Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak planety přicházejí o skvrny

Jak planety přicházejí o skvrny

jupredspot_vg2.jpg
Oblíbené téma globálního oteplování a s tím související změna klimatu se, jak se zdá, netýká jen naší planety. Velké změny probíhají v atmosféře Jupitera, největší planety sluneční soustavy. Ale ani další obří planety nezůstávají pozadu. Globální změny teploty povedou k tomu, že v nejbližších 10 letech zmizí z atmosféry Jupitera četné víry, které v dalekohledu pozorujeme jako skvrny.

Jestli jsou představy vědců z University of California (Berkeley, USA) správné, pak planetu Jupiter čekají velké klimatické změny. Řada malých skvrn, pozorovatelných v současné době, zmizí. To se však netýká tzv. Velké rudé skvrny, jejíž rozměry mohou dosáhnout dvou až tří průměrů Země. Jedná se o velmi stabilní útvar, pozorovatelný v dalekohledech již více než 300 let. Protože se nachází poblíž rovníku a jedná se o úctyhodný útvar, zánik mu zatím nehrozí. Alespoň to tvrdí Fillip Marcus, profesor kalifornské univerzity.

Předpokládané změny klimatu, o kterých hovoří Fillip Marcus, ukončí 70letý klimatický cyklus, který započal vznikem tří zvláštních skvrn, tzv. "bílých oválů", které se vytvořily v roce 1939 jižně od Velké rudé skvrny. Dvě bílé skvrny však již zanikly: jedna na přelomu let 1997-98, druhá v roce 2000. Jejich zánik svědčí o "začátku konce" klimatického cyklu, v souladu s počítačovými modely, které vypracoval Fillip Marcus.

Skvrny na Jupiteru jsou v podstatě obrovské vzdušné víry. Podobně jako na Zemi víry, které rotují ve směru hodinových ručiček, jsou označovány jako anticyklony, opačně rotující víry jako cyklony. Na Zemi dochází k zániku hurikánů během několika dnů či týdnů, na Jupiteru se "dožívají" několika desítek až stovek roků.

Cassini-PIA05386.jpg
Kosmická sonda Cassini, která se blíží k planetě Saturn, vyfotografovala splynutí dvou tmavých skvrn v atmosféře planety. Úkaz je patrný na fotografiích pořízených ve dnech 22. 2. až 22. 3. 2004. Každá skvrna měla průměr asi 1 000 km. Rychlost proudění v atmosféře Saturna je 450 m/s, což je přibližně 10krát více než na Zemi a zhruba 3krát více, než rychlost proudění v blízkosti Jupiterova rovníku.

Neptune_print.jpg
Snímky planety Neptun, které pořídil Hubblův kosmický teleskop (HST) v rozmezí let 1996 až 2002 naznačují, že také v atmosféře této "modré" planety dochází k pozorovatelným změnám (ke střídání ročních období). Avšak vzhledem k oběžné době planety Neptun kolem Slunce trvá jedno roční období zhruba 40 let.

Zdroj: spaceref.com, ESA a oposite.stsci.edu




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »