Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa ISON: Neúplný fénix se nevzdává

Kometa ISON: Neúplný fénix se nevzdává

Zbytky komety ISON stále přežívají. Autor: SOHO, NASA/ESA.
Zbytky komety ISON stále přežívají.
Autor: SOHO, NASA/ESA.
To se tedy dějou věci. Ještě včera večer by vám 9 z 10 astronomů tvrdilo, že kometa ISON je nenávratně ztracena. Teď už těch 9 astronomů raději mlčí a ten optimistický desátý si těžce prohrabuje šediny. Co to vlastně z komety ISON přežilo? Drolící se materiál s chutí nevzdat to bez boje? A máme obnovit naděje pro pozorování či fotografování komety za pár dní na ranní obloze?

Jak jsme v závěru nedávného článku zmínili, krátce po očekávaném průchodu komety přísluním se ve zorném poli LASCO C2 objevila jakási "šipka" nevýrazného zbytku materiálu ze zaniklého jádra. Marnou snahou pracovníků NASA bylo zaznamenat průlet komety rovněž zorným polem družice SDO (Solar Dynamic Observatory). Byla by to paráda, ale z komety zkrátka nepřežilo kompaktní jádro, které by se s radostí promenádovalo i na značně podexponovaném pozadí Slunce sledujících kamer. Pracovníci SDO tak přišli zkrátka, ale družice SOHO nám záhy začala přinášet vzhledem k předchozímu dění něco naprosto neuveřitelného. Zjasňující obláček v korónografu LASCO C3 bez jasné hlavy. S nadsázkou pozorujeme fénixe komety ISON, i když už zdaleka ne v původním celku.

Co nyní družicově pozorujeme na pozici komety ISON, není žijící kometa v pravém slova smyslu. Nemá iontovy ohon, který by ukazoval na pokračující kometarni aktivitu. Přesto se zdá, že mrtvé a na tisíce stupňů rozžhavené původní tělo komety ISON průlet kolem Slunce tak trochu přežilo a jeho hmota je stále dostačující, aby se rozmělňovala a vytvářela okolo sebe obláček prachu. Obláček je sice pořád mnohem slabší, než bychom v této době čekali, a kometu století proto rozhodně nevykouzlí. Bohužel. Na druhou stranu však na takřka mrtvou kometu je to výkon - zbytkový aktivní materiál je dost jasný, aby byl dobře vidět nyní družicově a patrně za několik dní alespoň fotograficky.

Detailní záběr na zbytky komety ISON. Autor: SOHO, NASA/ESA.
Detailní záběr na zbytky komety ISON.
Autor: SOHO, NASA/ESA.
To, co se pohybuje na dráze komety ISON, je tak 15x slabší, než bychom očekávali od komety, která přežila. Přesto je to poměrně šok, protože se předpokládalo, že malé úlomky se při průletu jen 1,2 milionu km nad slunečním povrchem beze zbytku vypaří. Horniny, ze kterých se skládá tato kometa, se zdají být ale podstatně pevnější, než jak jsme u podobných komet zvyklí. Jejich postupné drolení vytváří nový prach a vytváří se nový prachový ohon pozůstatku komety. Zeslábnutí proudu částic poblíž Slunce bylo dáno tím, že nejvíce svítí oblak mikroskopického prachu a ten se ale v blízkosti Slunce rychle vypařuje. Když se roj úlomků vzdaluje a pokračuje v rozpadu, začíná prach okolo něj opět mírně zářit. Proto astronomové nad kometou před přísluním zlomili hůl a teď ji opět sledujeme, v poloplné parádě.

Jsme tedy svědky jednoho z těch pesimističtějších scénářů, ovšem z vědeckého hlediska nesmírně zajímavého. Už to, že celý úkaz byl sledován družicově z několika úhlů (a za nějaký čas budou data pohromadě ve vysokém rozlišení ze všech směrů), dává astronomům poprvé v historii nový pohled na tzv. dynamicky nové komety v pozici "lízače Slunce", tedy s přísluním méně jak 1,5 milionu km. Pochopitelně druhou stranou mince je fakt, že dlouze očekávaná "kometa století" ve smyslu ernormně velké a jasné komety nás bohužel zase nečeká. Ale ruku na srdce - byl to jeden ze scénářů.

Kapitola "ISON" tedy zdaleka není uzavřená a obláček drolícího se aktivního kometárního zbytku bude v hledáčku astronomů ještě další dny. Ze současných snímků z družice je patrné, že materiál neobsahuje žádný větší úlomek, který by jasem přepaloval pixely čipu, ovšem plošně je útvar jasnější než Antares - nejjasnější hvězdný objekt v poli mající asi 1 magnitudu. Jak rychle se oblak rozdrolí, jakou aktivitu od něj dále čekat, jak prudce bude slábnout a co z něj nakonec reálně uvidíme či vyfotíme za několik dní na ranní obloze, o tom lze v tuto chvíli jen těžce spekulovat. Jak bylo řečeno v úvodu - 9 z 10 astronomů teď raději mlčí, aby jakékoliv další prohlášení nebyla hamba, a ten desátý, optimista, si prohrabuje šediny.

Spoluautorem článku je Jakub Černý ze Společnosti pro meziplanetární hmotu. Sledujte novinky na facebooku úpické hvězdárny a rovněž na facebooku SMPH.


Video: Průlet komety ISON kolem Slunce
Kredit: SOHO, NASA/ESA


Převzato: Hvězdárna v Úpici

Zdroje a dále doporučujeme:
[1] Spaceweather.com - aktuální informace
[2] Snímky z družice SOHO
[3] Snímky z družice STEREO
[4] O kometě na Kommet.cz
[5] Česká galerie komety ISON




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »