Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Marťanské mraky jsou „suché“

Marťanské mraky jsou „suché“

polkappensturm.jpg
Nové laboratorní pokusy ukázaly, že marťanské mraky obsahují mnohem méně vody, než si vědci dosud mysleli.

Tony Colaprete (Ames Research Center, Kalifornie) studoval v laboratoři mraky, které jsou tvořeny vodním ledem, stejně jako některé pozemské. „Vznikají při velmi nízkých teplotách, často pod minus 100 °C,“ řekl Colaprete. „Laboratorní studie ukázaly, že je mnohem těžší vytvořit mrak při tak nízkých teplotách; těžší než jsme si mysleli.“

Při simulaci jsou kapky nebo ledové krystalky v mraku větší než jsme očekávali, proto „z atmosféry vypadávají rychleji, což má za následek menší objem mraků a suchou atmosféru,“ vysvětlil Colaprete.

Colaprete prezentoval výsledky svých laboratorních simulací v úterý 11. prosince na výročním zasedání Amerického geofyzikálního svazu (American Geophysical Union, AGU) v San Francisku (10. – 17. prosince 2007).

Dosud byli vědci přesvědčeni, že marťanské mraky tvoří 100 % relativní vlhkosti vzduchu. Ale nová studie ukazuje, že marťanský vzduch musí obsahovat daleko více vody, musí být přesycen, aby se mohly tvořit mraky.

„Chceme rozumět klimatu na Marsu a tomu, jak funguje marťanský koloběh vody,“ řekl Colaprete. „Mraky jsou základem tohoto systému, stejně jako na Zemi. Ale předpoklad, že se marťanské mraky tvoří a chovají stejně jako ty na Zemi, je možná chybný.“

Colaprete je přesvědčen, že dokonalejší pochopení procesu marťanských mraků a koloběhu vody je rozhodující pro porozumění klimatu na Marsu v současnosti i minulosti. Koloběh vody na Marsu ovládá velká severní polární čepička. Během marťanského léta na severní polokouli se část této ledové čepičky vypařuje a větry odnášejí vodní páru směrem k jižnímu pólu.

„Množství vody v marťanské atmosféře velmi kolísá v závislosti na místě i čase,“ sdělil na základě pozorování Colaprete. Mraky v atmosféře velkou měrou regulují množství vody, které migruje od severního pólu směrem k pólu jižnímu.

„Během zimy na jižním pólu zde voda zmrzne (jižní polární čepička),“ řekl Colaprete. „Na jaře se tato voda znovu začne vypařovat a vrací se zpět do severní polární čepičky. Cyklus se každoročně opakuje.“ (Jeden marťanský rok trvá přibližně 2 roky pozemské.)

Pokud by všechna atmosférická voda obsažená v atmosféře zmrzla, vytvořila by se na povrchu Marsu ledová vrstvička o tloušťce 1/5 lidského vlasu.

„Voda u typického marťanského mraku tvoří jen asi 10 až 20 % z celkového objemu. Ať tak či onak, tenká marťanská atmosféra na působení těchto mraků reaguje velmi citlivě,“ dodal Colaprete.

Zdroj: ww.space.com




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »