Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Každoročně dopadne na Zemi více než 5000 tun kosmického prachu

Každoročně dopadne na Zemi více než 5000 tun kosmického prachu

Snímek z elektronového mikroskopu zachycuje mikrometeorit ze sněhu odebraného v oblasti Concordia
Autor: Cécile Engrand/Jean Duprat

Každý rok na naši planetu dopadá prach z komet a asteroidů. Tyto meziplanetární prachové částice prolétají naší atmosférou a dávají vzniknout úkazům lidově označovaným jako „padající hvězda“. Některé z nich dosáhnou zemského povrchu v podobě mikrometeoritů.

V rámci mezinárodního programu prováděli téměř 20 roků výzkum vědci z CNRS (Centre national de la recherche scientifique), Université Paris-Saclay a National museum of natural history za podpory Francouzského polárního institutu a zjistili, že každoročně dosáhne zemského povrchu 5 200 tun mikrometeoritů. Studie je dosažitelná od 15. dubna 2021 v časopise Earth & Planetary Science Letters.

Mikrometeority vždycky padaly na naši planetu. Tyto meziplanetární prachové částice z komet a asteroidů mají velikost od několika setin až po několik desetin milimetru. Prolétají skrz zemskou atmosféru a dopadají na zemský povrch.

Shromažďování a analýzu těchto mikrometeoritů během šesti expedic pod vedením CNRS vedl vědecký pracovník Jean Duprat. Pro výzkum obsadili v průběhu uplynulých dvou desetiletí místo poblíž francouzsko-italské stanice Concordia (Dome C), která se nachází 1 100 km od pobřeží Adélia Land v srdci Antarktidy. Oblast Dome C je ideálním místem sběru z důvodu absence pozemského prachu.

Sběr mikrometeoritů v regionu centrální Antarktidy v roce 2002 Autor: Jean Duprat/Cécile Engrand/CNRS Photothèque
Sběr mikrometeoritů v regionu centrální Antarktidy v roce 2002
Autor: Jean Duprat/Cécile Engrand/CNRS Photothèque
Tyto expedice shromáždily dostatek mimozemských částic (o rozměrech 30 až 200 mikrometrů) ke změření jejich ročního toku, který koresponduje s hmotností přírůstku na Zemi na čtvereční metr za rok.

Jestliže jsou tyto závěry aplikovány na celou planetu, pak celkový tok mikrometeoritů představuje 5 200 tun za rok. To je hlavní zdroj mimozemské hmoty na naší planetě, daleko před mnohem většími objekty, jako jsou meteority, pro které je tok hmoty menší než 10 tun za rok.

Porovnání toku mikrometeoritů s teoretickými předpoklady potvrzuje, že většina mikrometeoritů pravděpodobně pochází z komet (80 %) a zbytek má původ v asteroidech. To je cenná informace k lepšímu porozumění úloze, kterou hrály tyto meziplanetární prachové částice při zásobování mladé Země vodou a uhlíkatými molekulami.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Spad mikrometeoritů na Zemi, Mikrometeority


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »