Kometa Tempel 1 obsahuje více prachu než ledu
Komety tráví velkou část svého života daleko od Slunce, v prostředí s nízkou teplotou. Proto u nich nastaly jen nepatrné změny ve složení a stavbě jádra a obsahují tudíž důležité informace o podmínkách při vzniku Sluneční soustavy.
4. července 2005 se oddělil od sondy Deep Impact projektil, který byl naveden na kolizní dráhu s kometou, a který narazil do jejího povrchu za účelem studia vnitřní stavby kometárního jádra. Měděný impaktor o hmotnosti 370 kg narazil do jádra komety rychlostí 10,2 km/s. Při kolizi byl očekáván vznik kráteru o průměru 100 až 125 m, přičemž mělo být vyvrženo do okolního prostředí poměrně velké množství kometárního materiálu. Jak bylo zjištěno, vypařilo se celkem 4500 tun vody a překvapivě se uvolnilo ještě více prachu.
Ledové jádro komety Tempel 1 je velmi dynamické a aktivní. Předpokládalo se, že umělý impakt, který způsobil výron prachu a plynů, by mohl vést k vytvoření nové aktivní oblasti na povrchu jádra, odkud by do okolního prostředí mohl unikat další materiál v důsledku zahřívání Sluncem.
Ještě před srážkou zaregistroval Hubblův kosmický dalekohled HST nový výtrysk prachu, směřující z povrchu jádra komety do okolního prostoru. Nikdo zatím neví s naprostou jistotou, co tento výbuch způsobilo.
Kosmická sonda Rosetta, která je vybavena velmi citlivými přístroji, pozorovala kometu Tempel 1 před impaktem, v jeho průběhu i v dalším období po srážce. Ze vzdálenosti 80 miliónů km měla velmi výhodnou polohu k pozorování tohoto unikátního experimentu.
K pozorování komety posloužil především zobrazovací systém OSIRIS (Optical Spectroscopic and Infrared Remote Imaging Systém), což jsou v podstatě dvě kamery citlivé na viditelné světlo a infračervené záření. Pomocí těchto kamer byly pořizovány fotografie kometárního jádra před a po impaktu. Zařízení OSIRIS v sobě zahrnuje úzkoúhlou (NAC) a širokoúhlou (WAC) kameru. Obě kamery snímaly přes různé filtry postupný průnik prachu, vyvrženého při impaktu, do kómy.
Pomocí přístroje OSIRIS bylo zjištěno, jak velké množství vodní páry a prachu bylo při impaktu uvolněno. Z pozorování vyplynulo, že hmotnostní poměr prachu a ledu je větší než 1. To znamená, že komety obsahují více prachu, který je držen pohromadě ledem, než kdyby byl led kontaminován prachem. Proto bychom nyní měli kometární jádra označovat spíše jako "ledové špinavé koule" než "špinavé sněhové koule", jak tomu bylo doposud.
Astronomové nenalezli žádné důkazy zvýšené aktivity komety Tempel 1 v následujících dnech po srážce s impaktorem. To může naznačovat, že případné srážky komet s meteoroidy nejsou zodpovědné za občasná náhlá zjasnění některých komet. Nutno hledat jiné příčiny tohoto jevu (například rozpad kometárního jádra, náhlé uvolnění materiálu vnitřním přetlakem apod.). Vědci také doufají, že se jim podaří vyhotovit trojrozměrnou (3D) mapu oblaku prachu v okolí komety po impaktu, a to kombinací obrázků z přístroje OSIRIS a z pozemních pozorování.
Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
