Meziplanetární sonda Juno je v půlce cesty k Jupiteru

Zaznamenání hodného milníku – přesné půlky své cesty vesmírem – Juno dosáhla 12. srpna 2013 ve 14:25 SELČ, kdy její „tachometr“ ukazoval uraženou vzdálenost přesně 9,464 astronomických jednotek. Když vezmeme v úvahu, že délka astronomické jednotky (vzdálenost Země – Slunce, používaná k vyjádření ohromných vzdáleností v solárním systému) je 149 milionů 597 tisíc a 870,7 kilometrů, vyjde nám, že Juno v okamžiku, kdy se ocitl v půlce cesty, měl za sebou a před sebou cestu dlouhou jednu miliardu 415 milionů 794 tisíc a 248 kilometrů.

V okamžiku překročení půlky cesty byla Juno 55,46 milionů kilometrů od Země. Kosmická sonda však nemusela potlačovat pomyslnou slzu stesku po domovu (postavena byla ve firmě Lockheed Martin Space Systems v Denveru), protože ještě letos v říjnu se vrátí na krátkou návštěvu. Konkrétně 9. října 2013 má proletět kolem Země ve vzdálenosti 559 kilometrů. Smyslem průletu bude proslulý efekt gravitačního praku, udělující spoustě meziplanetárních družic většinu jejich rychlosti, kterou si sonda „ukradne“ z gravitačního pole planety, kterou míjí. Země v říjnu poskytne Junu zrychlení o asi 7,3 km/s. Další zastávka: Jupiter!

K největšímu z největších má Juno dorazit 5. července 2016. Když vezmeme v úvahu, že Juno byla vypuštěna 5. srpna 2011 (raketou Atlas 5 z mysu Canaveral; jde o misi NASA), cesta k cíli jí vezme bez jednoho měsíce pět let. Až sonda dosáhne oběžné dráhy kolem Jupiteru, je v plánu v rámci primární mise 33 obletů plynného obra po jeho polární oběžné dráze a s pomocí osmi vědeckých aparatur na palubě sondy Juno nahlédnutí pod pokličku jeho masivní atmosféry. Vědecký tým mise (mise je řízena z Jet Propulsion Laboratory, proslulého centra meziplanetárního výzkumu NASA v kalifornské Pasadeně; vedoucím vědeckého týmu mise je jistý Scott Bolton ze Southwest Research Institute v San Antoniu) se těší na nové informace o Jupiterově vzniku, struktuře, atmosféře a magnetosféře a v neposlední řadě na pátrání po možném malém kamenném jádru plynného obra.

A proč se sonda jmenuje Juno? Není to náhoda, původ jména je tak, jako i u samotné cílové planety, v mytologii. Bůh Jupiter údajně sám sebe zahalil do závoje mraků ale jeho manželka, bohyně Juno, dokázala prohlédnout oblačný závoj a odhalit Jupiterovu pravou povahu. Podobnost s úkolem sondy Juno je veliká.

Co se týče celkového průběhu mise, NASA uvádí, že kosmická sonda je ve výborném technickém stavu, sedm z osmi vědeckých přístrojů na palubě je momentálně vypnutých, pouze experimentální magnetometr, připravený mapovat magnetosféru Jupiteru, pracuje na „půl úvazku“. Sedmého srpna Juno úspěšně provedla korekční manévr, upravující její letovou trajektorii v rámci příprav na říjnový průlet kolem Země.

Rádiový signál ze Země dostihne sondu v současné době asi za 3,2 minuty a Juno letí rychlostí 37 km/s vzhledem ke Slunci a 11 km/s vzhledem k Zemi. Perihélia, tedy bodu nejblíže Slunci na své současné oběžné dráze, dosáhne 31. srpna.

Zdroje:

• NASA 12. 8. 2013
• Stránka mise Juno na webu NASA