Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST studoval atmosféru Země během úplného zatmění Měsíce

HST studoval atmosféru Země během úplného zatmění Měsíce

Umělecké ztvárnění HST pozorujícího úplné zatmění Měsíce
Autor: NASA/ESA/Hubble/M. Kornmesser

Za účelem využití úplného zatmění Měsíce v lednu 2019 použili astronomové Hubbleův kosmický teleskop HST k měření množství ozónu v atmosféře naší planety. Tato metoda slouží jako zkušební model pro to, jak pozorovat exoplanety podobné Zemi přecházející před jejich mateřskými hvězdami při pátrání po mimozemském životě.

HST nepozoroval Zemi přímo. Místo toho astronomové využili Měsíc jako zrcadlo k odrazu slunečního světla, které procházelo skrz zemskou atmosféru a následně se odrazilo zpět směrem k vesmírnému teleskopu.

Využití Hubbleova kosmického dalekohledu pro pozorování zatmění napodobuje podmínky, za kterých budou budoucí teleskopy studovat atmosféry tranzitujících exoplanet. Tyto atmosféry mohou obsahovat chemikálie zajímající astrobiology při studiu a pátrání po životě.

Ačkoliv již dříve bylo uskutečněno množství pozemních pozorování tohoto druhu, toto je vůbec první úplné zatmění Měsíce, které bylo pozorováno v oboru ultrafialového záření a zachyceno detektory vesmírného teleskopu. HST detekoval silné spektrální čáry ozónu, který absorboval sluneční záření na určitých vlnových délkách.

Fotosyntéza probíhající na Zemi miliardy roků je zodpovědná za vysokou hladinu kyslíku a silnou vrstvu ozónu na naší planetě. To je jeden z důvodů, proč se astronomové domnívají, že ozón nebo kyslík mohou být signálem přítomného života i na jiných planetách a upozorňují je tak na biologické signatury.

Objev ozónu je důležitý, protože je fotochemickým vedlejším produktem molekulárního kyslíku, který je sám o sobě vedlejším produktem života,“ říká Allison Youngblood, vědecká pracovnice na Laboratory for Atmospheric and Space Physics.

Zvýraznění hlavního regionu, který astronomové využili k měření množství ozónu v zemské atmosféře pomocí HST Autor: NASA/ESA/Hubble/M. Kornmesser
Zvýraznění hlavního regionu, který astronomové využili k měření množství ozónu v zemské atmosféře pomocí HST
Autor: NASA/ESA/Hubble/M. Kornmesser
Ačkoliv byl ozón v zemské atmosféře detekován při dřívějších pozemních pozorováních během zatmění Měsíce, nová studie představuje doposud nejsilnější zjištění molekul, protože ozón – jelikož byl měřen z kosmického prostoru bez žádného rušení od jiných chemických látek v atmosféře Země – absorboval ultrafialové záření tak silně.

Hubbleův vesmírný teleskop zaznamenal ozón absorbující některé vlnové délky z ultrafialového záření Slunce, které procházely okrajem zemské atmosféry v průběhu měsíčního zatmění, které nastalo v noci z 20./21. ledna 2019.

Několik dalších pozemních dalekohledů rovněž uskutečnilo spektroskopická pozorování v průběhu zatmění na jiných vlnových délkách. Hledali další složky zemské atmosféry, jako je kyslík a metan.

Jedním z hlavních úkolů NASA je rozpoznat planety, které mohou podporovat život,“ říká Allison Youngblood. To je důvod, proč je důležité vyvíjet modely spektra Země jako šablony pro kategorizaci atmosfér extrasolárních planet.

Objev byl publikován v časopise Astronomical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Studium ozónu, Úplné zatmění Měsíce, HST Hubble Space Telescope


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »