Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mars: kam zmizela voda a atmosféra Marsu?

Mars: kam zmizela voda a atmosféra Marsu?

mars_express.jpg
Na palubě evropské kosmické sondy Mars Express, která od 25. 12. 2003 obíhá kolem rudé planety, je umístěn mj. přístroj ASPERA-3. Jeho úkolem je studovat vzájemnou interakci tzv. slunečního větru s atmosférou Marsu. Vědci předpokládají, že právě částice slunečního větru, které doslova bombardovaly ovzduší Marsu miliardy roků, způsobily současný stav: Mars tak přišel téměř o veškeré zásoby plynů, obklopujících planetu. V současné době je atmosféra Marsu přibližně 100krát řidší než pozemské ovzduší.

Podrobné snímkování povrchu Marsu, které se provádí pomocí stereokamery HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě již zmiňované sondy Mars Express, potvrdilo informace z pojízdných amerických laboratoří Spirit a Opportunity, a také z dřívějších kosmických sond, zkoumajících planetu Mars, že v dávné minulosti tekly po povrchu Marsu proudy vody. Na severní polokouli se nacházel rozsáhlý oceán. Tehdy musela být voda v podobě vodní páry ve velkém množství přítomna také v atmosféře planety.

Voda se na Marsu nachází i nyní, avšak pouze v podobě ledu v polárních oblastech a v podpovrchových vrstvách. Atmosféra obsahuje pouze zanedbatelné, avšak měřitelné, množství vodní páry. Molekuly vody, které byly dříve součástí ovzduší, byly bombardovány elektricky nabitými částicemi slunečního větru (elektrony, protony, ionty). Díky srážkám s částicemi slunečního větru unikly do okolního vesmíru nejen molekuly vodní páry, ale i molekuly dalších plynů, vytvářejících vzdušný obal Marsu. Dokazují to výsledky měření, provedených přístroji na palubě kosmické sondy Mars Express.

Částice slunečního větru pronikají velmi hluboko do atmosféry Marsu. Byly objeveny ve výšce 270 km nad povrchem planety. Právě bombardování atmosféry Marsu částicemi slunečního větru vedlo k urychlení procesu úniku atmosféry (méně hmotná planeta Mars má podstatně slabší gravitační pole, úniková rychlost je mnohem nižší než na Zemi).

Na rozdíl od Země nemá Mars silné magnetické pole, které by chránilo planetu před proudy nabitých částic ze Slunce. Proto mohou tyto částice bezprostředně interagovat s atmosférou Marsu. Přitom molekulám ovzduší předávají část své energie, tím je urychlují na rychlost, umožňující překonat gravitační pole planety a unikat do kosmického prostoru. Pomocí přístroje ASPERA-3, který je schopen detekovat jak částice, přilétající od Slunce, tak i částice unikající do okolního prostoru, se podařilo určit složení částic, které z atmosféry Marsu unikají: jedná se o ionty kyslíku, vodíku, oxidu uhličitého a dalších molekul. Podle výpočtu vědců uniká v současné době z atmosféry Marsu každou sekundu množství plynů o hmotnosti 1 kg. Důsledkem je současný velice suchý povrch planety Mars.

Je pravděpodobné, že před 3,5 miliardami roků měla planeta Mars silné magnetické pole, které ze zatím neznámých příčin "zmizelo" a planeta přestala být chráněna před bombardováním částicemi slunečního větru. Pokud by podobný osud postihl i magnetické pole Země, důsledky by mohly být podobné.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »