Co nás čeká na obloze a v blízkém vesmíru v roce 2021

Leden

• Meteorický roj Kvadrantid (prach Halleyovy komety, večer až 120 meteorů za hodinu)
• Země nejblíže Slunci (blíže až v roce 2032)

Únor

• Sonda Perseverance s první helikoptérou na Marsu – (hledání fosilních stop života, odběr vzorků určených k dopravě na Zemi některou z budoucích misí)

Březen

• Planetka Vesta v opozici se Sluncem (nejjasnější těleso z pásu planetek)
• Mars, Měsíc, Aldebaran a hvězdokupy Plejády a Hyády v souhvězdí Býka

Duben

• 60. výročí prvního letu člověka do vesmíru (J. A. Gagarin, 12. 4. 1961)
• Superúplněk (Měsíc 27. 4. v úplňku a nejblíže Zemi)

Květen

• Meteorický roj Eta Akvaridy (v maximu je lze pozorovat po několik nocí)
• Merkur – nejlepší viditelnost na večerní obloze (Merkur, Venuše, Mars a srpek Měsíce)
• Superúplněk doplněný úplným zatměním Měsíce

Červen

• Prstencové zatmění Slunce, u nás pozorovatelné jako částečné

Červenec a srpen

• Země nejdále od Slunce (dále až v červenci 2032)
• Venuše večer těsně u Marsu, Jupiter a Saturn po celou noc
• Perseidy (vynikající podmínky, až 110 meteorů za hodinu)
• Pluto 15 let trpaslíkem (definice planety Sluneční soustavy přijatá v roce 2006 v Praze)

Září a říjen

• Nejvzdálenější planeta Neptun v opozici se Sluncem
• Nejlepší viditelnost Merkuru na ranní obloze
• Venuše na večerní obloze
• Webbův kosmický teleskop (nástupce Hubbleova dalekohledu – očekávaný start nové a na dlouho největší vesmírné observatoře)

Listopad

• Trpasličí planeta Ceres v souhvězdí Býka – těsné přiblížení k Aldebaranu (0,12°)
• Planety a Měsíc na večerní obloze (Měsíc, Venuše, Jupiter a Saturn)
• Částečné zatmění Měsíce, u nás pozorovatelná polostínová fáze

Prosinec

• Úplné zatmění Slunce (u nás nepozorovatelné)
• Meteorický roj Geminidy (výborné podmínky v době maxima 14. 12. ráno; nejbohatší roj roku 2021)

 

Leden

Počátkem ledna ještě ráno nízko nad jihovýchodním obzorem spatříme Venuši, a naopak večer ale také nízko nad západním obzorem zahlédneme Jupiter a Saturn blízko sebe po velké konjunkci z prosince roku 2020. Z planet viditelných očima je nejlépe pozorovatelný Mars – po setmění se nachází vysoko nad jihem a zapadá až po půlnoci. Ve druhé polovině ledna se večer nad jihozápadem objeví Merkur, který vystřídá Jupiter se Saturnem. Období dobré viditelnosti Merkuru skončí na začátku února.

Země nejblíže Slunci

Dne 2. 1. 2021 se v 15 hodin SEČ bude Země nacházet nejblíže ke Slunci, tedy v přísluní. Datum, na které přísluní připadá, osciluje mezi 2. a 6. lednem, v tomto roce to tedy bude v nejdřívějším možném termínu. Pro milovníky rekordů a statistik můžeme ještě uvést, že letošní nejmenší vzdálenost 147 093 159 km je jen o 2015 kilometrů větší než ta loňská, která byla opravdu rekordní, a že blíž ke Slunci než letos (o 1519 km) se Země ocitne až 3. 1. 2032. Pro přesnost je třeba také uvést, že se jedná o vzdálenost mezi geometrickými středy obou těles. Přestože rozdíl mezi vzdáleností Země od Slunce v přízemí a v odzemí (nastane v červenci) činí pouhých 5 milionů kilometrů, což v porovnání se střední vzdáleností 150 milionů kilometrů představuje změnu jen o 3,3 procenta, projeví se i na velikosti slunečního disku na obloze.

Kvadrantidy – až 120 meteorů na večerní obloze

Maximum meteorického roje Kvadrantid, který patří k oblíbeným a bohatým rojům se zenitovou hodinovou frekvencí ZHR (tedy kolik byste během jedné hodiny viděli za ideálním podmínek meteorů, kdyby vylétaly přímo ze zenitu) dosahující hodnoty 120 meteorů, nastává 3. 1. 2021 okolo 16. hodiny, tedy ještě za světla. Po setmění bychom mohli pozorovat dlouhé meteory letící ze severu. Později v noci bude rušit Měsíc, který bude necelé čtyři dny po úplňku a bude vycházet ve 21 hodin.

Únor

V únoru opustí naši oblohu téměř všechny planety. Spolu s očima prakticky nepozorovatelným Uranem zůstane v noci nad obzorem jen Mars na večerní obloze, který po výrazné opozici v říjnu roku 2020 bude dobře viditelný až do konce dubna.

První helikoptéra na Marsu

Právě na Marsu má podle plánu přistát 18. února 2021 sonda Perseverance (česky Vytrvalost). Ta se vydala na cestu k Marsu už 30. července 2020 ve 13:50 SELČ (11:50 UT) pomocí osvědčené rakety Atlas V ze startovního komplexu 41 na floridském mysu Canaveral. Stejná raketa vynášela k Marsu například také sondy Maven a Curiosity. Právě druhé jmenované se Perseverance velmi podobá. Opět jde o šestikolový elektromobil, tentokrát s vylepšeným podvozkem a pozměněnou sadou přístrojů; hmotnost stoupla na 1025 kilogramů (Curiosity měla „suchou hmotnost“ 899 kg). Součástí mise souhrnně pojmenované Mars 2020 je také malá helikoptéra Ingenuity (Vynalézavost). Ta je především technologickou zkouškou, ale také pomůže hledat místa, která by měl velký geologický robot prozkoumat.

Perseverance by měla dosednout do kráteru pojmenovaného Jezero. Jeho dno je poznamenáno působením vody v dávné minulosti Marsu. Sondy z oběžné dráhy zaznamenaly morfologické i mineralogické stopy po působení vody, jež mohla být v kapalném skupenství. Podle dosavadních poznatků však fyzikální podmínky na povrchu Marsu umožňovaly dlouhodobou existenci kapalné vody naposledy před více než třemi miliardami roků. Perseverance bude mimo jiné pátrat po fosilních stopách mikrobiálního života. A poprvé také bude odebírat vzorky, které uloží do kapslí, jež na vhodném místě zanechá k případnému vyzvednutí a dopravení na Zemi některou z budoucích misí k Marsu.

Kromě mise Perseverance očekává Mars v únoru i sondy Číny a Spojených arabských emirátů. Arabská sonda al-Amal, anglicky Hope (Naděje) má dorazit na oběžnou dráhu Marsu 9. února 2021. Čínská mise Tchien-wen 1 (Nebeské otázky) je rozdělena na dvě hlavní části – jedna sonda se usadí na oběžné dráze a druhá se pokusí o přistání a vysazení vozítka na povrch Marsu.

Březen

Jupiter a Saturn se po únorovém zmizení objevují na obloze ráno, tentokrát na jihovýchodě. Ještě nějakou dobu je budeme pozorovat pospolu, ale jejich cesty se na dvacet let rozcházejí. Merkur dosahuje maximální východní elongace, ale zůstává stejně nepozorovatelný, jako Venuše, která naopak v březnu prochází horní konjunkcí se Sluncem. Dne 20. března v 10:38 SEČ nastává rovnodennost, z pohledu severní polokoule jarní. Tímto okamžikem začíná astronomické jaro.

Skvělá možnost vidět největší planetku Vesta

V březnu nastává opozice planetky Vesta se Sluncem. Ta byla objevena v roce 1807 jako čtvrté těleso mezi Marsem a Jupiterem, kde tehdy astronomové pátrali po chybějící planetě. Dnes víme, že se tam nachází nespočetné množství malých těles a mluvíme o pásu planetek nebo pásu asteroidů. Slova „planetka“ a „asteroid“ jsou dnes užívána jako synonyma. Asteroid (hvězdě podobné těleso) je ovšem starší – prosazoval jej William Herschel už na začátku 19. století. Slovo planetka (ve smyslu malá planeta) se objevilo až v polovině 19. století, kdy Johann Encke označil tehdy rychle přibývající tělesa v pásu asteroidů jako Kleine Planeten.

Vesta je s mírami 573 km x 557 km x 446 km největší planetkou z pásu mezi Marsem a Jupiterem (největším asteroidem). Větší je v této oblasti jen trpasličí planeta Ceres. Od července 2011 do září 2012 operovala na oběžné dráze okolo Vesty kosmická sonda Dawn.

Díky kombinaci vlastní velikosti a vzdálenosti od Země, je Vesta nejjasnějším tělesem pásu asteroidů, je jasnější než Ceres. Při letošní opozici 4. března v 19 hodin SEČ se k nám Vesta přiblíží na vzdálenost 204 milionů kilometrů a dosáhne jasnosti 6,0 mag. Snadno ji vyhledáme triedrem či malým dalekohledem v souhvězdí Lva. Příští opozice Vesty se Sluncem nás čeká za rok a půl – 22. srpna 2022.

Fotogenetické putování Marsu v Býku

Ve stejnou noc, kdy se Vesta dostává do opozice se Sluncem, se na obloze planeta Mars ocitá v konjunkci s Plejádami, známou otevřenou hvězdokupou v souhvězdí Býka. Po následující noci se bude Mars posouvat mezi Plejádami, Hyádami a Aldebaranem. Od 18. do 20. března se do skupinky přidá dorůstající Měsíc a na večerní obloze nad jihozápadním obzorem se Měsíc, Mars a souhvězdí Býka postarají o rozloučení se zimní oblohou.

Duben

Vzájemně se vzdalující planety Jupiter a Saturn jsou na obloze vidět ráno, Mars od setmění až do půlnoci, na samém konci měsíce se z večerních červánků nad západo-severozápadním obzorem začnou nesměle vynořovat Merkur a Venuše.

První lidé ve vesmíru

Před šedesáti lety se dějiny draly dopředu neopakovatelným tempem. Kosmické závody (nezastírejme, že politicky motivované), které odstartoval v roce 1957 pípající Sputnik, dosáhly prvního vrcholu. Tempo událostí bylo strhující [zdroj: Wikipedia https://cs.wikipedia.org/wiki/1961].

• 31. ledna – šimpanz Ham se stal prvním primátem, který byl Američany dopraven do vesmíru
• 12. dubna – první člověk ve vesmíru: Jurij Alexejevič Gagarin, uskutečnil na palubě lodi Vostok 1 oblet Země
• 17. dubna – vylodění v zátoce Sviní, neúspěšná vojenská operace kubánských exulantů podporovaná CIA
• 5. května – Alan Shepard jako prvním Američan uskutečnil balistický skok do vesmíru v lodi Freedom 7
• 25. května – prezident USA John F. Kennedy vyhlásil za národní cíl dopravit do konce desetiletí člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi
• 7. srpna – kosmonaut German Titov byl na palubě Vostoku 2 druhým sovětem ve vesmíru a prvním člověkem, který strávil v kosmu více než den
• 13. srpna – zahájena stavba Berlínské zdi
• 30. října – nad Novou zemí Sovětský svaz odpálil termonukleární nálož zvanou Car-bomba
• 1. listopadu – z mauzolea na Rudém náměstí v Moskvě byly odstraněny ostatky J. V. Stalina

Poslední tři body výběru historických událostí roku 1961 se netýkají kosmických závodů, ale paralelně probíhajících závodů ve zbrojení a studené války. Když si uvědomíme, že vzápětí naplno propukla karibská krize, při níž lidstvo stejně rychle, jako do vesmíru, podnikalo kroky k vlastní záhubě, těžko se zbavíme mrazení v zádech.

Jurij Gagarin strávil ve vesmíru, tedy nad dohodnutou hranicí 100 km nad povrchem Země, přibližně 1,5 hodiny. Celý let trval 108 minut a v jeho závěru se Gagarin z lodi Vostok katapultoval a přistál na padáku – loď ještě nedokázala dostatečně měkce dosednout na povrch Země. Repliku přistávací kabiny lodi Vostok ve stavu těsně před tím, než se kosmonaut katapultoval, si můžete prohlédnout například ve foyer pražského planetária.

Přesně 20 let po prvním letu člověka do vesmíru odstartoval také první raketoplán programu Space Shuttle – Columbia. Posádku tvořili John Young a Robert Crippen. Start ve výroční den, tedy 12. 4. 1981, nebyl původně v plánu. Po technickém odkladu startu se jednalo spíš o dílo náhody.

Superúplněk na opačné polokouli

Měsíc se 27. 4. 2021 v 5:32 SELČ ocitne v úplňku a o jedenáct hodin později v přízemí, tedy nejblíže Zemi (357 373 km). V takové situaci se hovoří o superúplňku. Měsíc by na obloze měl být větší a jasnější než za jiných úplňků. Věc má ovšem řadu háčků. Tím největším v dubnu 2021 bude to, že kombinace nejmenší vzdálenosti a Měsíce nejblíže k úplňku nastane u nás ve dne. Po východu Měsíce nad náš obzor bude už po úplňku a Měsíc se už bude vzdalovat. Šťastnější tedy budou obyvatelé západní polokoule.

Nesmíme zapomenout ani na vlastní rozměry Země. Uvedená nejmenší vzdálenost se týká geometrických středů Země a Měsíce. Pokud tedy Měsíc v „superúplňku“ vidíme právě vycházet nad obzor, je od nás o téměř 6 400 km dále, než kdyby právě vrcholil nad našimi hlavami. Ideální stav by tedy byl, kdyby úplněk a přízemí Měsíce nastaly okolo půlnoci našeho času. V nejbližší době u nás taková kombinace nenastává. Poněkud blíže k superúplňku než v dubnu budeme letos v květnu, ale také ve dne. V noci až v následujících letech: 14. 6. 2022, 31. 8. 2023, 17. 10. 2024.

Květen

Planety Jupiter a Saturn jsou na obloze ráno, jejich viditelnost se postupně zlepšuje. Na večerní obloze je vzdalující se a slábnoucí Mars, nad severozápadním obzorem pak Merkur a Venuše. V květnu nastává zatmění Měsíce, které je však od nás nepozorovatelné.

Meteorický roj Éta Akvaridy

Druhým rojem meteorů, kterého si letos všimneme, jsou Éta Akvaridy. Mateřským tělesem meteoroidů, které způsobují pozorované světelné jevy v atmosféře, je v tomto případě kometa 1P/Halley. Letošní maximum (ZHR 50) připadá na ranní hodiny 6. května, ale na rozdíl od jiných výrazných rojů není maximum Éta Akvarid ostré – vysoká aktivita se drží po dobu několika dní. Také u tohoto roje však letos částečně ruší Měsíc, který je 3. 5. v poslední čtvrti a na ranní obloze couvá do novu, jenž nastane 11. 5. V době maxima aktivity roje se Měsíc nachází dokonce v blízkosti radiantu, který nad náš obzor vychází právě v ranních hodinách.

Nejlepší období viditelnosti Merkuru na večerní obloze

Merkur je planeta, která uniká pozornosti. Pohybuje se velmi rychle, a hlavně je blízko ke Slunci. Krátká období viditelnosti přicházejí v době, kdy je Merkur při pohledu ze Země v největší úhlové vzdálenosti od Slunce, tedy při tzv. maximálních elongacích. Při maximální východní elongaci bývá vidět večer na západě (leží východněji, a proto po západu Slunce ještě nějakou dobu trvá, než se vlivem otáčení Země dostane k západnímu obzoru i Merkur) a při maximální západní elongaci je zase vidět ráno na východě (zapadá i vychází dříve než Slunce).

V roce 2021 nás čeká trojice maximálních východních a trojice západních elongací. Ukazuje to i graf viditelnosti Merkuru. Tmavě modrá plocha odpovídá astronomické noci – období, kdy je Slunce více než 18° pod obzorem, světlejší modrá představuje soumrak (čarou je v něm vyznačena hranice občanského soumraku). Žluté plochy označují období, kdy se Merkur nachází nad obzorem a současně Slunce pod obzorem. Viditelnost planety ovšem ovlivňuje ještě její výška nad obzorem, poloha vůči ekliptice, a také jas oblohy v pozadí. Při některých maximálních elongacích (v roce 2021 například v březnu a v září) není Merkur pozorovatelný vůbec – i to je na grafu znát.

Merkur, Venuše a Mars ve společnosti měsíčního srpku

Nejlepším obdobím pro pozorování Merkuru na večerní obloze je letos květnová maximální východní elongace. V té se Merkur ocitne 17. května. Období viditelnosti ale trvá od konce dubna do 25. května – poté vzdalující se Merkur zeslábne a ztratí se v červáncích. Mezi 13. a 15. květnem budeme moci večer na severozápadě pozorovat hromadnou konjunkci těles – spolu s Merkurem také srpek Měsíce, Venuši a Mars.

Zatmění Měsíce při superúplňku

Jeden superúplněk roku 2021 nastal koncem dubna, druhý nás čeká 26. května. Přízemím Měsíc projde okolo 4. hodiny ranní, úplněk pak nastává ve 13:13 SELČ. Opět tedy k nejtěsnějšímu přiblížení Měsíce k Zemi dojde v době, kdy u nás bude den a Měsíc pod obzorem. Stejně tak pod naším obzorem proběhne zatmění Měsíce. To bude jako úplné pozorovatelné v Tichém oceánu, v Austrálii a v Antarktidě. Na mapě je bílou barvou vyznačena ta část zemského povrchu, kde je toto zatmění pozorovatelné jako úplné, nejtmavší šedá pak pokrývá území, odkud není pozorovatelné ani jako částečné či polostínové. Měsíc při tomto zatmění projde jen okrajem zemského stínu, takže úplná fáze bude trvat maximálně 14,5 minuty.

Červen

Na pozdní večerní obloze nás čeká Venuše v roli Večernice, a slábnoucí Mars. Jupiter a Saturn jsou na obloze ve druhé polovině noci, Merkur je nepozorovatelný.

Poprvé po šesti letech částečné prstencové zatmění Slunce

Měsíc se 10. června ve 12:52 SELČ ocitá v novu a nastává zatmění Slunce, které bude v pásu táhnoucím se od střední Afriky přes Arabský poloostrov, jižní a jihovýchodní Asii až do Oceánie pozorovatelné jako prstencové. U nás toto zatmění uvidíme jako částečné s maximální fází přibližně 0,17. Zatmění se u nás odehraje vysoko nad jihovýchodem a jihem. Začíná vstupem Měsíce před sluneční disk v 11:44 SELČ a končí v 13:36 SELČ. Maximum nastává ve 12:39 SELČ.

Při pozorování Slunce je třeba si chránit oči speciálními brýlemi či filtry (obyčejné sluneční brýle nestačí). Pozorování přes dalekohled je ještě nebezpečnější – opět je třeba mít speciální dalekohled pro pozorování Slunce. Takovými přístroji jsou vybaveny hvězdárny a v době zatmění bude většina z nich pořádat pozorování úkazu pro veřejnost. Detailní informace budou zveřejněny také na astro.cz

Příští částečné zatmění Slunce pozorovatelné z našeho území nastane 25. října 2022. Těšit se můžeme na celou sérii zatmění Slunce ve druhé polovině tohoto desetiletí.

Letní slunovrat

Dne 21. 6. v 6:32 SELČ vystoupá Slunce k obratníku Raka a u nás na severní polokouli začne astronomické léto. Denní oblouk Slunce po obloze je nejdelší – Slunce vychází nejvíce na severovýchodě a zapadá nejvíce na severozápadě. Slunovratem naši předci tuto situaci nazývali právě proto, že se místa východu a západu Slunce začala vracet zpátky k jihu. Tímto způsobem pracovaly pravěké observatoře, jako je známé anglické Stonehenge, ale možná také řada rondelů na našem území.

Slunce také stoupá nejvýš nad obzor, což lze dokázat solarografem – jednoduchou a velmi populární fotografickou technikou vyrobenou například z nápojové plechovky, do níž je vložen fotografický papír.

Červenec a srpen

Během července se z naší oblohy na delší dobu vytratí Mars. Další opozice, tedy období vynikající viditelnosti Rudé planety, se dočkáme až ke konci roku 2022. Na večerní obloze tak zůstává Venuše nad západním obzorem. Planety Jupiter a Saturn můžeme o prázdninách pozorovat po celou noc, v srpnu se obě dostanou do opozice se Sluncem a také do nejmenší vzdálenosti od Země. Merkur v červenci dosahuje své maximální západní elongace, ale ztrácí se na světlé ranní obloze.

Země nejdále od Slunce v příštích 11 letech

Na začátku července se Země dostává do největší vzdálenosti od Slunce. Letos k tomu dojde v nejzazším datu, tedy 6. července. V 0 hodin SELČ nás bude od Slunce dělit 152 100 532 km. Je to největší vzdálenost od Slunce, ve které se ocitáme na následujících 11 let. Dále od Slunce se Země dostane až 5. července 2032, kdy budou geometrické středy naší planety a Slunce vzdáleny 152 103 783 km. Pro pořádek je třeba dodat, že v nedávné minulosti se Země od Slunce dostala ještě dále – například 4. července 2019 to bylo 152 104 284 km.

Setkání Marsu s Venuší

V červenci také končí období viditelnosti Marsu. Na světlé obloze je nízko nad horizontem prakticky nepozorovatelný. Dne 13. července se k Marsu na obloze přiblíží Venuše a vzájemná konjunkce planet tak bude připomínkou velké konjunkce Jupiteru se Saturnem v závěru roku 2020.  Ke konjunkci Venuše s Marsem dojde okolo 16. hodiny. My budeme moci obě planety pozorovat v úhlové vzdálenosti přibližně 0,5° nízko nad západo-severozápadním obzorem. Mars nebude pozorovatelný očima, ale obě planety se vejdou do zorného pole dalekohledu, v němž budeme moci slabší červenou planetu vyhledat jižně od Venuše.

Slzy svatého Vavřince za skvělých podmínek

Noc ze 12. na 13. srpen prozáří oblohu „padající hvězdy“ ze souhvězdí Persea. Maximum, které slibuje 110 meteorů roje Perseid za hodinu, připadá podle předpovědí na 22 h SELČ. Radiant, tedy místo, z nějž meteory zdánlivě vylétají, se nachází na hranici souhvězdí Persea, Kasiopeji a Kefea a v době maxima se nachází ve výšce 25° nad severovýchodním obzorem. Současně na protější straně oblohy zapadá srpek Měsíce. Scéna pro pozorování nejslavnějšího roje meteorů (či létavic nebo padajících hvězd) bude díky tomu prostá přirozených zdrojů světla, které by pozorování rušily.

Na pozorování meteorů není třeba dalekohledu ani jiných přístrojů, stačí vyhledat místo, kde neruší ani umělé zdroje světelného znečištění, a kde je dobrý výhled na co největší část oblohy. Meteory se objevují prakticky na celé obloze, nemusíme tedy sledovat jen oblast v bezprostředním okolí radiantu.

Mateřským tělesem meteoroidů, drobných prachových zrníček, která při střetu se zemskou atmosférou vytvářejí světelný jev zvaný meteor, je v případě Perseid kometa 109P/Swift–Tuttle s oběžnou periodou okolo 133 roků. Naposledy se k nám přiblížila v roce 1992, její další návrat očekáváme v roce 2126. Prach je rozptýlen podél celé dráhy komety, a protože naše Země dráhu komety kříží, potkáváme se s jejími meteoroidy každoročně.

Meteorický roj Perseid je aktivní přibližně od 17. července do 24. srpna se zvýšenou aktivitou trvající okolo 5 dní kolem 12. nebo 13. srpna. Naši předkové nazvali srpnové létavice „slzami svatého Vavřince“ podle světce, který zemřel mučednickou smrtí 10. srpna roku 258. Právě na svátek Vavřince začíná pětidenní období velmi vysoké aktivity roje.

Pluto 15 let trpaslíkem

V srpnu 2021 uplyne 15 let od památného pražského hlasování, které je dodnes nepřesně vnímáno tak, že „astronomové vyškrtli ze Sluneční soustavy Pluto“. Ve skutečnosti se jednalo o hledání definice planety, a to v souvislosti s přibývajícími objevy nových těles za Neptunem. Některá z těch těles konkurují svou velikostí a hmotností Plutu, takže jádrem bouřlivých diskusí mezi astronomy bylo i to, kam nejmenší z devíti těles, jež byla na počátku tohoto století považována za planety, zařadit.

Výsledkem hlasování, které proběhlo na závěr 26. Valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze, je „definice planety Sluneční soustavy“, jež má ve skutečnosti širší záběr, než by napovídal název. Rozděluje tělesa obíhající okolo Slunce podle několika kritérií, mezi něž patří nejen velikost (potažmo hmotnost), pravidelný či nepravidelný tvar, ale také gravitační vliv na další tělesa v okolí. Od roku 2006 tedy rozdělujeme tělesa obíhající přímo okolo Slunce na tři skupiny: planety, trpasličí planety a malá tělesa Sluneční soustavy (mezi něž patří asteroidy neboli planetky, komety a menší kusy tzv. meziplanetární hmoty až po prachová zrnka). Definice přijatá IAU 24. srpna 2006 zmiňuje i satelity těles z těchto tří skupin, jako čtvrtou samostatnou kategorii.

Mezi trpasličí planety dnes kromě Pluta počítáme také Ceres (největší těleso v oblasti mezi Marsem a Jupiterem) a relativně nedávno objevená tělesa za Neptunem – Eris, Haumea a Makemake. Kromě toho mají astronomové několik dalších vážných kandidátů na povýšení mezi trpasličí planety (rozhodující bude jejich tvar). Například Sedna, Orcus, Quaoar či Gonggong. Posledně jmenované těleso bylo objeveno v roce 2007 a získalo svůj definitivní název až v únoru roku 2020.

Září a říjen

Během září a října se souhvězdí na večerní obloze mění jen pomalu, protože okolo podzimní rovnodennosti, jež nastává 22. 9. 2021 ve 21:21 SELČ, se noci rychle prodlužují, takže po setmění zůstávají nad obzorem letní souhvězdí. Merkur dosáhne v září maximální východní elongace, ale zůstane nepozorovatelný; 9. října ale projde tzv. dolní konjunkcí (bude mezi Zemí a Sluncem) a ještě na konci října stihne dosáhnout maximální západní elongace a nejlepší viditelnosti tentokrát na ranní obloze. Planeta Venuše je po oba měsíce pozorovatelná večer, Jupiter a Saturn v první polovině noci.

Neptun v opozici

Z planet, které nejsou viditelné očima, stojí v září za pozornost Neptun. Nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy se 14. září ocitá v opozici se Sluncem. Nad naším obzorem se tedy nachází po celou noc a dosahuje jasnosti +7,8 mag. I přesto, že je Neptun v tomto období nejblíže Zemi, dělí nás od něj propastná vzdálenost 4,3 miliardy kilometrů a planetu můžeme pozorovat jen pomocí dalekohledů. Nachází se v souhvězdí Vodnáře, nedaleko hranice se souhvězdím Ryb.

Nejlepší viditelnost Merkuru na ranní obloze

Dne 25. října se Merkur dostává do maximální západní elongace, a tudíž je na obloze pozorovatelný ráno. Kombinace pro nás výhodné polohy planety vůči Slunci s prodlužováním noci nám přináší nejlepší období viditelnosti Merkuru na ranní obloze v letošním roce, které potrvá přibližně od 17. října do konce listopadu. Planetu najdeme v červáncích nad východním obzorem a během období viditelnosti bude zjasňovat. Koncem října se však začne vracet ke Slunci a klesat obzoru. Nejlepší podmínky na její spatření tak budou právě okolo data maximální elongace, kdy bude 18° západně od Slunce.

Večernice si hraje na schovávanou

Také planeta Venuše dosahuje v říjnu své maximální elongace, a to východní. 29. října se bude nacházet 47° východně od Slunce a bude vidět na večerní obloze. Jasnost Venuše poroste až do začátku prosince, kdy dosáhne hodnoty -4,7 mag, ale po celou dobu této večerní viditelnosti je Venuše nízko nad jihozápadním obzorem a nestane se tedy Večernicí nijak výraznou.

Webbův teleskop se konečně (snad) vydá do vesmíru

Na poslední říjnový den roku 2021 je naplánován start Kosmického teleskopu Jamese Webba (James Webb Space Telescope; JWST). Vesmírná observatoř, která by měla být pokračovatelkou Hubbleova kosmického teleskopu, má segmentové zrcadlo tvořené osmnácti šestiúhelníky, jejichž celková odrazná plocha bude odpovídat kruhovému zrcadlu o průměru téměř 6,5 m. Pro srovnání: Hubbleův teleskop má primární zrcadlo o průměru 2,4 m a dosud největší z kosmických teleskopů – Herschelův – měl zrcadlo o průměru 3,5 m (již není v aktivní službě). JWST se tak na několik desetiletí stane největším kosmickým teleskopem.

Teleskop pojmenovaný podle Jamese Edwina Webba, který byl ředitelem (administrátorem) NASA v době příprav letů prvních lidí na Měsíc, je vybaven přístroji citlivými nejen na viditelné světlo, ale hlavně na infračervené záření. Pracovat bude v tzv. Lagrangeově (libračním) bodě č. 2 soustavy Slunce – Země. Jde o místo vzdálené přibližně 1,5 milionu km od Země ve směru od Slunce. V něm se vyrovnávají přitažlivé síly Slunce a Země s odstředivou silou, která na teleskop působí, protože obíhá okolo Slunce. V bodě L2 se družice nachází v labilní rovnováze a pohybuje se synchronně se Zemí (je neustále naproti Slunci).

Plán na vynesení nástupce Hubbleova teleskopu získal konkrétní rysy už na konci 90. let minulého století a počítalo se se startem v roce 2007. Série odkladů vedená především snahou vyhnout se technické chybě, kterou by ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země prakticky nešlo opravit, však odsunula vynesení Webbova teleskopu až na rok 2021. Do vesmíru jej má 31. 10. vynést evropská raketa Ariane 5 z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Cena za vývoj a výrobu Webbova teleskopu už přesáhla 10 miliard dolarů. Jde o společný projekt NASA a ESA.

Listopad

Planety Venuše, Jupiter a Saturn jsou společně na večerní obloze nad jihem až západem. Merkur viditelný počátkem listopadu na ranní obloze bude vystřídán Marsem. V opozici se Sluncem se v souhvězdí Berana nachází Uran – planeta dosahuje jasnosti +5,6 mag a je díky tomu na hranici pozorovatelnosti prostým okem.

Trpasličí planeta Ceres těsně u jasné hvězdy Aldebaran

Ke Slunci nejbližší z trpasličích planet najdeme koncem roku 2021 v souhvězdí Býka. Dne 3. 11. se v 5 hodin SEČ ocitá v těsné konjunkci s nejjasnější hvězdou v Býku – Aldebaranem. Ceres se k Aldebaranu přiblíží na 0,12° - ve srovnatelné úhlové vzdálenosti nacházely planety Jupiter a Saturn při velké konjunkci v prosinci 2020. Trpasličí planeta Ceres bude mít v době konjunkce jasnost +7,6 mag a bude tedy výrazně slabší než Aldebaran (+0,9 mag) a než ostatní hvězdy v okolí, protože v pozadí za ní se nachází otevřená hvězdokupa Hyády. Dalekohledem se nám ale Ceres podaří v blízkosti Aldebaranu snadno nalézt.

Býk je na obloze po celou noc, Ceres se blíží do opozice se Sluncem, v níž se ocitne 27. listopadu a dosáhne při tom jasnosti +7,0 mag. Podmínky na pozorování konjunkce trpasličí planety Ceres a Aldebaranu jsou tedy ideální.

Planety a Měsíc na večerní obloze

Díky tomu, že se na večerní obloze společně vyskytují tři jasné planety, budeme moci od 8. do 12. listopadu sledovat, jak okolo Venuše, Jupiteru a Saturnu postupně prochází Měsíc. Seřazení planet za sebou nám také na obloze naznačuje ekliptiku – myšlenou čáru, která na obloze představuje zdánlivou dráhu Slunce mezi hvězdami, ve skutečnosti průsečík roviny, v níž kolem Slunce obíhá Země, s myšlenou nebeskou sférou. A protože sklony trajektorií ostatních planet jsou malé, pohybují se planety na obloze stále v blízkosti ekliptiky. Za měsíc se podobné setkání stejných čtyř těles Sluneční soustavy zopakuje mezi 6. a 9. prosincem.

Zatmění Měsíce 19. 11. 2021

Dne 19. listopadu 2021 se v 9:57 SEČ Měsíc ocitá v úplňku a nastane částečné zatmění Měsíce. U nás se však nízko nad západním obzorem odehraje jen začátek polostínové fáze, již za daných podmínek prakticky nelze postřehnout očima, takže zatmění je od nás nepozorovatelné. Viditelné bude například v severní Evropě a v Americe, a to jako hluboké částečné. U nás uvidíme zatmění Měsíce alespoň jako částečné 16. května 2022, úplné až 7. září 2025.

Prosinec

Na večerní obloze stále svítí Venuše, Jupiter a Saturn. Zopakuje se setkání planet s Měsícem a na konci roku se nízko nad jihozápadním obzorem začne objevovat Merkur. Mars je na obloze ráno. Dne 21. 12. 2021 v 16:59 Slunce klesne až k obratníku Kozoroha a na severní polokouli začne astronomická zima.

Zatmění Slunce pro tučňáky

Měsíc v novu 4. prosince (8:42 SEČ) způsobí úplné zatmění Slunce. Toto zatmění bude nepozorovatelné nejen u nás, ale také na většině obyvatelné pevniny. Jako malé částečné toto zatmění uvidí pozorovatelé na jihu Afriky, nízko nad obzorem ještě v jižním cípu Austrálie. Jako úplné toto zatmění Slunce zpestří polární den jen tučňákům v Antarktidě.

Geminidy – následky kosmické dopravní nehody

Okolo poloviny prosince pravidelně vrcholí aktivita meteorického roje Geminid. Meteory tentokrát zdánlivě vylétají ze souhvězdí Blíženců (latinsky Gemini). U většiny meteorických rojů je zdrojem prachových zrnek kometa. V případě Geminid je mateřským tělesem asteroid (3200) Phaeton, jenž byl objeven v roce 1983. Má velmi protáhlou dráhu, která jej přivádí do blízkosti Slunce i Země – proto dostal asteroid jméno podle syna boha Slunce, který měl podle starověké báje právě na Zemi dopravní nehodu s „vypůjčeným“ otcovým služebním (slunečním) vozem.

Na základě velmi protáhlé dráhy se astronomové domnívají, že i Phaeton je bývalou kometou, jejíž aktivita už skončila. Země se střetává s materiálem uvolněným z Phaetonu každý rok okolo 14. prosince. V roce 2021 jsou pro pozorování Geminid poměrně příznivé podmínky ráno. Maximum je předpovězeno na 8 h SEČ, tedy na dobu, kdy vychází Slunce. Nad ránem, kdy nebude rušit Měsíc, který zapadne před třetí hodinou, bychom ale mohli pozorovat desítky „padajících hvězd“. Tzv. zenitová hodinová frekvence Geminid je v maximu okolo 150 meteorů za hodinu.

Autorem textu je Jan Veselý. Na obrazových materiálech dále spolupracovali Martin Gembec, Petr Sobotka a Lukáš Veselý.

Zdroje a doporučené odkazy

Mezinárodní organizace pro pozorování meteorů: https://www.imo.net/

Společnost pro meziplanetární hmotu: https://www.imo.net/

Mars 2020: https://mars.nasa.gov/mars2020/

První člověk ve vesmíru (článek Karla Pacnera): https://neviditelnypes.lidovky.cz/veda/historie-prvni-clovek-ve-vesmiru.A070411_120717_p_veda_wag

Rok 1961: https://cs.wikipedia.org/wiki/1961

STS-1 Columbia (NASA): https://history.nasa.gov/sts25th/history.html

STS-1 Columbia (Wikipedie): https://cs.wikipedia.org/wiki/STS-1

Katalog zatmění Měsíce: http://www.eclipsewise.com/lunar/LEcatalog/LEcatalog.html

Katalog zatmění Slunce: http://www.eclipsewise.com/solar/SEcatalog/SEcatalog.html

Jak bezpečně pozorovat Slunce: https://www.astro.cz/na-obloze/slunce/bezpecnost-pri-pozorovani-slunce.html

Server timeanddate.com: https://www.timeanddate.com/

Sonda Dawn (Vesta, Ceres): https://www.jpl.nasa.gov/missions/dawn/

Rezoluce o definici planety na webu IAU: https://www.iau.org/administration/resolutions/ga2006/

Webbův kosmický teleskop: https://www.jwst.nasa.gov/

Hvězdářská ročenka (je třeba mít přihlašovací údaje): http://rocenka.observatory.cz/