak na biologické signatury.

Objev ozónu je důležitý, protože je fotochemickým vedlejším produktem molekulárního kyslíku, který je sám o sobě vedlejším produktem života,“ říká Allison Youngblood, vědecká pracovnice na Laboratory for Atmospheric and Space Physics.

Zvýraznění hlavního regionu, který astronomové využili k měření množství ozónu v zemské atmosféře pomocí HST Autor: NASA/ESA/Hubble/M. Kornmesser
Zvýraznění hlavního regionu, který astronomové využili k měření množství ozónu v zemské atmosféře pomocí HST
Autor: NASA/ESA/Hubble/M. Kornmesser
Ačkoliv byl ozón v zemské atmosféře detekován při dřívějších pozemních pozorováních během zatmění Měsíce, nová studie představuje doposud nejsilnější zjištění molekul, protože ozón – jelikož byl měřen z kosmického prostoru bez žádného rušení od jiných chemických látek v atmosféře Země – absorboval ultrafialové záření tak silně.

Hubbleův vesmírný teleskop zaznamenal ozón absorbující některé vlnové délky z ultrafialového záření Slunce, které procházely okrajem zemské atmosféry v průběhu měsíčního zatmění, které nastalo v noci z 20./21. ledna 2019.

Několik dalších pozemních dalekohledů rovněž uskutečnilo spektroskopická pozorování v průběhu zatmění na jiných vlnových délkách. Hledali další složky zemské atmosféry, jako je kyslík a metan.

Jedním z hlavních úkolů NASA je rozpoznat planety, které mohou podporovat život,“ říká Allison Youngblood. To je důvod, proč je důležité vyvíjet modely spektra Země jako šablony pro kategorizaci atmosfér extrasolárních planet.

Objev byl publikován v časopise Astronomical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Studium ozónu, Úplné zatmění Měsíce, HST Hubble Space Telescope


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »