Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kolik měsíců měla Venuše?

Kolik měsíců měla Venuše?

Radarový snímek povrchu Venuše pořízený sondou Magellan Autor: NASA/JPL
Radarový snímek povrchu Venuše pořízený sondou Magellan
Autor: NASA/JPL
Kolem planet ve Sluneční soustavě obíhají v některých případech až desítky známých měsíců. Většina z nich je bez jakékoliv atmosféry (jako například náš Měsíc), některé mají dokonce vlastní hustou atmosféru (Saturnův měsíc Titan). Nejvíce měsíců obíhá kolem dvou největších planet – Jupitera a Saturnu – zatímco kolem Marsu krouží dva malé satelity připomínající asteroidy. Ale jak je to s Venuší, která je stejně velká jako Země?

Jak víme, kolem Venuše neobíhá v současné době žádný známý měsíc. Společně s Merkurem představují jediné dvě planety, které nevlastní žádné přirozené satelity. Odpověď na tuto jednoduchou otázku hledají astronomové, zkoumající Sluneční soustavu, již několik desetiletí.

Astronomové mají tři možná vysvětlení, jak planety mohly získat měsíc či měsíce. Jednou z možností je jejich „zachycení“ při přiblížení k planetě, což je podle astronomů případ planety Mars, která zachytila své měsíce Phobos a Deimos. Druhou možností je srážka planety s jiným objektem, kdy se ze vzniklých fragmentů zformoval dohromady budoucí měsíc – to je nejpravděpodobnější teorie vysvětlující vznik Měsíce doprovázejícího Zemi. Třetí možností je vznik měsíců v důsledku probíhající akrece hmoty ve Sluneční soustavě, přičemž měsíce vznikly podobným způsobem jako jejich planety.

Snímek Venuše pořízený sondou Pioneer Venus Autor: NASA/JPL/Caltech
Snímek Venuše pořízený sondou Pioneer Venus
Autor: NASA/JPL/Caltech
S ohledem na množství materiálu kroužícího v mladé Sluneční soustavě je pro některé astronomy zcela překvapivé, že kolem Venuše dnes neobíhá žádný měsíc. Snad jej měla alespoň v dávné minulosti. V roce 2006 Alex Alemi a David Stevenson z California Institute of Technology prezentovali na schůzi Americké astronomické společnosti teorii, že Venuše mohla být dvakrát zasažena velkým kamenným tělesem.

„S největší pravděpodobností byla Venuše bombardována brzy po svém vzniku a na oběžné dráze kolem planety se zformoval z vyvrženého materiálu satelit (podobným způsobem jako u Země). Vytvořený měsíc se pozvolna vzdaloval po spirále směrem od planety v důsledku slapových sil. Podobně i náš Měsíc se od Země pomalu vzdaluje,“ uvedli astronomové.

„Nicméně po necelých 10 miliónech roků Venuše zažila druhý obrovský náraz, jak vyplývá z počítačových modelů. Druhý impakt se uskutečnil v protisměru vzhledem k rotaci Venuše, což způsobilo změnu směru otáčení planety,“ říká Alex Alemi. „Opačná rotace Venuše měla za následek, že se měsíc začal přibližovat zpět k planetě, až nakonec došlo k jeho pádu na povrch Venuše v důsledku dramatického osudového setkání.“

Mohou existovat i jiná vysvětlení, avšak zjistit, které je nejpravděpodobnější, o to se snaží astronomové již dlouho, a proto mají zájem znovu detailně prostudovat planetu Venuši. Získání odpovědi na tuto otázku nás přitom může naučit mnohem více o vzniku celé naší Sluneční soustavy.

Zdroj: www.universetoday.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »