Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mohl na Marsu existovat dávný supervulkán?

Mohl na Marsu existovat dávný supervulkán?

Předpokládaný supervulkán na rudé planetě Autor: NASA/JPL/GSFC
Předpokládaný supervulkán na rudé planetě
Autor: NASA/JPL/GSFC
V rámci výzkumného projektu, jehož vedoucím byl Joseph R. Michalski (vědecký pracovník Planetary Science Institute), bylo zjištěno, že na Marsu mohl v minulosti existovat supervulkán – doposud první objevená obří sopka této kategorie na rudé planetě.

V článku publikovaném 3. října 2013 v odborném časopise Nature Joseph R. Michalski a jeho spolupracovník Jacob E. Bleacher (NASA, Goddard Space Flight Center) popsali nový typ vulkanické struktury na povrchu Marsu, jaká až dosud na této planetě nebyla objevena.

Sopka, o které hovoříme, je rozsáhlá kruhová pánev na povrchu planety Mars, která byla ještě donedávna klasifikována jako impaktní kráter. Vědci jsou nyní přesvědčeni, že tato pánev je ve skutečnosti pozůstatkem po erupci dávného supervulkánu. K tomuto závěru dospěli na základě studia snímků pořízených kosmickými sondami Mars Odyssey, Mars Global Surveyor a Mars Reconnaissance Orbiter (všechny NASA) a sondy Mars Express, kterou vypustila Evropská kosmická agentura ESA.

V publikovaném článku Michalski a Bleacher uvádějí důvody, proč tato pánev, pojmenovaná Eden Patera, je ve skutečnosti vulkanická kaldera. Vzhledem k charakteristickým rysům však vypadá spíše jako kráter vzniklý při impaktu než sopečný kráter.

„Mladé vulkány na Marsu mají velmi zřetelný vzhled, který umožňuje určit jejich identitu,“ říká Joseph Michalski. „Dlouhodobou otázkou bylo, jak ve skutečnosti vypadají prastaré vulkány? Snad právě tak jako tento útvar.“

Astronomové předpokládají, že velký objem magmatu s rozpuštěným plynem (podobně jako rozpuštěný oxid uhličitý v sodové vodě – sifonu) si velmi rychle prorazil cestu přes tenkou kůru na povrchu planety. Podobně jako láhev sodovky, se kterou zatřeseme, i tento supervulkán vyfoukl svůj obsah široko daleko, jakmile byl „uzávěr“ náhle uvolněn.

„Tento typ explozivní erupce chrlí mnohokrát více popela a dalšího materiálu, než typické mladé sopky na planetě Mars,“ říká Jacob Bleacher. „Během obdobné erupce na Zemi se může vyvržený materiál rozprostřít velmi vysoko v atmosféře a zůstat tam tak dlouho, že způsobí globální změny teploty trvající několik let.“ Takovéto erupce nastaly na Zemi před dávnou dobou například v oblasti národního parku Yellowstone na západě USA, v oblasti jezera Lake Toba v Indonésii či Lake Taupo na Novém Zélandu.

Doposud nebyly identifikovány žádné sopky v oblasti Arabia Terra, v místě, kde se nachází i Eden Patera. Rozbitý a značně erodovaný terén je znám jako místo výskytu četných impaktních kráterů. Avšak jak Joseph Michalski zkoumal tuto zvláštní pánev na detailních fotografiích, všiml si chybějících typických vyvýšených valů, které lemují impaktní krátery. Rovněž nemohl nalézt blízké vrstvy vyvrženého materiálu – roztavenou horninu, která by vytryskla do vnějšího okolí kráteru, pokud by velký meteorit narazil do povrchu Marsu.

Oblast Eden Patera na Marsu Autor: ESA
Oblast Eden Patera na Marsu
Autor: ESA
Poznámka: Tmavě modrá barva na obrázku vlevo představuje mladý materiál pokrývající oblast pánve Eden Patera.

Absence takovýchto klíčových struktur vede podle Josepha Michalskiho k podezření na intenzivní vulkanickou aktivitu. Kontaktoval proto Jacoba Bleachera, odborníka na vulkanologii, který v oblasti Eden Patera identifikoval charakteristické rysy, které obvykle signalizují vulkanismus. Existence těchto vulkanických útvarů na jednom místě přesvědčila vědce, že oblast Eden Patera by měla být překlasifikována.

Astronomové objevili několik dalších pánví, které jsou blízkými kandidáty na vulkány. Naznačují, že podmínky v oblasti Arabia Terra mohly být příznivé pro vznik supervulkánů. Je rovněž možné, že velké erupce mohly být zodpovědné za vytvoření vulkanických depozitů i někde jinde na Marsu, které doposud nebyly dány do souvislosti se známými sopkami.

„Jestli zde existovalo několik aktivních vulkánů, jako je tento, mohlo to mít závažný dopad na vývoj planety Mars,“ dodává Jacob Bleacher.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »