Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Konec světa 2012 (2. díl): Srazíme se s planetou Nibiru?

Konec světa 2012 (2. díl): Srazíme se s planetou Nibiru?

Srážka planety Nibiru se Zemí podle umělce
Srážka planety Nibiru se Zemí podle umělce
Už desítky let se mluví o záhadné "Planetě X", která podle mýtu obíhá kolem Slunce po dráze kolmé na dráhu zemskou (tedy na rovinu ekliptiky). Jednou za přibližně tři tisíce let se k Zemi přiblíží tak nebezpečně, že slapovými silami naruší zemský povrch. Říká se dokonce, že naposledy díky jejímu přiblížení k Zemi slapové síly rozevřely Rudé moře a napomohly tak Mojžíšovi při vyvádění Židů z Egypta. V novodobé mytologii se setkáváme s planetou Nibiru (název spojovaný s Mardukem v babylonské astrologii), která se má právě v roce 2012 srazit se Zemí a vše živé bezpodmínečně zahubit. Její existence se však bere až zbytečně vážně.

Jeden z nejrozšířenějších, ale zároveň nejnesmyslnějších "důkazů" o její existenci nyní koluje po internetu díky světoznámé videoúschovně youtube.com. Na tomto videu jakýsi muž zabírá monitor svého počítače, na němž ukazuje polohu údajné planety v roce 2007. Důkaz, že jde o planetu, podává s tím argumentem, že se její poloha oproti hvězdám mění. Dále si pak zaznamenává souřadnice objektu na snímku (RA: 5h 53min 27s, DE: -6° 10’ 56’’) a otevírá dnes obecně oblíbený program Google Earth. V něm vchází do módu noční oblohy, do příslušné vyhledávací kolonky zadává již zmíněné souřadnice, potvrzuje a ... zjišťuje, že zadané souřadnice leží v místech, kde chybí část oblohy. Je to mimochodem v jihovýchodním cípu známého souhvězdí Orion. Dále stvrzuje, že Google tuto část mapy (nejspíš záměrně) skryl, a to nejspíše na příkaz vlády.

Pokud se nebudeme zabývat silně konspirační povahou tohoto videa, pojďme se nyní více seznámit s tím, proč toto video rozhodně nebrat vážně a zbytečně nepanikařit. Základním problémem je samozřejmě nedostatečné "dotažení" celé zprávy do konce. Pokud si Google Earth skutečně pustíte, najdete tam více takových míst, která nejsou vyplněná hvězdnými mapami (například v souhvězdí Kentaura). Pracovníci Google na projektu stále pracují a možná právě teď chybějící mapy doplňují. Problém tkví rovněž v samotném úvodním obrázku, ke kterému není uvedena ani orientace, ani měřítko, spektrální obor, v němž byl snímek pořízen, ba dokonce ani datum a čas kdy k jeho pořízení mělo dojít. Rovněž komentář pronášený autorem videa ho usvědčuje pokud ne z účelové manipulace, tak přinejmenším z naprosté neznalosti. Autor říká, že snímek byl pořízen pomocí South Pole Telescope, který byl postaven pro monitorování planety X neboli Nibiru. South Pole Telescope opravdu na jižním pólu stojí, ale jeho úkolem je mapování anizotropie reliktního záření. Dokonce se ani nejedná o dalekohled v běžném slova smyslu, nepořizuje totiž snímky ve viditelné oblasti spektra, ale v mikrovlnném oboru.

Myšlenka, že pracovníci Google na příkaz vlády něco tají, je dost naivní. Obloha zobrazovaná v nočním módu Google Earth především nezobrazuje nějaký neustále aktualizovaný stav. Je to množství obrázků poslepované z několika prohlídek oblohy, např. STScI Digitized Sky Survey. Právě tato prohlídka, z níž je v Google Earth použita většina dat, ale ukončila svoji činnost v devadestátých letech dvacátého století. South Pole Telescope ovšem začal pracovat až v roce 2007. Další ironií je to, že data z prohlídek použitých v Google Earth jsou volně k dispozici na internetu, chceme-li si zobrazit jak vypadá určitá část oblohy, bez Google Earth se úplně obejdeme.

Pokračujme dále ve výčtu chyb ve videu, zamyšlením nad souřadnicemi u snímku uvedenými. Deklinace -6° znamená, že při pozorování z jižního pólu by se daný objekt nacházel šest stupňů nad obzorem. V malé výšce nad obzorem nepozorují žádné dalekohledy na světě. Při průchodu zemskou atmosférou je světlo objektů na obloze zeslabeno rozptylem, a zároveň různě rozmazáno chvěním atmosféry. Čím níže je těleso nad obzorem, tím větším množstvím vzduchu musí jeho světlo projít, než se dostane až na zemský povrch, a tím je také tento efekt silnější. Pro výšku 6 stupňů je množství vzduchu, kterým bude muset světlo projít téměř 9x větší, než při pozorování v nadhlavníku. Proč by tedy někdo plýtval časem postaveným na jižním pólu kvůli pozorování kousku oblohy, který může být pohodlně vyfocen ze kteréhokoliv jiného místa na Zemi?

Teoretická dráha Nibiru
Teoretická dráha Nibiru
U souřadnic ještě zůstaňme. Má-li být správné tvrzení uvedené v úvodu článku, že dráha Nibiru je kolmá k ekliptice, má oběžnou dobu asi 3000 let a přibližuje se k dráze zemské, pak by mohla její dráha vypadat například jako na tomto obrázku.

Těleso pohybující se po takové dráze proletí oblastí znázorněnou na obrázku asi za 1 rok. Autor videa tvrdí, že v roce 2007 mělo deklinaci -6°. Objekty s malou deklinací, pozorované ze Země, jsou ale ty, které již jsou v poměrně malé vzdálenosti od ekliptiky. Jestliže tedy měla být Nibiru poblíž ekliptiky v roce 2007, kde je teď? Ještě stále poblíž ekliptiky, tedy i poblíž Země? Nebo již okolo Země prolétla a "konec světa" se konal dříve, jen jsme si toho nevšimli?

Připusťmě tedy, že se autor videa někde "spletl", Nibiru je stále ještě vysoko nad ekliptikou a nezadržitelně se blíží k Zemi. Objekty vysoko nad ekliptikou jsou zároveň dobře pozorovatelné ze severních zeměpisných šířek. Do "apokalypsy" zbývá rok a půl, těleso může být tedy vzdálené od Země maximálně několik astronomických jednotek. Jedná-li se ale o těleso velikosti Země, v této vzdálenosti by ho zaznamenali nejen veškeré prohlídky skenující oblohu např. kvůli hledání blízkozemních planetek. V této vzdálenosti jej uvidíme na obloze již pouhýma očima. A to nejen u nás a v USA, ale také v Rusku, v Číně, Íránu, ...

V této vzdálenosti, ale i o mnoho let dříve, by těleso hmotnosti Země také způsobovalo změny v drahách ostatních planet a meziplanetárních sond, což by rovněž neuniklo pozornosti.

Samozřejmě lze namítat, že i astronomové jsou podpláceni vládami velmocí (což by při současných vládních škrtech v České republice přišlo vhod…) a existenci životavyhlazujícího tělesa spolehlivě mlží. Ale zkušený konspirátor najde taříkajíc i na čerstvém bílém sněhu nějakou tu špínu.

Autory tohoto článku jsou Petr Scheirich a Petr Horálek.




O autorovi



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »