Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa Tempel 1 obsahuje více prachu než ledu

Kometa Tempel 1 obsahuje více prachu než ledu

Tempel_1.jpg
Pozorování komety 9P/Tempel 1 pomocí přístrojů, umístěných na palubě kosmické sondy Rosetta (kterou vyrobila a vypustila do vesmíru Evropská kosmická agentura ESA), přinesla zajímavé informace. Z pozorování průběhu a důsledku srážky americké sondy Deep Impact (start 12. 1. 2005) s jádrem komety Tempel 1 vyplývá, že komety jsou spíše "ledové špinavé koule" než "špinavé sněhové koule", jak se astronomové domnívali doposud.

Komety tráví velkou část svého života daleko od Slunce, v prostředí s nízkou teplotou. Proto u nich nastaly jen nepatrné změny ve složení a stavbě jádra a obsahují tudíž důležité informace o podmínkách při vzniku Sluneční soustavy.

4. července 2005 se oddělil od sondy Deep Impact projektil, který byl naveden na kolizní dráhu s kometou, a který narazil do jejího povrchu za účelem studia vnitřní stavby kometárního jádra. Měděný impaktor o hmotnosti 370 kg narazil do jádra komety rychlostí 10,2 km/s. Při kolizi byl očekáván vznik kráteru o průměru 100 až 125 m, přičemž mělo být vyvrženo do okolního prostředí poměrně velké množství kometárního materiálu. Jak bylo zjištěno, vypařilo se celkem 4500 tun vody a překvapivě se uvolnilo ještě více prachu.

Ledové jádro komety Tempel 1 je velmi dynamické a aktivní. Předpokládalo se, že umělý impakt, který způsobil výron prachu a plynů, by mohl vést k vytvoření nové aktivní oblasti na povrchu jádra, odkud by do okolního prostředí mohl unikat další materiál v důsledku zahřívání Sluncem.

Ještě před srážkou zaregistroval Hubblův kosmický dalekohled HST nový výtrysk prachu, směřující z povrchu jádra komety do okolního prostoru. Nikdo zatím neví s naprostou jistotou, co tento výbuch způsobilo.

Kosmická sonda Rosetta, která je vybavena velmi citlivými přístroji, pozorovala kometu Tempel 1 před impaktem, v jeho průběhu i v dalším období po srážce. Ze vzdálenosti 80 miliónů km měla velmi výhodnou polohu k pozorování tohoto unikátního experimentu.

K pozorování komety posloužil především zobrazovací systém OSIRIS (Optical Spectroscopic and Infrared Remote Imaging Systém), což jsou v podstatě dvě kamery citlivé na viditelné světlo a infračervené záření. Pomocí těchto kamer byly pořizovány fotografie kometárního jádra před a po impaktu. Zařízení OSIRIS v sobě zahrnuje úzkoúhlou (NAC) a širokoúhlou (WAC) kameru. Obě kamery snímaly přes různé filtry postupný průnik prachu, vyvrženého při impaktu, do kómy.

Pomocí přístroje OSIRIS bylo zjištěno, jak velké množství vodní páry a prachu bylo při impaktu uvolněno. Z pozorování vyplynulo, že hmotnostní poměr prachu a ledu je větší než 1. To znamená, že komety obsahují více prachu, který je držen pohromadě ledem, než kdyby byl led kontaminován prachem. Proto bychom nyní měli kometární jádra označovat spíše jako "ledové špinavé koule" než "špinavé sněhové koule", jak tomu bylo doposud.

Astronomové nenalezli žádné důkazy zvýšené aktivity komety Tempel 1 v následujících dnech po srážce s impaktorem. To může naznačovat, že případné srážky komet s meteoroidy nejsou zodpovědné za občasná náhlá zjasnění některých komet. Nutno hledat jiné příčiny tohoto jevu (například rozpad kometárního jádra, náhlé uvolnění materiálu vnitřním přetlakem apod.). Vědci také doufají, že se jim podaří vyhotovit trojrozměrnou (3D) mapu oblaku prachu v okolí komety po impaktu, a to kombinací obrázků z přístroje OSIRIS a z pozemních pozorování.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »