Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Krouží kolem Země miniaturní měsíce?

Krouží kolem Země miniaturní měsíce?

Miniaturní asteroidy v blízkosti Země
Miniaturní asteroidy v blízkosti Země
Měsíc vypadá na obloze osaměle, avšak nemusí to být zdaleka pravda. Malé asteroidy příliš slabé na to, abychom je spatřili, pravděpodobně zabloudí na dráhu Země poměrně často a krátkou dobu zde zůstávají. Někdy v budoucnu můžeme být dokonce schopni dopravit některý z těchto měsíčků na Zemi k detailnímu výzkumu.

Vědci již dávno předpokládali, že potulné planetky by se mohly příležitostně dostat "do spárů" zemské gravitace a stát se dočasně měsíci Země; před několika lety byl jeden takový asteroid vypátrán. Obdržel označení 2006 RH120, má průměr několik metrů a na dráhu kolem Země doputoval v červenci 2006, o rok později tento prostor opustil.

Zpočátku se zdálo, že se může jednat o odhozený poslední stupeň nosné rakety. Avšak Paul Chodas (NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, California) analyzoval jeho pohyb a zjistil, že je příliš těžký na to, aby se mohlo jednat o stupeň rakety. Vlastnosti asteroidu vysvětlují jeho pohyb mnohem lépe. Avšak stále není jasné, jak často mohou být takovéto asteroidy Zemí krátkodobě zachyceny. Nové výpočty naznačují, že kolem Země může obíhat několik dalších dočasných měsíčků, avšak jsou příliš malé a slabé na to, abychom je mohli odhalit při průzkumu oblohy.

Mikael Granvik (University of Helsinki, Finsko) uskutečnil se svými spolupracovníky počítačové simulace četnosti výskytu asteroidů různých velikostí v okolí naší Země a pravděpodobnosti jejich zachycení při těsném přiblížení k Zemi.

Aby byl objekt zachycen, musí se dostat na dráhu velmi podobnou dráze Země kolem Slunce. To znamená, že se bude pohybovat téměř stejnou rychlostí jako Země, což vytváří dobré podmínky pro jeho zachycení zemskou gravitací, čemuž napomáhá i přitažlivost Slunce a Měsíce. Podobné poruchy (perturbace) nakonec vedou i k jeho úniku z přitažlivosti Země.

Výzkumný tým zjistil, že průměrný asteroid o velikosti 1 m se nachází na dráze Země takřka neustále. Mohou zde kroužit tělesa o velikosti 10 cm až 1 km. "Je jich zde podstatně více, než si lidé doposud mysleli," dodává Mikael Granvik.

Dráha asteroidu 2006 RH120 v blízkosti Země - uprostřed je elipsou znázorněna dráha Měsíce
Dráha asteroidu 2006 RH120 v blízkosti Země - uprostřed je elipsou znázorněna dráha Měsíce
Většina z nich obíhá kolem Země ve vzdálenosti 5krát až 10krát větší, než je vzdálenost Měsíce. Na oběžné dráze zůstávají krátce, většinou méně než jeden rok, i když některé z nich mohou zůstat mnohem déle. Jeden objekt v provedené simulaci kroužil kolem Země téměř 900 roků.

"Obrovské množství malých kosmických kamenů v blízkosti Země - to dá rozum, že naše planeta může čas od času některý z nich zachytit," říká Richard Binzel (Massachusetts Institute of Technology, MIT), který nebyl členem výzkumného týmu. "Bylo by větším překvapením, pokud by zde nebyly."

Je pravděpodobné, že některé z těchto planetek byly v minulosti spatřeny při pátrání po asteroidech, avšak již ne při následujících přehlídkách, protože byly pokládány za artefakty družic či kousky tzv. kosmického smetí. Budoucí pozorování pomocí dalekohledu Pan-Starrs (průměr 4krát 1,8 m) či plánovaného dalekohledu LSST (Large Synoptic Survey Telescope, průměr objektivu 8,4 m) mohou být schopna odhalit tyto malé a slabé objekty mnohem snadněji.

Jestliže jsme mohli takovéto těleso objevit, můžeme být v budoucnu schopni jej zachytit a dopravit do pozemských laboratoří, říká Mikael Granvik. To nám poskytne mnohem lepší obraz o tom, jestli starodávné asteroidy jsou podobné či odlišné v porovnání s opálenými a rozbitými meteority, které občas dopadají na zemský povrch. Protože asteroidy jsou zbytky stavebních bloků z raného období vzniku Sluneční soustavy, jejich výzkum nám může poskytnout detailnější pohled do procesu formování planet.

NASA, Evropská kosmická agentura ESA i Japonská kosmická agentura JAXA plánují vyslání kosmických sond za účelem odebrání vzorků materiálu z různých asteroidů a jejich dopravy na Zemi, avšak tato malá tělesa v blízkosti Země by mohla být mnohem snadnějším cílem.

Zdroj: www.newscientist.com a urania.pta.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »