Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Léto na jižní polokouli Neptunu

Léto na jižní polokouli Neptunu

Teplotní mapa planety Neptun - 2007.
Teplotní mapa planety Neptun - 2007.
Mezinárodní tým astronomů zjistil, že jižní pól planety Neptun je mnohem teplejší, než zbývající část planety. Objev je v souladu s faktem, že na jižní polokouli Neptunu panuje v současné době pozdní léto a oblast kolem jižního pólu je již 40 let neustále ozařována Sluncem. Údaje o teplotě na Neptunu byly získány pomocí dalekohledů VLT Evropské jižní observatoře (ESO) v Chile. Na jednom ze čtveřice dalekohledů o průměru 8,2 m s názvem Melipal je nainstalována kamera VISIR pro oblast středních vlnových délek infračerveného (tepelného) záření.

Astronomové publikovali první teplotní mapu pro nejnižší oblasti atmosféry Neptunu, která ukazuje, že teplá oblast kolem jižního pólu umožňuje metanu pronikat ze spodní části atmosféry. „Teploty jsou zde tak vysoké, že plynný metan, který by měl být z horních vrstev Neptunovy atmosféry (ze stratosféry) již vypuzen, může unikat přes tuto oblast do kosmického prostoru,“ říká Glenn Orton, hlavní autor článku o měření teploty na Neptunu. „To vyřešilo dlouhodobý problém identifikace zdroje nezvykle velkého množství metanu ve vysoké atmosféře planety.“

Teplota v okolí jižního pólu je vyšší, než kdekoliv jinde v atmosféře Neptuna, zhruba o 10 °C. Přitom průměrná teplota na Neptunu je kolem -200 °C.

Neptun je nejvzdálenější planetou Sluneční soustavy. Jeho vzdálenost 30krát převyšuje vzdálenost Země od Slunce. V porovnání se Zemí dostává Neptun 900krát méně energie ze Slunce, než naše planeta. Přesto i toto malé množství sluneční energie významně ovlivňuje procesy v atmosféře planety.

Astronomové zjistili, že tyto variace teploty jsou v souladu se sezónními změnami. Neptun oběhne kolem Slunce jednou za 165 roků. Léto na jižní polokouli (s nejvyššími teplotami v okolí jižního pólu) trvalo 40 roků. A astronomové předpovídají, že až nastane na jižním pólu zima a zima na severním pólu se změní na léto, potom zvýšené množství metanu bude pozorovatelné v okolí severního pólu, kde bude v té době nejtepleji. Stane se tak přibližně za 80 let.

„Jižní pól planety Neptun je nyní přivrácen ke Slunci, podobně jako je jižní pól Země více přikloněn ke Slunci v době, kdy na jižní polokouli panuje léto,“ vysvětluje Glenn Orton. „Avšak na Neptunu trvá arktické léto 40 roků místo několika měsíců u nás na Zemi a tudíž za toto dlouhé období se v polární oblasti nakumuluje velké množství sluneční energie, což má za následek mnohem větší teplotní rozdíly mezi oblastí, která je trvale osvětlena Sluncem a oblastmi, kde se střídá den a noc.“ „Na Neptunu také vanou nejsilnější větry ze všech planet ve Sluneční soustavě,“ dodává Orton. „Občas to zde fouká rychlostí až více než 2000 km/h.“

Nová pozorování také odhalila tajemství stratosférické „horké skvrny“ ve vysokých planetárních šířkách, která nemá žádnou obdobu v atmosférách ostatních planet. Astronomové se domnívají, že tyto horké skvrny jsou generovány plyny, které proudí ze spodních vrstev atmosféry.

Metan není hlavní složkou atmosféry Neptuna, která se skládá, podobně jako atmosféry ostatních obřích plynných planet, především z vodíku a helia. Avšak je to metan v horních vrstvách atmosféry planety, který pohlcuje červenou složku slunečního záření a odráží zpět do vesmíru modré světlo. Proto se Neptun jeví jako modrá planeta.

Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »