Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST znovu fotografoval kometu ISON

HST znovu fotografoval kometu ISON

Kometa ISON na snímku z HST Autor: NASA, ESA
Kometa ISON na snímku z HST
Autor: NASA, ESA
Profesionální i amatérští astronomové – ale i laická veřejnost – netrpělivě čekají, jak to dopadne s blížící se kometou C/2012 S1 (ISON), zda se skutečně stane kometou století. Kromě různých pozemních dalekohledů kometu občas sleduje i Hubblův kosmický dalekohled HST, nacházející se na oběžné dráze kolem Země.

Nové fotografie ke Slunci se přibližující komety ISON napovídají, že její jádro je kompaktní navzdory některým prognózám, že křehké ledové jádro komety se může rozpadnout, jakmile jej začne zahřívat Slunce. K největšímu přiblížení komety ke Slunci dojde 28. listopadu 2013, kdy prolétne ve vzdálenosti 1 165 000 km nad jeho povrchem. Bude se pohybovat rychlostí 377 km/s a jádro komety bude zahříváno na teplotu více než 2760 °C. Přitom se bude intenzivně odpařovat a extrémní slapové síly se budou snažit křehké ledové jádro komety roztrhat.

Na publikovaném snímku NASA, který byl pořízen 9. října 2013 pomocí HST, není jádro komety vidět, protože je příliš malé. Pokud by se jádro komety rozpadlo, pak je určitá naděje, že se pomocí HST podaří objevit důkazy přítomnosti většího počtu úlomků.

Kromě toho tzv. kóma (nebo-li hlava komety) obklopující její jádro je symetrická a klidná. Tak by tomu pravděpodobně nebylo v případě, pokud by se v oblasti kometárního jádra nacházelo několik menších fragmentů pohybujících se společně po kometární dráze. Polární výtrysk prachu poprvé pozorovaný pomocí HST na snímku pořízeném v dubnu 2013 již není viditelný – zřejmě tato oblast na povrchu jádra přestala být aktivní.

Barvy kompozitního obrázku byly vytvořeny na základě pozorování při použití dvou různých filtrů. Kóma komety se jeví modrozelená vzhledem k přítomnosti plynů, zatímco ohon komety má nádech do červena z důvodu přítomnosti prachu unikajícího z jádra komety. Ohon komety vzniká v důsledku uvolňování prachových částic, které jsou unášeny tlakem slunečního záření. V době pořízení fotografie se kometa nacházela uvnitř dráhy planety Mars a od Země ji dělilo 285 miliónů kilometrů.

K Zemi se kometa ISON nejvíce přiblíží 26. prosince 2013, a to na vzdálenost 64 miliónů km.

Kometu objevili 21. září 2012 Vitalij Něvskij a Artjom Novičonok pomocí dalekohledu o průměru 40 cm. Velikost kometárního jádra se odhaduje na několik km.

Více informací o pozorování komety ISON, o jejím „chování“ a o pravděpodobnosti, že se stane zářivou ozdobou zimní oblohy, se můžete dozvědět v přednášce JAKÁ BUDE KOMETA ISON?, kterou pořádá Hvězdárna Valašské Meziříčí ve středu 20. listopadu 2013.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »