Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Lístky do první řady na částečné zatmění Země
Vít Straka Vytisknout článek

Lístky do první řady na částečné zatmění Země

Jeden ze záběrů Měsíce před Zemí z observatoře DSCOVR
Autor: NASA

NASA v minulém týdnu zveřejnila parádní záběry přechodu Měsíce přes disk Země, pořízené z hlubokého vesmíru kosmickým teleskopem DSCOVR. Snímky odhalily odvrácenou stranu Měsíce a zároveň Zemi v úplňku, což je opravdu netradiční pohled.

Vesmírná observatoř DSCOVR (Deep Space Climate Observatory) byla vypuštěna v únoru letošního roku raketou Falcon 9 (mimochodem jde o nejvzdálenější objekt, vynesený společností SpaceX) a 8. června dosáhla svého pracovního místa v libračním bodě L1 asi 1,5 milionu kilometrů od Země, odkud také pořídila tyto úžasné záběry.

 

Zdroj: NASA

 

Pro připomenutí: librační bod L1 se nachází oněch asi 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci, objekt v tomto gravitačním bodě se nachází vlastně na heliocentrické dráze, nicméně díky gravitaci Země přesně v této vzdálenosti má přesně stejnou oběžnou dobu, jako naše planeta, DSCOVR tedy stále vidí osvětlenou stranu Země, což je pro jeho poslání ideální. Jde totiž o observatoř, vyvinutou NASA, americkým vojenským letectvem a meteorology + klimatology, která sleduje zemské počasí a klima a hlavně dopady slunečního větru na toto dění.

Sérii přiložených snímků, ukazujících přechod Měsíce při pohledu na jeho odvrácenou stranu nad Tichým oceánem poblíž Severní Ameriky za plného osvětlení, pořídila observatoř během asi pěti hodin dne 16. července. Přechod Měsíce přes kotouč Země může DSCOVR pozorovat dvakrát do roka, kdy se oběžná dráha Měsíce, skloněná o něco přes 5 stupňů vůči ekliptice, promítá do jeho zorného pole.

Na snímku poutá zajisté největší pozornost odvrácená strana našeho souputníka, kterou ze Země není šance vidět, jelikož Měsíc má vůči Zemi tzv. vázanou rotaci. I když není to tak úplně pravda: délka dne a roku (obletu Země) na povrchu Měsíce není úplně stejná, což způsobuje jev zvaný „měsíční librace“ a ten čas od času dovoluje pozemskému hvězdáři spatřit až 9 % povrchu odvrácené strany Měsíce.

Na první pohled překvapí absence měsíčních moří, dominant viditelné strany. Na straně odvrácené uvidíme vlastně jen dva malinké útvary tohoto typu: na snímku z DSCOVR vlevo nahoře je Moře moskevské (to bude zřejmě připomínka sovětské sondy Luna 3, která v roce 1959 poprvé v historii ukázala člověku neznámou zadní tvář Měsíce) a vlevo dole Ciolkovského kráter.

Druhý stupeň rakety Falcon 9 vynáší DSCOVR daleko od Země Autor: SpaceX
Druhý stupeň rakety Falcon 9 vynáší DSCOVR daleko od Země
Autor: SpaceX
Na snímcích z družice DSCOVR si můžeme povšimnout u pravého okraje Měsíce takového nepřirozeného nazelenalého stínu. Ten tam skutečně nepatří, je to vedlejší produkt fotografického postupu. Kamera EPIC na sondě DSCOVR, která záběry Měsíce pořídila (původně je určená k pozorování ozónu, výšky oblačnosti a aerosolů v zemském ovzduší, svůj každodenní provoz zahájí v září), totiž tyto snímky v „přirozených barvách“ pořizovala přes červený, modrý a zelený filtr a „přepnutí“ mezi nimi zabralo při pořizování každého záběru asi 30 sekund, během kterých se Měsíc nepatrně pohnul. Na kráse těmto záběrům, které oko smrtelníka jen tak neuvidí, však rozhodně tento fakt neubírá.

„Překvapilo mě, o kolik jasnější Země v porovnání s Měsícem je,“ řekl Adam Szabo, vědec mise DSCOVR z NASA. „Naše planeta je oproti lunárnímu povrchu opravdovým briliantem v kosmické temnotě.“

Snímky pořizovala družice DSCOVR samozřejmě s užitím teleskopu, vzpomeňme si, jak malou Zemi viděli nad sebou astronauté na Měsíci, kteří nebyli ani ve třetinové vzdálenosti jako DSCOVR.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA 5. 8. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Země, Měsíc


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »