Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak objevit černé díry padající na Slunce

Jak objevit černé díry padající na Slunce

Předpokládané oscilace Slunce po zasažení černou minidírou
Předpokládané oscilace Slunce po zasažení černou minidírou
Astronomové doposud objevili dva typy černých děr. Jedná se o superhmotné černé díry nacházející se uprostřed galaxií (čím větší galaxie, tím větší černá díra v jejím jádru) a hvězdné černé díry, které vznikly při zániku velmi hmotných hvězd. Jedná se o objekty, jejichž hmotnost je natolik velká, že je nemůže v důsledku obrovské gravitace opustit žádné záření. Proto je nelze přímo pozorovat - o jejich existenci se astronomové dozvěděli například na základě gravitačního působení černých děr na okolní objekty.

Avšak není zde žádný vážný důvod, proč by nemohly existovat černé díry i jiných velikostí. Mnoho astronomů se například domnívá, že fluktuace hustoty mladého vesmíru mohly vést k přirozenému vzniku relativně malých černých děr.

Ty nejmenší z nich se za dobu existence vesmíru již mohly vypařit. Avšak černé díry o hmotnosti srovnatelné s hmotností asteroidu by mohly prolétávat někde kolem nás. Mohly by dokonce vytvářet i záhadnou temnou hmotu, která vyplňuje vesmír. Otázkou je, jak je objevit.

Různí teoretikové se domnívají, že bychom mohli primordiální (prvotní) černé díry vystopovat na základě pozorování jevu, jakým je například efekt gravitační mikročočky vznikající tehdy, když pro pozemského pozorovatele přechází miniaturní černá díra před kotoučky vzdálených hvězd, čímž dojde ke krátkodobému zvýšení jejich jasnosti. Další možností je pozorování záblesků záření gama, vznikajícího při "umírání" černé díry. Avšak žádné z těchto pozorování zatím neposkytlo jakékoliv výsledky.

Michael Kesden (New York University) a Shravan Hanasoge (Princeton University, New Jersey) navrhují jiná pozorování. Předpokládají, že primordiálních černé díry by mohly narážet do Slunce a účinek srážky by měl být docela dobře pozorovatelný.

Takovéto události nebudou tak katastrofické, jak by se mohlo zdát. Je pravděpodobné, že prvotní černá díra o hmotnosti průměrné planetky či komety (1021 gramů) by měla projít přímo skrz Slunce a přitom generovat malý "obláček" rentgenového záření. Takovýto záblesk by ale byl dokonce slabší než přirozené pozadí rentgenového záření, takže by bylo pro astronomy nemožné jej pozorovat.

Kesden a Hanasoge se však domnívají, že takováto kolize může rovněž generovat supersonické turbulence, které by rozezněly Slunce jako zvon. Podařilo se jim vypočítat, jak by tyto oscilace měly vypadat.

Oba dospěli k závěru, že tyto oscilace (vibrace) by měly být pozorovatelné i pomocí současné pozorovací techniky jako druh sluneční "škytavky". Zdá se, že bychom měli být již brzy schopni tyto projevy zaregistrovat.

Tento názor by mohl vyvolat zájem o nová pozorování Slunce. Můžete vzít jed na to, že sluneční astronomové budou analyzovat dřívější získaná data, aby zjistili, jestli náhodou nezmeškali nějaké signály, které prozrazují kolizi Slunce s prvotní černou dírou. Pokud ale ve starších záznamech nic neobjeví, měli by se zaměřit na nová pozorování.

Nicméně prvotní černé díry budou pravděpodobně velmi vzácné, což znamená, že k jejich kolizím se Sluncem bude docházet jen tu a tam. Mnohem schůdnější cestou k jejich objevu je pozorování oscilací blízkých hvězd, tvrdí Kesden a Hanasoge.

A možná budou mít astronomové štěstí. Astroseismologie je poměrně mladý vědní obor, který rychle dospívá díky pozorováním realizovaným například kosmickými observatořemi MOST, CoRot a Kepler, jež jsou schopny pozorovat a registrovat oscilace zkoumaných hvězd. Tak či tak, tímto způsobem jsme schopni dozvědět se mnohem více alespoň o hvězdných vibracích.

Zdroj: www.technologyreview.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »