Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Japonská družice Hinode sleduje Slunce

Japonská družice Hinode sleduje Slunce

solar-b.jpg
Japonská vědecká družice k výzkumu Slunce s názvem Hinode (předstartovní označení Solar-B), kterou vyrobila organizace JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency), byla vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země 22. 9. 2006 pomocí japonské nosné rakety M-V. Start se uskutečnil z kosmodromu Uchinoura Space Center na ostrově Kjúšú (prefektura Kagošima).

Družice byla navedena na plánovanou heliosynchronní oběžnou dráhu, která umožní dlouhodobé pozorování Slunce. Tato sluneční observatoř nese na své palubě tři přístroje, určené ke sledování Slunce: Solar Optical Telescope (SOT) pro pozorování ve viditelném světle, X-Ray Telescope (XRT) pro pozorování v oboru rentgenového záření a EUV Imaging Spectrometer (EIS) pro sledování Slunce v oblasti ultrafialového záření. U každého z přístrojů byl již odklopen ochranný kryt a úspěšně byla zahájena zkušební pozorování. Následně JAXA oznámila, že hlavní kontrolní procedury postartovního stavu družice byly ukončeny.

V současné době jsou systémy zásobování elektrickou energií a určování polohy družice plně ve funkčním stavu. Po dobu zhruba příštího měsíce bude pokračovat testování základních operačních systémů družice tak, aby mohl být zahájen vědecký výzkum. V průběhu tohoto zkušebního období budou čas od času publikovány fotografie a další data na internetových stránkách jednotlivých přístrojů nebo prostřednictvím jiných informačních zdrojů. Předpokládá se, že jednotlivé přístroje budou připraveny zahájit vědecká pozorování počátkem prosince 2006.

Jednotlivé přístroje na palubě družice Hinode:

Hinode-viz.jpg

1) optický dalekohled SOT (Solar Optical Telescope) - spektrální pásmo 388-668 nm, který tvoří:
- vlastní zrcadlový dalekohled OTA (Optical Telescope Assembly) o průměru 0,5 m;
- CCD kamera se širokopásmovými filtry BFI (Broadband Filter Instrument);
- CCD kamera s úzkopásmovými filtry NFI (Narrowband Filter Instrument);

Dalekohled bude poskytovat mimořádně čistý pohled na sluneční povrch. Připojený magnetograf bude schopen měřit magnetické pole slunečních skvrn.

Hinode-rtg.jpg

2) rentgenový dalekohled XRT (X-Ray Telescope) - zorné pole 34'×34', který tvoří:
- vlastní rentgenový dalekohled typu Wolter-I (průměr 0,3 m, ohnisková délka 2,7 m, spektrální obor 0,2-20 nm);
- optický dalekohled (ohnisková délka 2,7 m, spektrální obor 430,5 nm);
- společná CCD kamera;

Tento dalekohled bude pozorovat plyn o teplotě několika miliónů stupňů, uvězněný v magnetické pasti slunečních skvrn, směřující podél magnetických siločár do sluneční koróny. Pozorování tohoto dalekohledu by měla přispět k objasnění záhady, proč je sluneční koróna teplejší než vlastní povrch Slunce (sluneční fotosféra).

Hinode-eis.jpg

3) zobrazující mřížkový spektrometr pro extrémní ultrafialovou oblast EIS (Extreme Ultraviolet Imaging Spectrometer), který tvoří:
- optický dalekohled (průměr 0,15 m, ohnisková délka 1,93 m);
- mřížkový spektrometr (spektrální obor 17-21 a 25-29 nm);
- CCD kamera.

Toto zařízení bude "naladěno" na některé spektrální čáry, emitované ionty ve sluneční atmosféře. Změřením tzv. Dopplerova posunu budou astronomové schopni určit směr pohybu plynů ve sluneční atmosféře.

Hlavními úkoly vědeckého programu družice je zejména:
- studium vzniku a rozpadu slunečních magnetických polí;
- studium časových variací zářivosti Slunce;
- zkoumání procesů generace slunečního ultrafialového a rentgenového záření;
- studium slunečních erupcí a expanze sluneční atmosféry.

Zdroj: www.isas, science.nasa a space40
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »