Kometa 17P/Holmes je už větší než Slunce!
Snímek komety (na obrázku vlevo) pořídili Rachel Stevenson, Jan Kleyna a Pedro Lacerda - tým astronomů z Astronomického ústavu Havajské univerzity (University of Hawaii Institute for Astronomy) 9. listopadu 2007. Dalekohled CFHT o průměru 3,6 m je díky své širokoúhlé kameře jedním z mála velkých profesionálních přístrojů, které mohou kometu 17P/Holmes zachytit v celé její kráse na jediném snímku. Vpravo je na obrázku snímek Slunce pořízený sondou SOHO a v malém výřezu fotografie Saturnu získaná sondou Voyager. Všechna tři tělesa jsou na obrázku ve stejném měřítku.
Ačkoli objem komety, započítáme-li do ní i expandující komu, přesahuje objem Slunce, zůstává naše centrální hvězda zdaleka nejhmotnějším tělesem sluneční soustavy. Hmotnost materiálu v komě je jen zlomkem hmotnosti samotného jádra komety, které přitom měří necelé čtyři kilometry a jeho hmotnost tak odpovídá menším asteroidům. Astronomové očekávají, že obálka komety se bude nadále rozpínat, ale její jas bude slábnout, protože prach se postupně rozptyluje. Podobný (dokonce dvojitý) „výbuch“ tato kometa předvedla už v listopadu 1892 a v lednu 1893, kdy její neobvyklé zjasnění umožnilo britskému amatérskému astronomovi Holmesovi ji objevit. Že by se situace z let 1892/3 mohla opakovat není moc pravděpodobné, ale můžeme se nechat překvapit. Kometa obíhá okolo Slunce s periodou 6,9 roků a patří do tzv. Jupiterovy rodiny komet. Její poslední přiblížení ke Slunci nastalo v květnu letošního roku, nyní se kometa od Slunce i od Země vzdaluje. Nachází se za drahou Marsu ve vzdálenosti 2,52 AU (377 miliónů km) od Slunce a 1,63 AU (244 miliónů km) od Země.
V současnosti je kometa stále ještě snadno pozorovatelná pouhým okem. Vypadá jako krásně okrouhlý mlhavý obláček a nachází se poblíž hvězdy Mirfak - nejjasnější hvězdy v souhvězdí Persea. Po 18. hodině ji najdeme vysoko nad severovýchodním obzorem. S jejím vyhledáním pomůže například mapka z tiskového prohlášení ČAS a Asú AV ČR v. v. i. Protože je však kometa 17P/Holmes u nás cirkumpolární, můžeme ji pozorovat po celou noc. Z ostatních těles sluneční soustavy bude spolu s kometou vidět ještě srpek dorůstajícího Měsíce (na opačné straně oblohy), ještě během večera se k ní přidá Mars v souhvězdí blíženců a ráno se na východě rozzáří Venuše v Panně a o něco slabší Saturn ve Lvu.
Zdroj: www.ifa.hawaii.edu
Převzato: Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové
O autorovi
Jan Veselý
Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.
Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.
