Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Krátery pod ledem Antarktidy

Krátery pod ledem Antarktidy

grace_browse.jpg

Vědci objevili za pomoci družicové techniky velké krátery pod ledem Antarktidy, vzniklé s největší pravděpodobností při dopadu asteroidu. Těleso mělo pravděpodobně stejné rozměry, jako jeho předchůdce před 65 milióny roků, jehož dopad vedl mimo jiné k vyhynutí dinosaurů.

Detailnímu mapováním gravitačního pole Země a jeho nepatrných odchylek se věnuje dvojice amerických družic s názvem GRACE (Gravity Recovery And Climate Experiment). Na oběžnou dráhu kolem Země ve výšce 450 km byly dopraveny 17. 3. 2002. Tyto družice umožní vědcům s mimořádnou přesností určit rozměry Země a registrovat sebemenší změny jejího gravitačního pole, které souvisí například s nerovnoměrným rozložením magmatu ve vnitřních oblastech zeměkoule, s pohybem ledovců či s hlubinnými proudy ve světových oceánech. Mapy zemského gravitačního pole, sestavované v měsíčních intervalech, jsou 1000krát přesnější, než bylo možno získat doposud. Získaná data využijí především oceánologové, hydrologové, glaciologové, geologové a další vědci.

Profesor Frans van der Hoeven (Delft Univerzity, Nizozemí) je přesvědčen, že uskutečněné výzkumy dokazují fakt, že planetka o velikosti 5 až 11 km se v atmosféře rozpadla na 5 částí, které dopadly na různá místa v Antarktidě, přičemž došlo k vyhloubení kráterů na území o rozloze 2000 krát 3800 km.

V místě dopadu úlomků planetky došlo k roztopení ledu a k roztavení části zemské kůry pod vrstvou ledu. V důsledku pádu největšího úlomku se v ledovém pancíři vytvořila "díra" o přibližné velikosti 300 krát 300 km. Tím došlo k roztopení zhruba 1 % ledového příkrovu, což mělo za následek vzestup hladiny světových oceánů o 60 cm.

Je však nutno říci, že klimatické podmínky v době události (před 780 000 roky) byly jiné než v době pádu velkého tělesa na poloostrov Yucatan v Mexiku, kdy došlo k vyhynutí velkého množství organizmů včetně dinosaurů. Tehdy (před 65 milióny roků) bylo do ovzduší vyvrženo velké množství prachu, a také velké množství kouře z rozsáhlých požárů. Zaprášená atmosféra tak blokovala průnik slunečního záření na povrch planety. Na Zemi došlo k ochlazení, což velké množství živočišných druhů nepřežilo.

Pokud se týká dopadu planetky do Antarktidy, došlo k němu v období doby ledové. Vzniklé přílivové vlny mohly být oslabeny vlivem přítomnosti ledových ker na pouhé "čeření" klidné hladiny oceánů.

Poprvé o možnosti pádu planetky v oblasti Antarktidy uvažoval profesor Frans van der Hoeven již v době expedice v roce 1960. Tehdy zaregistroval několik gravitačních anomálií, které naznačovaly přítomnost kráterů. Ve stejném období někteří další vědci došli k závěru, že před 780 000 roky muselo dojít ke gigantické "události" někde na jižní polokouli, pravděpodobně v oblasti Antarktidy.

Teprve v letošním roce, kdy dvě družice prováděly měření gravitačních anomálií nad Antarktidou, byla objevena přítomnost kráterů. Bylo zjištěno, že krátery ve skalnatém podloží, vzniklé při dopadu rozpadlé planetky, byly zaplněny směsí ledu, kamení a dalších úlomků o nižší hustotě. Tento materiál (tzv. brekcie) ukazuje, kde se krátery nacházejí a jak jsou hluboké.

Profesor Frans van der Hoeven říká: "Nejzajímavější na tomto dopadu planetky je to, že nezpůsobil téměř žádné škody. Na rozdíl od jiných případů nebyla ve starých horninách objevena vrstvička prachu či popela, která by dokumentovala tuto událost. Možná však k nějakým škodám a k vyhynutí určitého množství organizmů došlo, ale zatím o tom nemáme žádné důkazy."

Jediné, k čemu na naší planetě v té době prokazatelně došlo, je změna magnetického pole Země. Jestli za to může dopad planetky, můžeme jen spekulovat.

Zdroj: guardien.co.uk
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



50. vesmírný týden 2018

50. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 10. 12. do 16. 12. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars, nedaleko něj Neptun a výše v Rybách je Uran. Merkur a Venuše jsou vidět ráno. Máme poslední týden vidět bez měsíčního svitu kometu 46P/Wirtanen v jejím přiblížení k Zemi. Výše na obloze je i pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight už hýbe rukou a fotografuje okolí. U ISS zakotvila nákladní loď Dragon. Jeden ze dvou Falconů musel přistát do moře a podařilo se jej vyzvednout na pevninu. Start Delty IV Heavy z Kalifornie má odklady. Čína vyslala k Měsíci sondu Chang’e 4. Přistát má v pánvi Aitken na jihu Luny. Před 30 lety začala éra telekomunikačních družic Astra a před 25 lety začal Hubble vidět ostře.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN 777 - Orlí hlava

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec   S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 46P Wirtanen

Využil jsem další jasnou toskánskou noc a kochal se kometou 46P Wirtanen, která se pomalu přibližuje k Plejádám. Složenina 20 snímků z Fuji X-Pro2 + Fujinon XF 23/f1.4. Každý jednotlivý snímek clona 2.2, expozice 30 sekund, ISO 6400. Montáž iOptron SkyTracker. Složeno v programu StarryLandscapeStacker, doladělo v Affinity Photo.

Další informace »