Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Léto na jižní polokouli Neptunu

Léto na jižní polokouli Neptunu

Teplotní mapa planety Neptun - 2007.
Teplotní mapa planety Neptun - 2007.
Mezinárodní tým astronomů zjistil, že jižní pól planety Neptun je mnohem teplejší, než zbývající část planety. Objev je v souladu s faktem, že na jižní polokouli Neptunu panuje v současné době pozdní léto a oblast kolem jižního pólu je již 40 let neustále ozařována Sluncem. Údaje o teplotě na Neptunu byly získány pomocí dalekohledů VLT Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile. Na jednom ze čtveřice dalekohledů o průměru 8,2 m s názvem Melipal je nainstalována kamera VISIR pro oblast středních vlnových délek infračerveného (tepelného) záření.

Astronomové publikovali první teplotní mapu pro nejnižší oblasti atmosféry Neptunu, která ukazuje, že teplá oblast kolem jižního pólu umožňuje metanu pronikat ze spodní části atmosféry. „Teploty jsou zde tak vysoké, že plynný metan, který by měl být z horních vrstev Neptunovy atmosféry (ze stratosféry) již vypuzen, může unikat přes tuto oblast do kosmického prostoru,“ říká Glenn Orton, hlavní autor článku o měření teploty na Neptunu. „To vyřešilo dlouhodobý problém identifikace zdroje nezvykle velkého množství metanu ve vysoké atmosféře planety.“

Teplota v okolí jižního pólu je vyšší, než kdekoliv jinde v atmosféře Neptuna, zhruba o 10 °C. Přitom průměrná teplota na Neptunu je kolem -200 °C.

Neptun je nejvzdálenější planetou Sluneční soustavy. Jeho vzdálenost 30krát převyšuje vzdálenost Země od Slunce. V porovnání se Zemí dostává Neptun 900krát méně energie ze Slunce, než naše planeta. Přesto i toto malé množství sluneční energie významně ovlivňuje procesy v atmosféře planety.

Astronomové zjistili, že tyto variace teploty jsou v souladu se sezónními změnami. Neptun oběhne kolem Slunce jednou za 165 roků. Léto na jižní polokouli (s nejvyššími teplotami v okolí jižního pólu) trvalo 40 roků. A astronomové předpovídají, že až nastane na jižním pólu zima a zima na severním pólu se změní na léto, potom zvýšené množství metanu bude pozorovatelné v okolí severního pólu, kde bude v té době nejtepleji. Stane se tak přibližně za 80 let.

„Jižní pól planety Neptun je nyní přivrácen ke Slunci, podobně jako je jižní pól Země více přikloněn ke Slunci v době, kdy na jižní polokouli panuje léto,“ vysvětluje Glenn Orton. „Avšak na Neptunu trvá arktické léto 40 roků místo několika měsíců u nás na Zemi a tudíž za toto dlouhé období se v polární oblasti nakumuluje velké množství sluneční energie, což má za následek mnohem větší teplotní rozdíly mezi oblastí, která je trvale osvětlena Sluncem a oblastmi, kde se střídá den a noc.“ „Na Neptunu také vanou nejsilnější větry ze všech planet ve Sluneční soustavě,“ dodává Orton. „Občas to zde fouká rychlostí až více než 2000 km/h.“

Nová pozorování také odhalila tajemství stratosférické „horké skvrny“ ve vysokých planetárních šířkách, která nemá žádnou obdobu v atmosférách ostatních planet. Astronomové se domnívají, že tyto horké skvrny jsou generovány plyny, které proudí ze spodních vrstev atmosféry.

Metan není hlavní složkou atmosféry Neptuna, která se skládá, podobně jako atmosféry ostatních obřích plynných planet, především z vodíku a helia. Avšak je to metan v horních vrstvách atmosféry planety, který pohlcuje červenou složku slunečního záření a odráží zpět do vesmíru modré světlo. Proto se Neptun jeví jako modrá planeta.

Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »