Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Izotopy železa ukazují, že se Země zformovala rychleji, než se vědci domnívali

Izotopy železa ukazují, že se Země zformovala rychleji, než se vědci domnívali

Planeta Země

Na základě měření izotopů železa vědci z University of Copenhagen prokázali, že se naše planeta ve skutečnosti zformovala mnohem rychleji, než jsme se doposud domnívali. Tento objev poskytuje nový pohled na formování planet a na pravděpodobnost výskytu vody a života kdekoliv ve vesmíru. Předchůdce naší planety, tzv. proto-Země, se zformovala během časového rozpětí přibližně 5 miliónů roků. Prokázaly to nové studie uskutečněné na Centre for Star and Planet Formation (StarPlan) at the Globe Institute na University of Copenhagen.

V astronomickém měřítku to je extrémně rychle, vysvětlují vědci. Pokud porovnáme odhadované stáří Sluneční soustavy 4,6 miliardy roků s délkou jednoho dne (24 hodiny), pak z nových výsledků plyne, že proto-Země se zformovala v odpovídajícím časovém úseku odpovídajícím přibližně 1,5 minuty.

Tudíž výsledky ze StarPlan jsou v rozporu s tradičními teoriemi, že proto-Země vznikala náhodnými kolizemi mezi většími planetárními tělesy během několika desítek miliónů roků – což je ekvivalent 5 až 15 minut ve výše uvedeném čtyřiadvacetihodinovém úseku.

Kromě toho nové výsledky podporují dřívější alternativní teorii týkající se vzniku planet v důsledku akrece kosmického prachu. Hlavní autor studie, mimořádný profesor Martin Schiller to vysvětluje následovně: „Jiná představa je, že Země začala vznikat v podstatě z prachu. Milimetrová tělíska se spojovala dohromady, doslova pršela dolů na rostoucí těleso a vytvářela planetu,“ říká Martin Schiller a dodává: „Důsledkem je nejen rychlý vznik Země, který je zajímavý pro naši Sluneční soustavu. Je rovněž zajímavý k odhadnutí, jak pravděpodobný je tento proces pro planety vznikající někde jinde ve vesmíru.“

Celkové složení Sluneční soustavy

Martin Bizzarro s CI chondrity – malými úlomky meteoritů – které mohou být nejlepším ekvivalentem sypkého materiálu Sluneční soustavy Autor: StarPlan, Globe Institute, University of Copenhagen
Martin Bizzarro s CI chondrity – malými úlomky meteoritů – které mohou být nejlepším ekvivalentem sypkého materiálu Sluneční soustavy
Autor: StarPlan, Globe Institute, University of Copenhagen
Klíč k novému objevu přišel v podobě způsobu nejpreciznějšího měření izotopů železa, jaké bylo až doposud vědecky publikováno. Na základě studia směsi kovových prvků v různých meteoritech výzkumníci objevili pouze jeden typ meteoritického materiálu se složením podobným Zemi: tzv. CI chondrity.

Výzkumníci na základě výzkumu popsali prach v tomto křehkém typu meteoritu jako náš nejlepší ekvivalent celkového složení samotné Sluneční soustavy. Prach byl jako takový kombinovaný s plynem, který byl rozptýlen napříč akrečním diskem v okolí rostoucího Slunce.

Tento proces trval zhruba 5 miliónů roků a naše planeta se vytvářela z materiálu v tomto disku. Nyní vědci odhadují, že železné jádro proto-Země se rovněž zformovalo již v průběhu tohoto období přesunutím železa ze zemského pláště, kde se zprvu se usazovalo.

Dva odlišné druhy železa

Jiné meteority – například z Marsu – nám říkají, že na začátku bylo složení izotopů železa v materiálu přispívajícím k růstu Země odlišné. A to nejspíše v důsledku tepelných procesů prachu v blízkosti mladého Slunce, vysvětlují vědci ze StarPlan.

Po prvních několika stovkách tisíc roků existence naší Sluneční soustavy se stala dostatečně studenou pro nezpracovaný CI prach, aby ze vzdálenějších oblastí soustavy vstupoval do akrečního regionu proto-Země.

Tento přídavný CI prach byl součástí železných sloučenin v plášti Země, což je možné pouze tehdy, jestliže většina předchozího železa byla již přesunuta do jádra. A proto utváření jádra muselo nastat dříve,“ vysvětluje Martin Schiller.

Více planet, více vody, snad i více života

Na základě důkazu pro teorii, že se planety zformovaly prostřednictvím akrece kosmického prachu, se vědci domnívají, že stejný proces se může vyskytovat i jinde ve vesmíru. To znamená, že rovněž jiné planety se snad mohly zformovat mnohem rychleji, než kdyby vznikly pouze na základě nahodilých kolizí mezi sousedními tělesy.

Tento předpoklad potvrzují tisíce exoplanet – planet u jiných hvězd než u Slunce – které astronomové objevili od poloviny devadesátých let minulého století, vysvětluje Martin Bizzarro, vedoucí centra a spoluautor studie:

Nyní víme, že ke vzniku planet dochází všude. Máme obecné mechanismy, které fungují a vedou k vytváření planetárních soustav. Když pochopíme tento mechanismus v naší Sluneční soustavě, mohli bychom podobné důsledky očekávat i u jiných planetárních soustav v Galaxii. Včetně otázky, jak často dochází k akreci vody,“ říká Martin Bizzarro a dodává:

Pokud teorie rané planetární akrece je skutečně správná, voda je pravděpodobně jen vedlejším produktem vzniku planet podobných Zemi – tvorbou ingrediencí pro život, jak jej známe, a tím spíše bude objeven i jinde ve vesmíru.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: CI chondrity, Vznik Země


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »