Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mohl na Marsu existovat dávný supervulkán?

Mohl na Marsu existovat dávný supervulkán?

Předpokládaný supervulkán na rudé planetě Autor: NASA/JPL/GSFC
Předpokládaný supervulkán na rudé planetě
Autor: NASA/JPL/GSFC
V rámci výzkumného projektu, jehož vedoucím byl Joseph R. Michalski (vědecký pracovník Planetary Science Institute), bylo zjištěno, že na Marsu mohl v minulosti existovat supervulkán – doposud první objevená obří sopka této kategorie na rudé planetě.

V článku publikovaném 3. října 2013 v odborném časopise Nature Joseph R. Michalski a jeho spolupracovník Jacob E. Bleacher (NASA, Goddard Space Flight Center) popsali nový typ vulkanické struktury na povrchu Marsu, jaká až dosud na této planetě nebyla objevena.

Sopka, o které hovoříme, je rozsáhlá kruhová pánev na povrchu planety Mars, která byla ještě donedávna klasifikována jako impaktní kráter. Vědci jsou nyní přesvědčeni, že tato pánev je ve skutečnosti pozůstatkem po erupci dávného supervulkánu. K tomuto závěru dospěli na základě studia snímků pořízených kosmickými sondami Mars Odyssey, Mars Global Surveyor a Mars Reconnaissance Orbiter (všechny NASA) a sondy Mars Express, kterou vypustila Evropská kosmická agentura ESA.

V publikovaném článku Michalski a Bleacher uvádějí důvody, proč tato pánev, pojmenovaná Eden Patera, je ve skutečnosti vulkanická kaldera. Vzhledem k charakteristickým rysům však vypadá spíše jako kráter vzniklý při impaktu než sopečný kráter.

„Mladé vulkány na Marsu mají velmi zřetelný vzhled, který umožňuje určit jejich identitu,“ říká Joseph Michalski. „Dlouhodobou otázkou bylo, jak ve skutečnosti vypadají prastaré vulkány? Snad právě tak jako tento útvar.“

Astronomové předpokládají, že velký objem magmatu s rozpuštěným plynem (podobně jako rozpuštěný oxid uhličitý v sodové vodě – sifonu) si velmi rychle prorazil cestu přes tenkou kůru na povrchu planety. Podobně jako láhev sodovky, se kterou zatřeseme, i tento supervulkán vyfoukl svůj obsah široko daleko, jakmile byl „uzávěr“ náhle uvolněn.

„Tento typ explozivní erupce chrlí mnohokrát více popela a dalšího materiálu, než typické mladé sopky na planetě Mars,“ říká Jacob Bleacher. „Během obdobné erupce na Zemi se může vyvržený materiál rozprostřít velmi vysoko v atmosféře a zůstat tam tak dlouho, že způsobí globální změny teploty trvající několik let.“ Takovéto erupce nastaly na Zemi před dávnou dobou například v oblasti národního parku Yellowstone na západě USA, v oblasti jezera Lake Toba v Indonésii či Lake Taupo na Novém Zélandu.

Doposud nebyly identifikovány žádné sopky v oblasti Arabia Terra, v místě, kde se nachází i Eden Patera. Rozbitý a značně erodovaný terén je znám jako místo výskytu četných impaktních kráterů. Avšak jak Joseph Michalski zkoumal tuto zvláštní pánev na detailních fotografiích, všiml si chybějících typických vyvýšených valů, které lemují impaktní krátery. Rovněž nemohl nalézt blízké vrstvy vyvrženého materiálu – roztavenou horninu, která by vytryskla do vnějšího okolí kráteru, pokud by velký meteorit narazil do povrchu Marsu.

Oblast Eden Patera na Marsu Autor: ESA
Oblast Eden Patera na Marsu
Autor: ESA
Poznámka: Tmavě modrá barva na obrázku vlevo představuje mladý materiál pokrývající oblast pánve Eden Patera.

Absence takovýchto klíčových struktur vede podle Josepha Michalskiho k podezření na intenzivní vulkanickou aktivitu. Kontaktoval proto Jacoba Bleachera, odborníka na vulkanologii, který v oblasti Eden Patera identifikoval charakteristické rysy, které obvykle signalizují vulkanismus. Existence těchto vulkanických útvarů na jednom místě přesvědčila vědce, že oblast Eden Patera by měla být překlasifikována.

Astronomové objevili několik dalších pánví, které jsou blízkými kandidáty na vulkány. Naznačují, že podmínky v oblasti Arabia Terra mohly být příznivé pro vznik supervulkánů. Je rovněž možné, že velké erupce mohly být zodpovědné za vytvoření vulkanických depozitů i někde jinde na Marsu, které doposud nebyly dány do souvislosti se známými sopkami.

„Jestli zde existovalo několik aktivních vulkánů, jako je tento, mohlo to mít závažný dopad na vývoj planety Mars,“ dodává Jacob Bleacher.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »