Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Indonézsky asteroid

Indonézsky asteroid

Stopa po denním bolidu.
Stopa po denním bolidu.
Dňa 8. Októbra 2009 približne o 4:00 SEČ došlo k stretu planéty Zem s asteroidom, ktorý bol v priemere 5-10 metrov široký. Teleso z vesmíru však na zem nedopadlo, iba zhorelo v zemskej atmosfére, pričom sa uvoľnila energia porovnateľná s výbuchom malej atómovej bomby.

Vystrašení obyvatelia pobrežného mesta Bone v Indonézii si mysleli, že ide o zemetrasenie, na ktoré sú v tejto krajine pomerne často zvyknutí. V momente keď sa začali otriasať steny a vzduchom sa začali šíriť búrlivé zvuky, ľudia opustili svoje domovy a začali utekať. Všetko čo ľudia na oblohe videli bol obrovský, skrútený oblak pozostatkov asteroidu tiahnuci sa poobednajšou oblohou.

Otrasy zeme zachytilo pozoruhodne málo spravodajstiev v západnej tlači, avšak vedci zaoberajúci sa štúdiom meteorov im venovali plnú pozornosť. "Explózia spustila infrazvukové senzory v Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization (inštitúcia ohlasújúca, alebo zakazujúca všetky nukleárne explózie, či už v prírode, v armáde, alebo pre civilné účely), ktorá je 10 000 km od miesta v ktorom explodoval asteroid." oznámili prieskumníci Elizabeth Silber a Peter Brown z Univerzity v Západnom Ontáriu. Z ich analýzy infrazvukových údajov vyplynulo, že výbuch nastal na mieste so súradnicami 4.5° Južej šírky a 120° východnej dĺžky, so silou porovnateľnou k výbuchom 50 kiloton výbušniny TNT. To je približne 2 až 3 krát viac ako sila explózie atómovej bomby, ktorá bola v roku 1945 zhodená na Hirošimu. Video pretrvávajúcej stopy asteroidu v atmosfére si môžte pozrieť tu:



O asteroide, ktorý spôsobil v atmosfére Zeme výbuch bol pre astronómov prekvapením, pretože pred tým o ňom nemali žiadne informácie. Podľa štatistických štúdií populácie blízkozemských asteroidov je takéto teleso vystavené kolízii so Zemou v priemere každých 2-12 rokov. "Nasledujúce pozorovania prostredníctvom iných zariadení môžu byť veľmi cenné pri ďaľšom objasňovaní tejto unikátnej udalosti." povedali Silber a Brown. O ďaľších informáciách ohľadom Indonézskeho asteroidu Vás budeme priebežne informovať na našich stránkach.

Zdroje:
[1] neo.jpl.nasa.gov/news/news165.html
[2] www.spaceweather.com




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »