Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Metan na Marsu není téma pro bulvár
Petr Kubala Vytisknout článek

Metan na Marsu není téma pro bulvár

Metan v atmosféře Marsu
Metan v atmosféře Marsu
V dnešní době je stále nebezpečnější vypouštět do světa zprávy, týkající se byť jen okrajově života ve vesmíru. NASA a Science včera zveřejnili informaci o tom, že se podařilo prokázat přítomnost metanu v atmosféře Marsu. Tento fakt si ale novináři interpretovali po svém způsobem, za který by se nemusel stydět žádný z tvůrců hoaxů.

Metan v atmosféře planety může být indikátorem přítomnosti života, ale také nemusí. Metan totiž může mít jak biologický, tak geologický původ. Tohoto faktu si ale mnohá média příliš vědoma nejsou a zřejmě zcela záměrně se ženou za senzací, která neexistuje. Česká média převzala tuto zprávu z ČTK spíše s opatrným a jen lehce bulvárním nádechem, ale v zahraničí šli mnohem dál a palcové titulky oznamovaly definitivní potvrzení přítomnosti života na vzdáleném Marsu.

Astronomové prokázali uvolňování metanu z podpovrchových vrstev v několika oblastech severní polokoule Marsu během tamního léta v roce 2003. Metan se skládá ze 4 atomů vodíků vázaných na atom uhlíku a je hlavní složkou zemního plynu. Astrobiologové ho mají v oblibě, neboť může indikovat přítomnost života. Metan vzniká rozkladem látek biogenního původu. Jenomže…metan může mít i čistě geologický původ, což je zřejmě případ Marsu.

Metan uniká z podpovrchových vrstev Marsu. Právě tam se může nacházet teoreticky voda v kapalném stavu a také život. Na Zemi nacházíme mikroorganismy v hloubce 2-3 kilometry pod povrchem, může se něco podobného dít i na Marsu? Právě mikroby, vyrábějící metan z vodíků a oxidu uhličitého, obývaly naší planetu jako první. Existoval na Marsu kdysi život a nacházejí se jeho pozůstatky pod povrchem? Je to velmi nepravděpodobné a i kdyby ano, s detekcí metanu to zřejmě nesouvisí.

Metan na Marsu bude mít spíše geologický původ. Za jeho vznikem jsou zřejmě voda, oxid uhličitý a vnitřní teplo planety. Otázkou ale je, zda metan vznikl v nedávné době, nebo byl jen uvězněn pod povrchem několik set milionů let a nyní postupně uniká ven.

Vědci prokázali metan v atmosféře Marsu na základě několikaletého pozorování rudé planety pomocí spektrometru na Keckově dalekohledu na Havaji. Objev jasně ukazuje, že pozorování planet ze Země má i v době kosmických sond svůj význam. Metan byl detekován především v době, kdy na severní polokouli planety panovalo jaro a léto. Marťanská půda na krátkou dobu rozmrzá a prasklinami se metan mohl dostat z podpovrchových vrstev ven. Astronomům se podařilo odhalit mrak metanu o celkové hmotnosti 19 000 tun.

Nebude náhoda, že se metan objevuje v oblastech, kde podle předpokladů kdysi tekla voda. Jeho přesný původ odhalí až budoucí mise kosmických sond především měřením poměrů izotopů. Na to si ale musíme ještě nějakou dobu počkat. Do té doby bychom měli senzace nechat u ledu.

Zdroj: NASA




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »